Pocházím ze Svitav, a když jsem se rozhodovala, kam půjdu studovat, tak vyhrála Masarykova univerzita, neboť jsme ji několikrát navštívili s gymnáziem. Protože mě baví cizí jazyky, uměla jsem už anglicky a rusky, tak jsem si podala přihlášku na Filozofickou fakultu MU. Na čínštinu jsem se ale na poprvé nedostala, tak jsem rok strávila studiem Portugalského jazyka a literatury. V tomto roce jsem si z čínštiny udělala certifikát HSK a na vysněná Čínská studia jsem pak byla přijata bez přijímaček.
Zájem o asijskou kulturu
K čínštině jsem se paradoxně dostala díky tomu, že jsem hodně sledovala japonské animované seriály, a uvažovala, že se budu učit japonsky. V nabídce programů Masarykovy univerzity jsem kromě japonštiny našla i čínštinu, a když jsem se o ni začala více zajímat, zalíbilo se mi, jak zní. I když je čínština těžký jazyk, který mnoho cizinců neovládá, vzhledem k obchodním vztahům Číny a Taiwanu s Českem bude její znalost příslibem pracovních příležitostí.
Čínská studia jsou zajímavý obor, který zahrnuje nejen velké množství jazykových předmětů, ale i reálií. Zaměřujeme se na literaturu, staré i moderní dějiny Číny a Taiwanu a na dějiny myšlení. Speciální prostor má kulturní blok, ve kterém se řeší sociální, politické i kulturní problémy soudobé Číny a Taiwanu. Díky tomu se člověk může stát odborníkem na tuto oblast. Co se týká samotného jazyka, tak za velké plus považuji klasické hodiny čínštiny se zahraničními lektory z Číny nebo Taiwanu, drilové hodiny pro malé skupiny s lektorem a především možnost zapsat si konverzace „jeden na jednoho“. Mimo to se mi líbí, že jsme malý obor, takže se i díky sdíleným přednáškám s vyššími i nižšími ročníky skoro všichni známe.
Studium čínštiny
Často se mě lidé ptají, jak se člověk učí čínsky číst a psát. Čínština nedisponuje abecedou, její písmo je tvořeno znaky s tím, že každý znak se skládá z menších částí. V rámci každého znaku jsou radikály, jež mohou mít sémantickou nebo fonetickou funkci, které napovídají významu nebo výslovnosti, ale není to pravidlem. Podle radikálů většinou můžete odhadnout, co znak znamená anebo jak se bude číst. Jeden znak tvoří morfém (výjimečně jsou některé morfémy dvouznakové), a to znamená, že každý znak má nějaký význam. Přičemž slova jsou nejčastěji vyjádřena kombinací dvou znaků, jen cca 15 procent slov je monosylabických. Například letadlo je kombinací znaků „létat“ a „přístroj“ – 飞机.
Psaní znaků má různá pravidla. Psaním rukou jsme strávili dva semestry, zbytek bylo samostudium, protože když má člověk základy, tak dokáže přepsat jakýkoliv znak. Znaky jsem se učila psát pomocí flashcards, tedy kartiček, kde je znak, výslovnost a význam. Jsem ve třetím ročníku, kde se už tolik neklade důraz na psaní rukou, ale na to, abychom byli schopní přečíst text a napsat ho do počítače nebo do telefonu. Tyto technologie nám dost pomáhají, protože ne každý rukopis je čitelný.
Práce ve spolku
Mojí srdeční záležitostí je působení v Nadačním fondu studentů FF MU, kde jsem čtvrtým rokem a nově předsedkyní. V průběhu semestru organizujeme Prvákoviny, večery deskových her, multižánrové hudební festivaly SemestrStart a SemestrEnd, které se konají na dvoře filozofické fakulty, a také obrovské akce, jako je lampionový průvod k 17. listopadu nebo ples filozofické fakulty. Při organizaci různých společenských a kulturních akcí jsem získala mnoho zkušeností, dovedností a kontaktů, které se mi teď hodí. Kromě toho jsem se zbavila trémy při komunikaci s cizími lidmi. Působení ve spolku považuji mimo jiné za dobře strávený volný čas, kde se člověk při organizaci akcí seznámí s novými lidmi z různých oborů a najde si přátele.
Pobyt na Taiwanu a lampionový zážitek
V létě jsem absolvovala se spolužačkou z ročníku třítýdenní studijní kurz na partnerské univerzitě v Taiwanu. National Taiwan Normal University sídlí v hlavním městě Taipei a zaměřuje se na vzdělávání učitelů, i proto se jí přezdívá „škola učitelů“. Dopolední výuka spočívala ve třech intenzivních hodinách čínštiny ve škole a pak jsme dostali zadáno několik domácích úkolů, které mi někdy zabraly další tři hodiny. Ze začátku to bylo velmi náročné. Po týdnu tohoto drilu jsem si trochu zvykla a začala jsem více mluvit čínsky i mimo školu. Ono to bylo i nutné, protože na Taiwanu se člověk anglicky domluví spíš ve velkých obchodních centrech, jinak to není moc běžné. Když ale s Taiwanci začnete hovořit čínsky, tak se vám snaží porozumět.
Součástí odpoledního programu byly zájezdy, které jsme si museli zaplatit. Zažila jsem přednášku o původních obyvatelích Taiwanu, kterou měla členka kmenu Atayal. Dovezla nám na ukázku oblečení a různé doplňky, které jsme si mohli vyzkoušet, a naučila nás něco z jejich jazyka. Mimo to se mi podařilo s kamarádkou uskutečnit výlet do Shifenu, což je malinká vesnička v horách, která je známá tím, že se tam pouštějí lampiony štěstí.
V Shifenu jsou na turisty připraveny desítky obchodníků, kteří vám prodají obrovský čtyřstranný lampion. Každá strana symbolizuje něco jiného a má jinou barvu – růžová je láska, vztahy, štěstí, žlutá je bohatství a peníze, modrá je budoucnost a kariéra, červená je zdraví – a na ně napíšete svá přání. A pak začne neuvěřitelný turistický zážitek. Když popíšete lampion, tak vás obsluha obchodu odvede na koleje, dá vám do ruky lampion a začne vás fotit. Vzniknou tak desítky snímků, při nichž vám říkají, jak máte s lampionem pózovat. Obsluha obchodu zapálí hořák, vy lampion pustíte a díváte se, jak stoupá k nebi, což je krásné, ale zase vás při tom natáčí a fotí.
S kamarádkou jsme se pak dozvěděly, že i když jde o velkou atrakci, vypouštění lampionů je částečně nelegální, protože to znečišťuje okolí a představuje požární riziko. Kromě toho po kolejích, které vedou středem vesničky, jezdí vlak, takže je nutné včas utéct. Výlet do Shifenu byl krásný, ale čekala nás cesta zpět. Protože jde o výše položené místo v horách, kam jezdí autobusy nepravidelně, může se stát, že se řidič rozhodne, že pojede jinou trasou. My jsme měly štěstí, takže jsme se v pořádku vrátily do Taipeie. Cestovat autobusem po Taiwanu je adrenalin, člověk neví, co ho čeká.
Aktivity ve volném čase a plány do budoucna
Při studiu si přivydělávám v kavárně, ale také v soukromé taneční škole, kde učím K-pop. To je další asijsky zaměřená aktivita, která mě neskutečně baví. Jde o korejský pop, který kombinuje snad všechny taneční styly. V kurzu mám převážně dívky ve věku 9 až 14 let, výjimečně i ženy kolem 26 let. Na každou lekci se musím připravovat a často jezdím jako doprovod na soutěže a vystoupení, takže volný čas skoro nemám.
S nadsázkou říkám, že je mým snem, aby mě lidé oslovovali „vaše excelence“, což je titul pro velvyslance. Mně ale ještě čeká magisterské studium, ve kterém bych se ráda zaměřila na překladatelství nebo tlumočnictví. Čínština je jazyk, který je závislý na kontextu, a není snadné ho překládat strojově. S narůstajícím vlivem Číny na globálním trhu bych se v tomto sektoru měla uplatnit.
