Münchhausen promlouvá o sváru rozumu s fanatismem

Fakultní spolek Filosofické divadlo vznikl v roce 1999 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity jako podpora výuky filozofie a v průběhu bezmála třiceti let se vyvinul ve svébytné studentské divadlo. V posledních letech téměř každoročně připravuje nový autorský text zaměřený na konkrétní filozofickou problematiku, kterou se snaží zpřístupnit i veřejnosti. Drama Münchhausen, které mohou diváci zhlédnout ve dvou termínech a dvou odlišných hereckých alternacích, 27. května a 5. června, se odehrává ve vesnici Bodenwerder, sužované neznámou chorobou nazvanou „Prorůstání“.

Karl Friedrich von Münchhausen je v českém prostředí známý jako předobraz svérázné postavy barona Prášila. Zejména díky hereckému ztvárnění Miloše Kopeckého a Vlasty Buriana je proslulý coby fascinující vypravěč balancující mezi lží a bujnou fantazií. Filozofická linka scénáře, jenž inscenuje Filosofické divadlo, je ale jiná. „Barona Prášila jsme původně vnímali jako komickou postavu, vyprávějící neuvěřitelné historky z bitev a vlastních dobrodružství. V epistemologii, což je filozofická disciplína zkoumající lidské poznání, však existuje termín Münchhausenovo trilema. Jde o myšlenkový experiment, který poukazuje na to, že logicky není možné dokázat jakoukoliv pravdu, protože všechno lidské vědění stojí na nepevných základech,“ vysvětluje předseda Filosofického divadla Roman Růžička. 

Scénář byl inspirován také duševní poruchou zvanou Münchhausenův syndrom. Jde o stav, při kterém člověk předstírá, že je fyzicky nebo duševně nemocný, aby na sebe strhával pozornost a péči svého okolí. „K tomu ještě existuje Münchhausenův syndrom v zastoupení, kdy si člověk naopak užívá pečující roli. Předstíráním nemoci někoho blízkého se staví do role ochránce a spasitele za účelem přijímání chvály od svého okolí. Do těchto problémů jsme se ponořili hlouběji a rozhodli jsme se udělat z barona Prášila tragickou postavu tím, že jsme všechny jeho vlastnosti převrátili naruby. Není to tedy bujarý vypravěč, který se stále chlubí, ale racionální člověk, který se trochu stydí sám za sebe, a postupně přichází na to, co skutečně sužuje obyvatele jeho rodné vesnice,“ dodává Růžička.

i

Příprava inscenace

Psychologické drama Münchhausen se zaměřuje na střet rozumu s fanatismem, ve kterém se stírají hranice mezi spásou a zkázou. Původní text napsal Roman Růžička v autorské dvojici s Henrietou Greplovou. „Víc hlav víc ví – to je asi největší výhoda společného psaní. Zároveň je ale potřeba si zorganizovat celý proces, domluvit se a občas umět ustoupit,“ říká studentka informačních studií a knihovnictví. „My jsme rychle zjistili, že se ve stylu psaní hezky doplňujeme – Roman umí spontánně vymyslet repliky a celé situace, mě zase baví hledat různé úhly pohledu a propojovat jednotlivé linky do jednotného celku. Díky tomu pro nás společná tvorba byla spíš přirozená než komplikovaná,“ uvádí Greplová. Scénář vznikal přibližně tři měsíce, kdy se autoři od původního nápadu dostali k intenzivnímu psaní scénáře o prázdninách a poté ho revidovali až do finální verze.

Režie inscenaci Münchhausen se ujali Roman Růžička a Magdaléna Havlíčková. Příprava byla náročná, protože se souběžně zkoušelo ve dvojím obsazení. „Z režie si odnáším hlavně vědomí, že je pořád v čem se zlepšovat. Naučila jsem se například, jak udržet svoji pozornost mezi organizací skupiny a individuálním přístupem k jednotlivým hercům. Taky je to skvělé cvičení v umění kompromisu nebo občasné potřebě improvizace. Jsem hlavně ráda, že si můžu procvičovat dovednosti práce s lidmi, které později využiji kdekoliv. A to během činnosti, která je kreativní a baví mě,“ zmiňuje studentka anglického jazyka a literatury Havlíčková.

Soubor Filosofického divadla se v tomto roce stabilizoval a má 18 herců, které bude možné vidět ve dvou alternacích. „Největší výzvou pro mě bylo najít hranici mezi laskavostí a fanatičností. Role faráře Georga Rehbeina mi umožnila pracovat s emocemi, se kterými se v běžném životě nesetkávám,“ říká student českého jazyka a literatury Robin Gavenda. A jak se studovala složitá role Karla Friedricha von Münchhausena? „Jako Karl jsem musel zapomenout, že pomoc existuje i jinde než mimo mě. Münchhausen se vědomě zamyká ve vlastní hlavě a vnější svět jsou pro něj jen informace. Přesvědčit o tomto pohledu na svět sebe i své herecké kolegy byl asi největší oříšek. Jsem ale velmi vděčný, že jsem ho mohl prozkoumat,“ uvádí student psychologie Mojmír Heryán.

O spolku

K členům Filosofického divadla patří studující rozličných oborů především z filozofické fakulty, ale i z pedagogické fakulty, kteří mimo herectví také vytváří scénografii, grafiku nebo hudbu. „Někdo se chce skrze herectví zlepšit v sebeprezentaci a po roce skutečně působí mnohem sebejistěji, protože se naučil mluvit před publikem. Ve Filosofickém divadle se člověk celkově zdokonalí a prohloubí si schopnosti, které se mu budou později hodit v různých profesích,“ doplňuje Roman Růžička, který ve spolku působí od roku 2019, kdy jako student prvního ročníku filozofie nejprve ztvárňoval herecké role, později spolek vedl a po dokončení magisterského studia zůstal jeho předsedou.