Přejít na hlavní obsah

Volební pozorovatelé jsou především podporou pro místní

Petruška Šustrová, Tomáš Šmíd a Matej Kurian o smyslu práce volebních pozorovatelů a s čím vším se potýkají.

Foto: Matej Kurian.

Že jezdí mezinárodní organizace pozorovat volby do nestabilních zemí, to je běžná praxe. O tom, s čím se může takový pozorovatel setkat a jaký to má smysl, diskutovali na fakultě sociálních studií Petruška Šustrová, Tomáš Šmíd a Matej Kurian, kteří již tuto zkušenost mají za sebou.

„Volby jsou jediný mechanismus, jakým lze legitimizovat vládu, proto je vypisují i nedemokratické režimy. A když už se v zemi volí, vládnoucí strana to chce mít posvěcené i od mezinárodních organizací,“ vysvětluje Matej Kurian ze slovenské Transparency International, který dohlížel na poslední volby v Zambii a Estonsku. To, že si země pozve pozorovatele, však neznamená, že se vláda nebude snažit výsledky zfalšovat. Naopak.

Pozorovatelé mají zkušenosti nejen s lacinými triky, kdy se je domácí komisaři snažili opít, ale i s mnohem sofistikovanějšími metodami, jak zmanipulovat výsledky. „Najednou se jeden z členů volební komise začal nápadně procházet a pořád se stavěl mezi můj stolek a volební urnu. Do toho přišel nějaký podezřelý pán a hodil do urny celý balík falešných volebních lístků,“ vypráví jeden ze zážitků Petruška Šustrová, překladatelka a československá disidentka, která několikrát sledovala volby na Kavkaze. Jinou praktikou je například family voting, kdy volební hlasy rozděluje hlava rodiny pro všechny členy domácnosti. To je zvykem například v ázerbájdžánské části Gruzie.

Pozorovatelé ale narazili i na úplné absurdity. „Při sčítání hlasů se zjistilo, že k volbám přišli všichni voliči z okrsku a že odhlasoval dokonce i jeden volič, který nebyl zapsaný v protokolu,“ popisuje Šustrová. Přebytečný lístek předseda komise prohlásil za neplatný hlas. „Přitom neplatných hlasů byla více než třetina, já jsem napočítala kolem čtrnácti set voličů, ale lístků bylo přes dva tisíce,“ dodává. V Zambii pozorovatelé naráželi spíše než na nekalé praktiky na negramotnost, a to jak obyčejných voličů, tak samotných volebních komisařů. „I když v komisi byli většinou učitelé, ne všichni dokázali počítat na kalkulačce nebo vyplňovat protokoly,“ potvrzuje Kurian.

Volební pozorovatel však nemůže zasáhnout ani v případě, že je svědkem podvodu. Může to pouze nahlásit organizaci, která jej na misi vyslala, ale i tak se jeho zkušenosti málokdy dostanou alespoň do závěrečné zprávy. „Ve čtvrt na čtyři jsme odeslali hlášení o průběhu voleb a v půl čtvrté již Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) vydala stanovisko, že volby proběhly v pořádku. Aniž by to podle mého názoru mohli jakýmkoliv způsobem zpracovat,“ míní Tomáš Šmíd z katedry politologie FSS, který má pozorovatelské zkušenosti z Gruzie a Arménie.

A v případě ostřejších komentářů se pozorovatelé už vůbec nedočkali vděku za pečlivě odvedenou práci. „Vzhledem k tomu, jak důkladně jsme se s kolegy vyjadřovali k volbám v Gruzii, mě české ministerstvo zahraničí a mise OBSE vyškrtla ze všech seznamů,“ přiznává Šustrová s tím, že podle ní se o volby ani nejednalo. „Když se přepisují čísla v protokolech nebo lidé musí druhý den přinést do práce potvrzení, koho volili, to přece nejsou volby.“

O vydání stanoviska pozorovatelské organizace podle Šmída rozhodují spíše geopolitické otázky. „Pokud Saakašvili coby vítěz gruzínských prezidentských voleb slibuje prozápadní politický obrat, tak ho jako Evropa podpoříme. V Ázerbájdžánu je to zase otázka energetické bezpečnosti, protože když s novou vládou chceme uzavřít velký kontrakt o dodávkách elektřiny, je lepší je nedráždit negativním stanoviskem,“ míní Šmíd. I přesto se však pozorovatelé shodují, že jejich práce má smysl. „Velký význam to má v zemích, které nedávno prodělaly zásadní konflikt. Potřebují získat legitimitu navenek i vůči svým vlastním občanům a chtějí ukázat, že volby udělaly dobře,“ vysvětluje Kurian. „Hlavně je to obrovská podpora pro obyvatele, že na ně svět nezapomněl,“ dodává Šustrová.

Hlavní novinky