Přejít na hlavní obsah
Pavel Matonoha působí na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty MU už od svých studií, kdy pomáhal ve výuce.

Nejlepší pedagog: Dobrého učitele dělá pečlivá příprava

Pavel Matonoha učí na Lékařské fakultě MU anatomii a je čerstvým držitelem Ceny rektora pro vynikající pedagogy.

Když sám poprvé vstoupil na pitevnu, byl to pro Pavla Matonohu zvláštní a silný zážitek. Dnes je to už pětačtyřicet let, co tímto momentem provádí další studenty medicíny. Na Lékařské fakultě MU učí anatomii a za svou pedagogickou práci získal také dvě ocenění.

V roce 2018 jej studenti nominovali na cenu rektora pro vynikající pedagogy, kterou převzal v září, a v pracovně má také dva roky starou cenu pro nejlepšího akademického pracovníka fakulty očima studentů. Traduje se o něm, že je přísný, a sám říká, že ve výuce vyznává motto: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

„Student medicíny musí mít z anatomie určitou nepodkročitelnou sumu znalostí. Je to základní předmět pro preklinické i klinické obory, neobejdou se bez něj například fyziologové, patologové, chirurgové a řada dalších oborů,“ zdůrazňuje Matonoha.

Anatomie se probírá systematicky od těch relativně nejlehčích struktur, tedy kostry, na kterou se pak nabalují klouby, svaly, cévy a nervy. Z původních tří semestrů se však její výuka v posledních letech zredukovala jen na dva, a časové nároky na studenty se tak zvedly.

„Snažíme se jim látku vštípit na třech úrovních. První jsou přednášky, které představují základní popis, pak jsou praktické semináře, kde se studenti seznamují podrobněji s lidským tělem a přicházejí do kontaktu s různými anatomickými preparáty, a třetí část jsou pak anatomické pitvy, kde si topografickou preparací prověřují své znalosti z přednášek a seminářů,“ přibližuje výuku základního medicínského oboru.

Pečlivost, spolehlivost a důslednost

Aby studenty zaujal, měl by mít podle Matonohy pedagog dobré rétorické schopnosti. „Něco jsem pochytil od svého otce, který byl také učitelem, a hodně mi v tomto směru dal i profesor Vladimír Jůva. Přednášel nám na Pedagogické fakultě MU, kde jsme museli absolvovat jeden semestr pedagogického minima, než jsme začali učit na Lékařské fakultě MU.“

Další inspirací mu byl jeden z nestorů brněnské anatomie, profesor Karel Žlábek. „Vždycky říkával, že nejdůležitější je příprava pedagoga. Na každou přednášku či praktikum se musíte pečlivě připravit, vysvětlit látku stručně, jasně a srozumitelně, nachystat si případně nové informace, obrázky, schémata nebo strukturální řezy, rentgenové snímky a jednou za čas aktualizovat jejich náplň. Velmi užitečná je interaktivnost a prostor na dotazy a také příklady z klinické praxe spojené s probíranou látkou,“ přibližuje své postupy Matonoha.

Zdůrazňuje, že při výuce anatomie je důležité dbát na pečlivost, spolehlivost a důslednost, která je pro budoucí lékaře nezbytná, stejně jako empatie a etika. Etická otázka je ve výuce anatomie důležitá i proto, že řada studentů se v tomto předmětu poprvé dostává do kontaktu s lidským tělem.

Někteří nezvládnou práci na pitevně a část pak musí zvolit jiný studijní obor. „Pitva je pro některé studenty velký psychický nápor, ale i na to je potřebujeme během prvních ročníků medicíny připravit. Práce s pacienty v dalším studiu a v praxi je často mnohem náročnější.“

Anatomie je kontaktní obor, a podle Matonohy se nedá namemorovat na přednáškách či cvičeních. „Studenti musí chodit na cvičení připravení a pedagog už jim jen doplňuje informace a objasňuje vztahy mezi jednotlivými oblastmi. Traduje se, že student má anatomickou látku, což je asi tisíc stran textu, prostudovat pětkrát až sedmkrát, aby mohl předstoupit ke zkoušce,“ podotýká Matonoha.

Prubířský kámen je nervová soustava

Z náročné látky jsou podle jeho zkušeností pro studenty nejsložitější hlavové nervy jako trojklanný nerv a některé části mozku. „Mezi odlehčující témata na přednáškách pak patří urogenitální soustava, tedy močové ústrojí a pohlavní orgány, ale při zkoušce se často ukazuje, že někteří studenti mají i o této oblasti nevalné znalosti,“ říká s úsměvem.

Jeho přednáškami a praktiky prošly tisíce studentů a říká, že se moc nemění. Jedině snad ve využívání moderních technologií a různých aplikací v mobilech či tabletech. To však podle něj nenahradí klasické učebnice a výuku anatomie, která zahrnuje i širší souvislosti oboru.

S notebooky se musí smířit i na přednáškách, stejně jako se musel během své učitelské praxe adaptovat na nové výukové metody. „Začínali jsme s tabulemi, křídou a sešity. Dnes mám prezentace, interaktivní tabule a celou řadu názorných pomůcek od modelů po plastináty.“

Pavel Matonoha působí na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty MU už od svých studií, kdy pomáhal ve výuce. Jako pedagog nastoupil po promoci v roce 1970 a učit ho stále baví.

Sám se k medicíně dostal díky zájmu o přírodu. „Odjakživa jsem byl zaměřený přírodovědně, chodil jsem do kroužku mladých biologů a nakonec jsem si vybral pro studium zdravotnickou školu, kde jsem studoval na lékárnického laboranta. To mi pak v přijímacích zkouškách na medicínu hodně pomohlo. Během studií jsem se rozhodoval mezi chirurgií a gynekologií a nakonec jsem zůstal u anatomie. Dodnes ale kladu na obě tyto oblasti při výuce větší klinický důraz.“

V současnosti působí na ústavu vzhledem k důchodovému věku už jen na půl úvazku. Dobrou kondici si prý udržuje hlavně sportem, má rád cyklistiku, lyžování a je taky nadšený vodák. Zůstal mu i zájem o přírodu, turistiku, moderní a klasickou hudbu, hru na housle a také akvaristiku.