Nejrozšířenější formou diskriminace v Česku je diskriminace na základě věku. Uvádí to autorka studie o tzv. ageismu Lucie Vidovićová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Z výsledků jejího výzkumu vyplývá, že téměř každý pátý Čech se nějakým způsobem setkal s takovou formou potlačování práv – převážně v souvislosti s vyšším věkem.Na druhou stranu při zpracování odpovědí těch, kterých se to přímo týká, výsledky už tak průkazné nejsou. Často se sice vyskytuje odpověď ano a konstatování, že je to problém a že staří lidé to mají těžší, nicméně většina dotázaných také dodává odpovědi typu: Já se tomu umím bránit nebo mně se to osobně nestalo. Jednoznačná identifikace problému je tedy obtížná. Otázka stárnutí populace a z toho plynoucí absurdita diskriminace se totiž stala celospolečenským tématem, kterým se zabývají i média. To může zkreslovat skutečný stav.
Situaci nepomáhá ani zobrazování seniorů stereotypním způsobem. Média je prezentují jako nemocné a jako ty, kteří svou penzí ohrožují společnost, případně jako oběti zločinů. Podobně se událostí stává, když se nějakému seniorovi povede něco „zvláštního“, co by ale u mladšího člověka nevzbudilo větší pozornost. V reklamách jsou pak starší lidé často spojováni s léky.
Ti, kteří dnes nebo dříve diskriminovali, se velice snadno mohou stát diskriminovanými. Foto: www.sxc.hu.
Přestože se těžko identifikuje, zda v konkrétních případech skutečně došlo k diskriminaci na základě věku, Lucie Vidovićová tvrdí, že tento problém opravdu existuje. Díky webovým stránkám projektu Ageismus.cz se podle ní daří zachytit řadu lidí s problémy, které naznačují existenci takové diskriminace.
Dokumentují např. případ padesátiletého muže, který přišel o práci a i přes vysokou kvalifikaci a jazykové znalosti nebyl schopen sehnat novou. Pokusil se o drobný experiment a ve svém životopise, který měl vystavený na internetu, změnil věk z 50 na 30 let. Ihned se mu začaly hrnout nabídky práce. Sám poznamenával, že manažeři, kteří ho odmítají, se za pár let mohou ocitnout ve stejné situaci. Ageismus má přitom zcela jinou podstatu než rasismus nebo sexismus. Za normálních okolností totiž rasu a pohlaví během života člověk nezmění, ale věk ano. Takže ti, kteří dnes nebo dříve diskriminovali, se velice snadno mohou stát diskriminovanými.
Obtížný boj s diskriminací
Bojovat s věkovou diskriminací je velmi složité. Jedním z důvodů je fakt, že v Česku stále neexistuje dostatečná legislativa. Přestože platí zákon zakazující diskriminaci v zaměstnání na základě věku, na tzv. antidiskriminační zákon se stále čeká a ochrana je v podstatě neúčinná. Problém je také v tom, že mnoho lidí nemá o tématu téměř žádné povědomí a často si nemusí vůbec uvědomovat, že jsou diskriminováni. Podle výzkumů, které Vidovićová prováděla, si asi 15 procent lidí ve věku nad 50 let nedokáže pod pojmem diskriminace starších osob nic představit. Další obtíž představuje heterogennost populace seniorů. Věková diskriminace nemá ve svém pozadí takové epizody jako bylo otroctví nebo potlačování ženských práv. Je proto obtížné formovat nějaké sociální hnutí, které by seniory dalo dohromady. Projekty politických stran zaměřených čistě na starší populaci tudíž většinou selhávají.
Světlá budoucnost staré populace
Na druhou stranu západní společnost výrazně stárne. Podle předpovědi Českého statistického úřadu bude v roce 2050 třetina obyvatelstva Česka starší 65 let. Brzy se tak ocitneme v situaci, ve které ještě nikdy žádná společnost nebyla, a těžko se tedy předpovídá, co se vlastně stane. Socioložka Lucie Vidovićová nicméně nabízí jistou odpověď. Podle ní se nestane nic zvláštního. „Společnost se prostě adaptuje a lidé si zvyknou, že na ulicích uvidí víc starších tváří. Rozhodně z toho nebudou žádné konflikty staří versus mladí,“ předpovídá socioložka a dodává, že společnost si zatím vždycky našla nějakou cestu k sebezáchově.
Optimistická je Vidovićová i v pohledu na vztah zaměstnavatelů k seniorům. Oni budou podle ní první, kteří si začnou uvědomovat potřebu změny v přístupu ke stáří. „Nikdo jim nemůže diktovat, aby přijímali starší pracovníky.Nicméně starých lidí přibývá, a i proto se už teď začíná dít to, že někteří zaměstnavatelé přizpůsobují ergonomiku pracovních míst pro staršího člověka,“ říká Vidovićová a dodává, že se nicméně musíme nechat překvapit. Nic takového jako společnost složená ze starých lidí tady totiž ještě nikdy nebylo.
Ageismus
Podle definice Lucie Vidovićové je ageismus neboli věková diskriminace ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu. Projevuje se skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité generaci.
Více k tématu také v rozhovoru s Lucií Vidovićovou zde nebo v textu prof. Evy Topinkové zde.
