Na východním konci bohunického kampusu rychle roste nový pavilon. Pětipatrová budova přinese Masarykově univerzitě celou řadu unikátů. „Už samotná stavba s užitnou plochou téměř osm tisíc metrů čtverečních určených výhradně pro simulační výuku bude jednou z největších v Evropě. Bude vybavená nejmodernějšími trenažery či pacientskými figurínami. Spolu se začleněním počítačových algoritmů tedy simulátorů s nízkou mírou věrnosti označovaných jako virtuální pacienti, půjde o výjimečné pracoviště v celosvětovém měřítku,“ uvedl Petr Štourač, ředitel Simulačního centra Lékařské fakulty MU (SIMU).
O zásadní proměně charakteru výuky uvažuje lékařská fakulta už několik let. „Řešili jsme především to, jak obohatit praktickou výuku v nemocnicích. Praktické stáže jsou pro studenty povinné, ale naráží na několik omezení. Zkracování doby hospitalizace a také rostoucí neochota pacientů podílet se na školení mediků znamená, že studenti mají mnohem menší šanci setkat se s člověkem s konkrétní diagnózou nebo sledovat kompletní péči o něj,“ přiblížil Štourač jeden z důvodů, proč se výuka stále víc zaměřuje na simulační postupy.
Nový trend souvisí také s vyššími nároky na bezpečnost pacientů, k nimž by se měli studenti dostávat co nejlépe připravení nejen teoreticky, ale i prakticky. Masivní rozvoj informačních technologií i pokročilých materiálů navíc umožnil vznik celého odvětví simulační medicíny. „Je to mladé odvětví, ale potřeba také formy výuky existovala v medicíně vždycky. První myšlenky na nácvik různých situací pochází už zhruba z poloviny minulého století, kdy se objevily první simulátory porodů či resuscitace,“ podotkl ředitel SIMU.
Nácvik dovedností i komunikace v týmu
Simulace by měly studentům pomoci v tom, aby se naučili jednak základy společné pro všechny zdravotnické profese a na druhé straně vysoce specializované úkony, jako jsou raritní diagnózy nebo zákroky. Nejde přitom o nějaký nový způsob biflování znalostí, ale zkoušení a zlepšování praktických dovedností. Kromě toho simulační výuka pomáhá budovat kompetence pro 21. století, tedy analýzu a využívání dostupných informací v komunikaci a týmové práci.
Simulační centrum Lékařské fakulty MU
V nových prostorách SIMU bude zastoupené kompletní portfolio simulačních metod od zdánlivě jednoduchých počítačových simulací s nízkou mírou věrnosti, tedy takzvaných virtuálních pacientů, přes trenažéry nácviku manuálních dovedností až po takzvané pokročilé pacientské simulátory, které mohou reagovat podobně jako běžné lidské tělo.
Na virtuálních pacientech si studenti budou trénovat především rozhodování v klinických situacích. „Jde vlastně o algoritmy pro rozhodování, v nichž musí student určit, co bude dělat a jak bude dál postupovat. Aktuálně máme na lékařské fakultě jednu z největších sbírek virtuálních pacientů na světě. Pro akutní medicínu jich u nás existuje 125, dále pak máme několik desítek komplexnějších algoritmů například pro farmakologii, psychiatrii či interní lékařství. Všechny jsou v češtině, slovenštině a angličtině,“ podotkl Štourač.
Trenažéry zase slouží k nácviku základních dovedností, například k procvičování šití, zajišťování dýchacích cest nebo laparoskopických zákroků.
Nejpokročilejší typy pacientských simulátorů umí reagovat na jednotlivé zdravotnické intervence (například podání léků) stejně jako živý organismus. Navíc disponují fyziologickými funkcemi, umí se například potit, modrat při dušení nebo na studenty mluvit. Podle odborníků je důležité, aby si mohli budoucí lékaři či stomatologové rutinní, ale i vzácnější zákroky vyzkoušet a nadrilovat na simulátorech dříve než na pacientech.
Objektivnější hodnocení studentů
Simulační centrum nebude znamenat změnu jen pro studenty. V uplynulých měsících prošli desítkami školení také pedagogové lékařské fakulty. „Musí si osvojit takové dovednosti, aby forma výuky odpovídala jednotlivým simulacím. Průběžně je vzdělávají a budou vzdělávat zahraniční odborníci i kolegové, kteří už mají se simulacemi zkušenosti,“ představil jednu z nejdůležitějších součástí projektu ředitel SIMU.
Pedagogové se také připravují na nový typ hodnocení studentů. V SIMU totiž budou studenti procházet komplexními tříhodinovými lekcemi, na které budou dohlížet vyučující, ale i moderní technika. „Uvidíme, jak se student chová, jak pracuje, jaké jsou jeho slabé i silné stránky, a to s ním pak vyhodnotíme v následném pohovoru, takzvaném debriefingu. Hodnocení tedy nebude založené jen na názoru vyučujícího, ale bude opřené o takzvanou objektivní strukturovanou klinickou evaluaci,“ podotkl Štourač.
Pro učitele i studenty bude tato forma výuky náročnější, protože nepůjde jen o pasivní předávání či přijímání informací. „Pedagogové se musí připravovat intenzivněji, chystat si pomůcky a být na výuku důkladně nachystaní. Od studentů zase očekávají, že znají teorii a jsou tedy připravení na výkon, který si budou osvojovat,“ podotkla proděkanka lékařské fakulty pro nelékařské studijní programy a informační technologie Andrea Pokorná.
Funguje to
Aby rozvoj dovedností odpovídal tomu, co požadují po absolventech lékařské fakulty jejich budoucí zaměstnavatelé, analyzovaly se v rámci projektu požadavky praktických lékařů a vedoucích pracovníků z nemocnic. Současně projektový tým zpovídal také čerstvé absolventy všeobecného a zubního lékařství, aby získal zpětnou vazbu.
Studenti i pedagogové, kteří si některými formami simulační výuky už prošli, potvrzují jejich přínos a říkají, že jim dodává hlavně jistotu. „Především si můžete různé věci vyzkoušet mnohokrát dokola a v situaci, kdy vlastně nemůžete nic pokazit,“ poznamenal například Šimon Slavík, který studuje všeobecné lékařství a zdravotnické záchranářství.
Se simulační medicínou mají zkušenosti i absolventky Tereza Prokopová a Deana Slovjaková, které se s ní setkaly například v Kurzu urgentní medicíny, nebo když pomáhaly s vytvářením virtuálních pacientů. Věnují se jí i dál. „Má obrovskou budoucnost, nic nepřiblíží začínajícím lékařům reálnou situaci a zároveň neposkytne bezpečné prostředí pro reakci tak, jako simulační výuka. Aktuálně tyto metody využívám při výuce první pomoci,“ uvedla Prokopová.
Zkušenosti obou absolventek z praxe potvrzují, že nácvik v simulacích přináší lékařům či stomatologům větší jistotu a klid při řešení reálných případů. „Jako lektorky jsme zase získaly zkušenosti s tvorbou simulací, komunikací se studenty a vedením debriefingu. Spolupráce na takové výuce navíc dělá naši práci pestřejší,“ dodala Slovjaková.
Simulační výuka se stává nedílnou součástí výuky budoucích lékařů či stomatologů i dalšího vzdělávání absolventů těchto oborů. „Sebesofistikovanější trenažéry samozřejmě nenahradí kontakt se skutečným pacientem. Co ale umožní je, aby byli studenti lépe vybavení co do dovedností a znalostí. Aby neměli strach, že udělají chybu a někoho poškodí. K pacientovi pak přicházejí už s tím, že vědí, jaká jsou rizika jednotlivých postupů, protože to mají natrénované,“ zdůraznila jeden z hlavních přínosů tohoto trendu proděkanka Pokorná.
