Přejít na hlavní obsah

Masarykova univerzita ve válce. Jak vypadala její obnova?

Už pár týdnů po osvobození Brna začaly na univerzitě první přednášky.

Tankové jednotky Rudé armády na postupu ulicí Křenovou. Sovětská armáda spolu s rumunskou osvobodila Brno 26. dubna 1945.

Je to už sedm dekád, co vrcholily v Evropě boje druhé světové války. Brno osvobodila vojska Rudé armády a rumunské armády 26. dubna. Přes velké ztráty na lidských životech i materiální škody se poválečná obnova velmi brzy dotkla i vysokých škol. Na Masarykově univerzitě začaly první přednášky už v červnu roku 1945.

>> přečtěte si vzpomínku Rudolfa Musila na studium na poválečné univerzitě

České vysoké školy během války nefungovaly. Nacisté je uzavřeli 17. listopadu 1939, záminkou pro tento čin byly nepokoje způsobené smrtí studenta Jana Opletala.

Původně měly být školy zavřené tři roky, nakonec se ale muselo na obnovu počkat téměř šest let. „Školy naštěstí nebyly zrušeny úplně, některé ústavy pracovaly ve veřejném zájmu dál, především na přírodovědecké a lékařské fakultě,“ řekl ředitel Archivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec. Doplnil, že poslední ústavy lékařské fakulty přestaly pod hlavičkou univerzity působit až v roce 1944.

Protože Němci školy zcela nezrušili, zůstalo i jejich vedení. Masarykova univerzita ale přišla o svého rektora Arna Nováka velmi záhy. Zemřel v listopadu roku 1939 a univerzitu až do roku 1942 formálně řídil prorektor Josef Podpěra, který byl poté penzionován.

„Řízení univerzity pak přešlo do rukou kanceláře s názvem Abwicklungsstelle der Tschechischen Universität in Brünn, která vznikla spojením děkanátů a rektorátu. V jejím čele stál rektorátní komisař Stanislav Zháněl,“ řekl Pulec.

Zdecimování profesorského sboru
Tvrdé zásahy do vysokoškolského prostředí však začaly už na počátku roku 1939. Na základě důvěrného pokynu Ministerstva školství a národní osvěty z 27. února měli být mimo službu postaveni všichni státní zaměstnanci židovského původu. Po zabrání Československa museli na dovolenou odejít i další profesoři.

„Přímá persekuce profesorského sboru začala 1. září, kdy se v Brně odehrálo rozsáhlé zatýkání, jemuž se nevyhnuli ani čtyři akademici Masarykovy univerzity. Další zatčení proběhla v listopadu a nová vlna zatýkání pak nastala po vyhlášení stanného práva, s příchodem Reinharda Heydricha,“ uvedl Pulec. Doplnil, že řada ze zatčených nejen z Masarykovy univerzity byla v únoru 1942 odeslána transportem do koncentračního tábora v Mauthausenu, odkud se většinou už nevrátili.

Zničené prostory filozofické fakulty.

Z celkového počtu 112 profesorů univerzity jich bylo popraveno nebo umučeno patnáct, přírodovědecká fakulta přišla v podstatě o čtvrtinu svého sboru. „Bilance ztrát v řadách profesorů Masarykovy univerzity patří k mimořádně tragickým i v evropském měřítku. Mezi možná vysvětlení tak rozsáhlých perzekucí patří fakt, že šlo o českou univerzitu ve městě s významnou německou menšinou. Mládí profesorského sboru také vedlo k tomu, že se řada z nich angažovala v odbojové činnosti,“ doplnil ředitel Archivu MU.

Zničený majetek
Kromě nenapravitelných ztrát v řadách akademiků, ale i studentů sčítala na konci války univerzita také škody na majetku. Většina jejích budov sloužila během války jiným účelům. Filozofická fakulta připadla správnímu úřadu oberlandrátu, budova přírodovědecké fakulty pak německé vysoké škole technické a na lékařskou fakultu na Úvoz se nastěhovali členové Hitlerjugend. Všechny prostory si noví nájemníci přetvářeli podle svých potřeb.

Právnická fakulta jako úřadovna Gestapa ve 40. letech.

Nejznámější je pak osud právnické fakulty, kde od roku 1940 sídlila Řídící úřadovna gestapa pro Moravu a Slezsko v Brně. „Fakulta byla pro jeho potřeby přestavována a na konci války byla ještě poškozena v boji o budovu,“ připomněl Pulec.

Výrazné škody utrpěly kvůli bojům i filozofická a přírodovědecká fakulta v Kotlářské ulici. „Takřka srovnán se zemí byl ústav fyziologie rostlin a rozbombardovaná byla i budova fakulty v Kounicově ulici,“ doplnil Pulec.

Poválečná obnova
Za rychlou poválečnou obnovou výuky stálo podle Pulce několik faktorů. Už 30. dubna 1945 jmenovalo vedení Brna pověřence pro zajištění a zabezpečení majetku vysokých škol. Intenzivně pracovat začali i vyučující.

„Obnově přednášek pomohlo i to, že první snahy o zahájení výuky existovaly už v roce 1942, kdy mělo skončit původně tříleté uzavření vysokých škol. Po konci války se pak i s těmito plány začalo pracovat. Od května se například v týdenních intervalech scházely profesorské sbory fakult a volba nového rektora se konala 18. května 1945,“ uvedl Pulec.

Ministerstvo školství také vydalo prohlášení, že činnost vysokých škol se obnovuje k 1. červnu 1945 a školy se měly snažit o zahájení výuky už v tomto měsíci. Stihla to přes veškeré ztráty i Masarykova univerzita. „Zahájila takzvaný mimořádný letní semestr, který vypsaly všechny čtyři fakulty, tedy lékařská, právnická, přírodovědecká i filozofická. Velmi brzy se rozběhlo i rigorózní řízení,“ uvedl Pulec.

V asi nejsložitější situaci byla po válce lékařská fakulta, která hledala zcela nové budovy, které by nahradily původní areál na Úvoze. Zázemí nakonec našla v budovách na Komenského náměstí a v Joštově ulici, kde před tím sídlila brněnská německá technika.

O třetinu víc studentů
Přes intenzivní snahu opravit poškozené budovy, náporu studentů nestačily. „Po válce se totiž počet posluchačů dramaticky zvýšil. Na vysoké školy zamířili nejen ti, co nemohli po roce 1939 dostudovat, ale i všechny válečné ročníky. V začátcích obnoveného fungování univerzity se tak učilo doslova všude, v kině i divadle, protože škola neměla pro tolik studentů vhodné prostory,“ poukázal na zajímavý fakt ředitel archivu.

A tak zatímco v akademickém roce 1939/1940 bylo na univerzitě zapsáno asi 3 300 studentů, v mimořádném letním semestru jich bylo 4 800 a například v roce 1947 to bylo už 7 100, kteří se kromě čtyř původních fakult hlásili i na nově vytvořenou pedagogickou fakultu. Například ještě v prosinci roku 1946 bylo přes 23 procent posluchačů starších 26 let. Těsně po válce se navíc na vysokých školách neplatilo zápisné ani školné a bezplatné byly i koleje.

Pavilon fyziologie rostlin přírodovědecké fakulty byl téměř srovnán se zemí.

Na tu dobu vzpomíná i profesor Rudolf Musil, který začal na přírodovědecké fakultě studovat v zimním semestru roku 1945.

„Všichni posluchači byli rozděleni do tří skupin a každá měla poněkud rozdílné přednášky. Do první skupiny patřili ti posluchači, kteří studovali již před válkou a nemohli studium dokončit pro uzavření vysokých škol. Do druhé patřili ti, kteří se přihlásili ke studiu, ale nezačali studovat, poněvadž vysoké školy byly zavřeny. Třetí skupinu pak tvořili lidé jako já, kteří skončili studium střední školy v roce 1945 a ještě tentýž rok se přihlásili na vysokou školu,“ uvedl paleontolog.

Zdůraznil, že dodnes nemůže pochopit, jak vše děkanát i katedry zvládly s tak malým počtem pracovníků. „Jistě k tomu přispěla i poválečná euforie, v níž všichni, počínaje úředníky a přednášejícími a posluchači konče, vkládali do učebního procesu mnohem více nadšení, než tomu je za dnešní poměrně klidné doby,“ poznamenal Musil.

Ředitel archivu dodal, že nával studentů mimo jiné vedl k úvahám o zavedení přijímacího řízení a směrných čísel. Mluvilo se o tom například na rektorské radě už v roce 1946 a o rok později připravili nekomunističtí poslanci návrh zákona o zamezení přílivu studentů na vysoké školy přijímacím řízení,“ připomněl Pulec.

Vysoký počet studentů a prořídlé řady profesorů však ani těsně po válce podle něj neznamenaly horší výuku. Univerzita situaci ustála i přes to, že další profesoři odcházeli například do Prahy nebo na nově zakládanou olomouckou univerzitu.

„Masarykova univerzita byla škola velmi mladá a dlouho se připravovala na své založení, takže její profesorský sbor byl velmi dynamický a snažil se vychovávat si následovníky. Poválečné obnově nahrál i fakt, že školy tehdy podléhaly přísné systemizaci a nová profesorská místa musela povolovat státní správa. Univerzita o jejich navýšení usilovala ještě před válkou, ale neúspěšně. V Brně tak byl i po válce v podstatě přetlak vhodných a schopných lidí, kteří mohli být velmi rychle jmenováni řádnými profesory,“ vysvětlil rychlé a úspěšné doplnění sboru vyučujících Pulec.

Očista od kolaborantů
I když se zdá, že byla situace příznivá, zasáhl hned po válce do obnovy univerzity další prvek – očista od kolaborantů. Týkala se jak vyučujících, tak studentů. I když byla spolupráce s nacistickou mocí na univerzitě spíše výjimečná, jednu fakultu zasáhla víc.

Ta právnická přišla kvůli kolaboraci hned o tři členy profesorského sboru. „Jedním z nich byl Jaroslav Krejčí, za války předseda protektorátní vlády, Rudolf Dominik, který se k nacistické ideologii hlásil už před válkou, a nakonec odborník na církevní právo Rudolf Wierer,“ uvedl ředitel archivu.

Očista se týkala i studentů. I když byl tehdy zápis ke studiu opravdu jednoduchý, stačilo přijít na děkanát a doložit potvrzení o absolvování střední školy, mohli být později vyloučeni. „Jako kolaborace se bralo mimo jiné to, když studenti po uzavření českých vysokých škol pokračovali ve studiu na německé univerzitě, což se dělo například mezi mediky,“ podotkl Pulec.

Hlavní novinky