Přejít na hlavní obsah

Mladý medik odkrývá tajemství nádorů

Dvaadvacetiletý Ondrej Beláň patří mezi elitní studenty medicíny v programu P-PooL na Lékařské fakultě MU.

Ondrej Beláň.

Celé dny tráví v laboratoři, střídavě v takzvané chladovce, kde ve čtyřech stupních Celsia obsluhuje chromatograf, a v místnosti pro kultivaci bakterií, kde se teplota zase pohybuje okolo sedmatřiceti stupňů. Dvaadvacetiletý Ondrej Beláň patří mezi elitní studenty medicíny v programu P-PooL. Už od svých prvních dnů na Masarykově univerzitě se tak věnuje výzkumu a za ten aktuální získal první místo na Studentské vědecké konferenci.

Zhruba před rokem se začal pod vedením svého školitele Lumíra Krejčího věnovat výzkumu proteinu, který je schopen opravovat poškozenou DNA. „Mysleli jsme, že tento protein nepodléhá mutaci, protože je pro život člověka příliš důležitý. Zjistili jsme ale, že tomu tak není,“ popisuje student třetího ročníku, který nejvíc času tráví v biochemické laboratoři s pipetou v ruce.

K prozkoumání proteinu ho musel nejdřív nechat vyrůst na bakteriích a pak přenést do zkumavky. „Když jsme zmutovaný protein doplnili poškozenou DNA, zjistili jsme, že ji opravuje. To znamená, že při léčbě nádorů chemoterapií mohou být tyto druhy buněk odolné,“ vysvětluje Ondrej.

Léčba chemoterapií je totiž založená na tom, že se nádorové buňky přetíží a posléze odumřou. „Nyní víme, že buňky s tímto proteinem se mohou samy opravit a léčbě se tak doslova vysmějí,“ říká student a doplňuje, že při znalosti tohoto mechanismu by mohli být vědci v budoucnu schopni vyvinout novou léčbu, která bude účinná i na tyto druhy buněk. 

Na dalším testování, tentokrát už mimo zkumavku, spolupracuje Ondrejův tým s kolegy ze Spojených států. „Když vím, že už někdo jiný čeká na mé výsledky, pracuji skoro nepřetržitě, abych proces výzkumu zbytečně nebrzdil,“ svěřuje se. V další části výzkumu chce mimo jiné detailně popsat, jak mutantní protein vypadá, a odvodit z toho další důležité poznatky.

Kromě studia a vědeckého bádání hraje Ondrej na kytaru a rád běhá, moc dalšího času už mu na to ale nezbývá. Univerzitní kampus v Bohunicích se stal jeho druhým domovem a ve své budoucí kariéře má jasno. „Rád bych byl jednou šéfem svého vlastního vědeckého týmu, se kterým bych se mohl věnovat důležitým výzkumům a posouvat hranice lidského poznání,“ sní Ondrej.