Historií dýchající Řím navštívil Martin Sochorec před svým Erasmem dvakrát, pokaždé ale jenom jako turista. „Chtěl jsem zažít, jaké to je opravdu žít na takovém místě,“ říká student druhého ročníku filozofické fakulty, kterého život v milionovém městě i napříč předchozí zkušenosti překvapil.
Global Humanities místo italštiny
Výuka dějin umění na univerzitě La Sapienza – jedné z největších univerzit v Itálii – probíhá výhradně italsky. Martin se sice jazyk učí, ale spoléhat na italštinu při zkouškách z odborných předmětů se mu nezdálo rozumné. Nakonec objevil alternativu: anglicky vedený program Global Humanities, nabízející mix dějin umění, historie, sociologie a příbuzných oborů. „Mohl jsem si nakombinovat předměty z dějin umění, ale vybral jsem si raději to, k čemu se v Česku těžko dostanu,“ vysvětluje. Zvolil si Islámskou archeologii a umění, Středověké a byzantské umění, předmět o Íránu a Středním východě – a ten se ze dne na den stal aktuálnějším, než kdy čekal. „Hned po zápisu vypukla válka v Íránu. Najednou jsme ve třídě řešili věci, které byly ve zprávách.“
Výuka v italském prostředí se od té brněnské trochu liší. „Hlavní rozdíl je určitě to, že se tady dodržuje akademická čtvrthodinka. A to platí nejen pro studenty, ale i pro vyučující,“ vysvětluje student. Odlišuje se také v účelu povinné četby, která tvoří základ ke zkouškám. „Padesát procent otázek je z přednášek, padesát procent z literatury. Takže člověk opravdu čte,“ říká Martin.
Ubytování jako noční můra
Nepříjemným překvapením pro studující může být ubytování. „Situace je tady hrozná. Privátní pokoj na sdíleném bytě stojí běžně šest set až devět set padesát eur měsíčně. Člověk musí počítat s tím, že celé stipendium možná padne jen za bydlení,“ upozorňuje.
Sám během semestru vystřídal tři ubytování. „První se mi potvrdilo dva dny před odjezdem,“ vzpomíná s nadhledem. Nyní bydlí na předměstí za přijatelnějších čtyři sta sedmdesát eur, ale dojíždí přes hodinu autobusem, jehož jízdní řády jsou spíš orientační. „Autobus prostě přijede někdy během půl hodiny. Nebo nepřijede,“ popisuje. Měsíční náklady pak pro studenta vychází na zhruba tisíc eur — ubytování, jídlo, doprava a občasné kafe.
Skutečný Řím
Brňan, který donedávna žil s rodiči, se v Římě poprvé postavil na vlastní nohy. „Je to opravdu poprvé, co si řeším život od A do Z sám,“ přiznává. Semestr v Římě ho také naučil cenit si života v České republice víc, než kdy předtím. Člověk si uvědomí, jak je u nás dobře. Já to věděl už dřív, ale když to člověk tady vidí na vlastní oči – nefunkční doprava, všude kolony, vysoké ceny za nájmy, vyšší kriminalita – tak to člověku ukáže, jak skvělé je to u nás,“ hodnotí zkušenosti s turistickým městem Martin.
Přesto by zážitky a zkušenosti z Věčného města za nic nevyměnil. Naučil se v Římě pohybovat jinak než turista – zná zkratky, ví kde odbočit dvě ulice od hlavní třídy a skončit v tiché čtvrti, kde místní kuchaři kouří před restauracemi a italské babičky servírují kávu za jedno euro. „Turistický Řím a skutečný Řím jsou dvě různá místa. A to druhé je mnohem zajímavější,“ říká.
