Chtěl utéct české zimě, lákala ho exotika jihovýchodní Asie a touha zkusit si žít v multikulturní metropoli. Místo brněnských učeben tak student psychologie Fakulty sociálních studií MU Lukáš Oujeský zamířil do tropického státu, kde se mrakodrapy mísí s džunglí. Vyměnil teoretické přednášky za psychologické experimenty v praxi a zjistil, že pověstné přísné zákony jsou v reálu spíše otázkou vzájemného respektu.
Městský stát a jeho historie i současnost ho zaujala už při učení na maturitu, kdy četl Krále Krysu od Jamese Clavella. „Děj popisuje boj australských, britských a amerických válečných zajatců o přežití v japonském zajateckém táboře Čangi v Singapuru za druhé světové války. To mě zaujalo a při výběru destinace pro studijní pobyt to sehrálo svou roli,“ vypráví Lukáš o své cestě k jihovýchodní Asii. Lukáš původně váhal i mezi Jižní Koreou a Japonskem. Singapur nakonec zvítězil z pragmatických důvodů – angličtina je tam úředním jazykem a webové stránky místní univerzity byly nejpřehlednější. Díky programu partnerských univerzit Lukáš zakotvil na James Cook University (JCU), což je australská instituce s pobočkou i v tomto ostrovním státě.
Škola o experimentech
Ačkoliv JCU nepatří v celosvětových žebříčcích na úplnou špici, Lukáše nadchla svým přístupem k výuce. „V porovnání s Masarykovou univerzitou je studium možná o něco méně teoreticky náročné, ale o to víc praktické a interaktivní. Zapomeňte na dvouhodinové monology v posluchárně, kde si jen zapisujete poznámky,“ popisuje Lukáš. Místo pasivního sezení se studenti neustále zapojují do debat, provádějí psychologické testy nebo se účastní experimentů přímo v hodinách.
Místní studijní kultura má ale svá specifika, která českého studenta překvapí. „Je tu kladen velký důraz na průběžné plnění úkolů. Na některých oborech se dokonce vůbec nepíšou závěrečné zkoušky, vše stojí na vaší práci během semestru,“ vysvětluje. Zároveň ale varuje, že Singapurci jsou velmi orientovaní na výkon. „Projít předmětem není těžké, ale získat špičkové hodnocení vyžaduje obrovské úsilí. Dobré známky jsou tu prestižní záležitostí.“
Univerzitu navštěvují spousty zahraničních studentů například z Kazachstánu, Malajsie, Myanmaru nebo Číny. Ve volném čase trávil Lukáš čas i se studenty například z Dánska nebo Jižní Koreje a navštěvoval různé zájmové kluby. „Člověk může chodit například do přírodovědeckého klubu, ve kterém se dá jít na kajak nebo na různé výšlapy. Mně to časově nevyšlo, ale možností je tu opravdu hodně,“ dodává.
Život mezi mrakodrapy a džunglí
Kuriozitou univerzity je i povinný čas strávený v kampusu. I ve dny, kdy zahraniční student nemá žádné přednášky, musí v areálu školy strávit minimálně tři hodiny. Lukáše se to ale teoreticky netýkalo, protože si jako výměnný student nepotřeboval prodloužit studentské vízum. Mohl tak víc času trávit objevováním města. „Každý den byl nabitý. Z kampusu jsem vyrážel rovnou do města, třeba do hawker center,“ vzpomíná na legendární singapurská uskupení desítek stánků s jídlem. „Když jsem do jednoho z nich přišel poprvé, byl jsem v šoku. Chtěl jsem ochutnat úplně všechno, od nejrůznějších nudlí nebo plněných knedlíčků po exotické dezerty.“
Přestože je Singapur moderní metropolí plnou mrakodrapů, Lukáše si nejvíc získala všudypřítomná zeleň. Metropole se drží konceptu „město v zahradě“ (City in a Garden) a vegetace je tu doslova na každém kroku – na mrakodrapech, střechách i podél silnic. „Díky celoročnímu horku si člověk může kdekoli sednout a prostě si užívat nicnedělání v parku. Ta kombinace futuristické architektury a tropické přírody je neuvěřitelná,“ popisuje Lukáš. „První den po příjezdu jsem byl naprosto fascinovaný všemi výškovými budovami, protože jsem nic takového nikdy osobně neviděl. Ze začátku jsem v tak velkém městě byl zmatený, ale brzy jsem to překonal,“ doplňuje.
Přísné zákony a místní mentalita
Když se řekne Singapur, mnoha lidem se vybaví velmi přísné tresty za obecně jakoukoli nezákonnou činnost, zákazy žvýkaček, nebo pokuty za jídlo v metru. Lukáš to ale po několika týdnech začal vnímat jinak. „Pokud nikoho neobtěžujete a chováte se slušně, nikdo vás neřeší. Žil jsem v podstatě podle svých českých zvyků a žádný postih jsem nedostal. Dodržování pravidel je tu spíš otázkou společenského konsenzu a vzájemného respektu než neustálého strachu z policie,“ říká.
Co se týče místních obyvatel, jsou podle něj velmi přímočaří, ale zároveň zvyklí na cizince, jak na turisty, tak na přistěhovalé obyvatele. „I když bělochů tam nežije mnoho, nikdo na mě nezíral. Singapur je navíc obrovský multikulturní kotel, kde se mísí vlivy Číny, Malajsie nebo Indie. Hned jsem měl pocit, že mezi místní zapadám.“
Asie není jedna velká hmota
Zkušenost ze zahraničí Lukášovi upravila životní priority i pohled na svět. Během pobytu stihl prozkoumat i okolní země jako Indonésii či Malajsii, a po pobytu taky Čínu, Japonsko nebo Jižní Koreu, což mu otevřelo oči. „V Česku máme tendenci vidět Asii jako jeden homogenní celek. V jihovýchodní Asii ale pochopíte, jak moc se od sebe jednotlivé národy liší. Je to neuvěřitelně pestré prostředí.“
Pobyt mu dodal sebevědomí i jasnější směr pro budoucnost. „Uvědomil jsem si, čemu chci v životě věnovat energii. Teď už vím, že i magisterské studium chci absolvovat v zahraničí, možná ve Vídni nebo ve Francii,“ plánuje. Zahraniční výjezd doporučuje všem studentům Masarykovy univerzity jako skvělou investici do života. „Singapur mě nepřestal bavit ani po půl roce. I když je malý, nestihl jsem vidět všechno, co jsem si předsevzal.“
