Přejít na hlavní obsah

Není Batman jako Batman

Filmové adaptace komiksů jsou na vrcholu popularity. Jak se podle filmového teoretika za poslední desetiletí změnily?

Na fanoušky takzvaného devátého umění myslí Moravská zemská knihovna. V cyklu Superhero February uspořádala přednášku filmového teoretika z Filozofické fakulty MU Radomíra Kokeše, který nabídl originální pohled na komiksové adaptace z odborné perspektivy.

>> poslechněte si záznam celého 45minutového vystoupení

Proměny funkcí superhrdinského komiksového filmu: od Supermana a Batmana k... Supermanovi s Batmanem. Tak zněl titul Kokešovy přednášky. Rozdělil v ní komiksové filmy do tří vývojových etap, a to na základě prvků, jako je závislost na předloze, výběr režiséra nebo role fanouška předlohy.

Díky tomuto členění lze pochopit, proč a čím se od sebe jednotlivé adaptace liší a co mají naopak společného. Zatímco Batman Tima Burtona z roku 1989 vycházel čistě z komiksového světa a nevykazoval reálné prvky, Temný rytíř z roku 2008 od Christophera Nolana se pokusil ve své zneklidňující vizi co nejblíže přiblížit naší současné realitě.

S tím souviselo také samotné pojetí hlavního superhrdiny – Batman z roku 1997 režiséra Schumachera (v přednášce došlo také na pověstné bradavky na Batmanově obleku v tomto snímku) se svou povahou výrazně odlišuje od jeho novější verze z posledních let. Stejně tomu je například i u Supermana. Naopak zdánlivě rozdílní hrdinové z pozdějšího období, Spider-Man (režie Sam Raimi, 2002) a Hellboy (režie Guillermo del Toro, 2004), vykazují společné rysy ve zobrazované každodennosti a obyčejnosti, například při prožívaných milostných trapasech. To ze starších komiksových filmů neznáme.

Odlišně byli vnímáni fanoušci komiksových předloh. Zatímco nyní nám tvůrci představují celý příběh a s ním i všechna pravidla daného fikčního světa, dřívější adaptace obsahovaly skryté odkazy, kterým mohl porozumět pouze čtenář komiksových předloh.

Kokeš poukázal i na fakt, že komiksové filmy v dnešní době ovládají blockbusterovou produkci a dají se už zařadit mezi hollywoodské stálice. Oproti jiným dříve populárním formátům, jako je například historický velkofilm, právě prožívají svůj vrchol a diváky ještě nepřestaly bavit.