V sérii nazvané Nepostradatelní vám přinášíme příběhy neakademických pracovníků, bez kterých by Masarykova univerzita nemohla fungovat.
Pravidelné služby za pultem, správa elektronických informačních zdrojů či vedení kurzů o práci s informacemi. To jsou jen některé z povinností Hany Sloupenské, knihovnice na Právnické fakultě MU. Pečuje tam spolu s kolegy o necelé tři tisícovky čtenářů.
O fungování knihovny, která spravuje přes 130 tisíc svazků, se stará tým devíti lidí, z toho šest můžete pravidelně potkat mezi regály nebo za pultem.
„Máme tři druhy služeb, v jejichž obsazování se pravidelně střídáme. Ranní služba začíná o půl osmé a má za úkol uklidit celou knihovnu, nachystat požadované výpůjčky ze skladu a následně obsluhovat výdejní pult do dvanácti hodin. Odpolední služba trvá od dvanácti do osmi do večera a celé to doplňuje třetí služba, která má v knihovně od desíti do osmnácti hodin na starosti zakládání vrácených knížek a pomoc hlavní službě,“ popisuje Sloupenská.
Během každého týdne většinou absolvuje každou z těchto směn, ve zbytku času ale sedí v kanceláři a věnuje se dalším úkolům, které jsou pro chod knihovny stejně důležité, ale nejsou zdaleka tak vidět. „Nedá se úplně přesně říct, jak má každodenní práce vypadá, protože vždy dělám zrovna to, co nejvíc hoří,“ směje se mladá knihovnice.
Jednou z jejích hlavních agend je správa elektronických informačních zdrojů fakulty. Dohlíží tak na včasné placení přístupu do databází, řeší problémy s jejich funkčností a podílí se na výuce předmětů pro magisterské a doktorské studenty. „Máme zhruba deset databází, nejvíce jsou vytížené ty, které se věnují českému právu,“ vypichuje Sloupenská.
Zcela na jejích bedrech leží propagace knihovny. Spravuje obsah webových stránek a facebookového účtu, hlavně to druhé vyžaduje neustálé rychlé reakce na podněty a dotazy čtenářů. Také má na starosti Evropské dokumentační středisko, které na právnické fakultě vzniklo v roce 1994.
„Původně mělo za úkol podporovat činnost Evropské unie třeba nákupem patřičné literatury, dnes už děláme hlavně besedy, výstavy a další akce, které doplňují to, co knihovna a fakulta nabízejí,“ přibližuje knihovnice.
Do knihovny nastoupila před necelými čtyřmi lety, což zhruba odpovídá období, kdy knihovna procházela velkou rekonstrukcí. Všechny knížky se tehdy přesunuly do vedlejší Moravské zemské knihovny, kde knihovnice jen v malém prostoru nabízely omezené množství prezenčních knih. Zbytek musely dohledávat podle požadavků ve skladu v nejvyšším patře budovy. „Vyřizovaly jsme tehdy sto požadavků denně, v normálním provozu je to tak deset maximálně,“ vysvětluje.
Stěhování zpět na fakultu bylo náročné. „Během necelého měsíce jsme museli přestěhovat a nastěhovat všechny knihy a nejen to. Do poslední chvíle jsme běhali po knihovně v teplákách a dolaďovali poslední detaily. Pak jsme se jen převlékli do šatů a slavnostně otevřeli,“ vzpomíná knihovnice na hektické období, kdy chodila domů ztrhaná.
Studenti práv jsou dle jejího mínění ambiciózní a vědí, čeho chtějí dosáhnout. „Většina čtenářů jsou pro nás známé tváře. Pokud nejsou v knihovně každý den, tak minimálně obden. Naplňuje mě dělat jim podporu na jejich cestě,“ říká hrdě Sloupenská.
