Přejít na hlavní obsah

Seniory nelze automaticky spojovat s nemohoucností

Jaké jsou postoje a hodnoty seniorů zkoumá Marcela Petrová Kafková.

Marcela Petrová Kafková je autorkou publikace Šedivějící hodnoty?

Od roku 1991 se Česká republika zapojuje do rozsáhlého mezinárod­ního projektu s názvem Evropský výzkum hodnot, který se věnuje smýšlení Evropanů o životě, rodině, politice či náboženství. Marcela Petrová Kafková z fakulty sociál­ních studií tento soubor dat využila a podívala se na postoje a hodnoty českých seniorů.

Z jejího výzkumu vzešla publikace s názvem Šedivějící hodnoty?, která leckdy vyvrací za­běhnuté stereotypy o životě starších lidí.

Kniha má podtitul: aktivita jako dominant­ní způsob stárnutí. Skutečně jsou dnešní senioři aktivnější než jejich předchůdci? V čem se to projevuje?
Název odkazuje ke skutečnosti, že ve veřej­ném i odborném diskurzu existuje poměrně silný tlak na to být zejména v mladším senior­ském věku aktivní, zároveň pracovat a užívat si volného času. A jak ukazuji v této knize, senioři obecně důraz na aktivitu přijímají. Současní senioři v České republice jsou opravdu aktivnější než senioři na začátku devadesátých let a jsou i v lepší fyzické a psychické kondici. Bohužel ale nemáme podobný výzkum z období socialismu, takže srovnání je poměrně obtížné. Senioři jsou aktivní ve volnočasových činnostech, ale zají­mají se i o veřejný život, politiku nebo pracují jako dobrovolníci. A nemalá část z nich také pečuje o své blízké – rodiče, partnery a samo­zřejmě i vnoučata.

Jsou tedy činorodější proto, že sami chtě­jí, nebo je k tomu společnost zkrátka nutí a jim nezbývá nic jiného než se dynamické­mu okolí přizpůsobit?
Někteří zahraniční autoři ukazují, že tlak na aktivitu jde z obou směrů. Tedy pro vládu jsou aktivní senioři výhodnější, a to i ekonomicky, na druhou stranu samotní senioři nechtějí být „jenom důchodci“, nechtějí jen pasivně čekat na svou smrt. Obecně mají lidé při dosažení důchodového věku před sebou dalších více než dvacet let života a značnou část z nich se budou pravděpodobně těšit relativně dobrému zdraví. Nesoběstačnost se, pokud budeme mluvit obec­ně, týká poměrně krátkého období v pozdním stáří. Seniory nemůžeme automaticky spojovat s nemohoucností.

Z vašich výsledků plyne, že senioři parti­cipují na různých sférách společnosti. Jaké máte přesně na mysli?
V knize jsem se věnovala čtyřem sférám, které jsou podstatné z hlediska aktivního stárnutí, a to rodině, zaměstnání, občanské participaci a oblas­ti politiky. Zařadila jsem i otázku mezigenerační solidarity v rodině, protože participace v rodině je z hlediska konceptu aktivního stárnutí velmi podstatná, ale často opomíjená. Zjištění bylo více. Mezi nejpodstatnější patří, že senioři se jako dobrovolníci zapojují ve stejné míře jako mladší generace. V občanském sektoru takto participuje necelá třetina z nich. Dále platí, že i když ve ve­řejnosti existuje klišé o tom, že senioři volí pře­devším levici, má zjištění ukazují, že sice o něco častěji volí levicové strany, především KSČM, ale jsou mezi nimi voliči všech politických stran. O něco častěji také tíhnou k velkým etablovaným politickým stranám.

Když jsme u té mezigenerační solidarity. Znamenají změny i to, že také společnost změnila pohled na seniory, takže už je nevi­dí především jako pečovatele o vnoučata?
Pohled na seniory se rozhodně změnil, me­zigenerační solidarita je však stále velmi podstatným prvkem rodinných vazeb, a to celoevropsky. Výsledky naznačují, že míra vzá­jemné pomoci mezi generacemi bude zřejmě stále více záviset na kvalitě vzájemných vztahů. Prarodičovská role je však pořád velmi význam­ná, stejně jako pomoc prarodičů s vnoučaty. A je běžná v celé Evropě, čeští prarodiče jsou z ev­ropského pohledu z hlediska intenzity spíše průměrní pečovatelé.

Hlavní novinky