Přejít na hlavní obsah

Experimentální ekonom píše dizertaci zároveň v Brně a v Sydney

Za svou práci na výzkumu skupinových identit a mechanismů povyšování lidí ve firmách dostal Michal Ďuriník Cenu rektora MU.

Michal Ďuriník strávil poslední čtyři měsíce v australském Sydney a byl to jeho druhý dlouhodobý pobyt na tamní Macquarie University. Pracuje tam totiž na své dizertační práci z experimentální ekonomie, kterou bude obhajovat nejen tam, ale také na Ekonomicko-správní fakultě MU.

Jde vlastně o první vlaštovku – Michal Ďuriník je první student, který takový program v rámci brněnské fakulty zkouší. Když se mu podaří svou práci obhájit na obou institucích, získá dva tituly. Původně měl mít studium rozdělené tak, že měl strávit rok a půl v Austrálii a rok a půl v Brně, aktuálně si ale prodloužil čas, kdy studuje u protinožců. Tam totiž pracuje na zásadní části dizertace, a to jsou ekonomické experimenty. Za svou práci teď získal Cenu rektora za mimořádné výzkumné výsledky.

Výzkumné téma: Jak se povyšují lidé

„Studuji skupinovou identitu, přesněji to, jak ve firmách probíhá povyšování lidí. Snažím se zjistit, co ovlivňuje rozhodnutí, kdo přijde na uvolněnou manažerskou pozici. Dřívější pozorování totiž ukazují, že v tomto případě dávají lidé přednost někomu, kdo je s nimi ve stejné skupině, ať už jde o spolužáky nebo lidi ze stejné náboženské či etnické skupiny, bez ohledu na to, zda bude ve funkci slabší než jiný nabízející se kandidát,“ přiblížil svůj výzkum Ďuriník s tím, že vysvětlením může být třeba jednodušší komunikace nebo přesnější odhad chování těchto lidí.

Pozorování ale neumožňuje jednoznačně určit kauzální vztahy. S tím pomáhají ekonomům v posledních letech právě experimenty v laboratořích. „Při nich vytváříme umělé prostředí, které máme pod kontrolou, a můžeme tak odhalit kauzality a lépe testovat ekonomické teorie. Aby lépe pronikl do chování a rozhodování lidí, vystudoval kromě ekonomie také psychologii. „Ekonomie je zajímavá, ale přijde mi hrozně suchá. Je to věda o lidech, ale vlastně se jim moc nevěnuje. Na doktorátu teď můžu znalosti z obou disciplín krásné zkombinovat,“ podotkl s úsměvem doktorand.

V jeho experimentu, kterým prošlo už na pět stovek lidí, se účastníci rozhodují, koho dosadí na uvolněné místo. „I oni při tom dávají přednost lidem ze svých společenských skupin bez ohledu na jejich výkon, ale jen do chvíle, než navážeme jejich výplatu na kvalitu jejich rozhodnutí. Pokud by tedy povýšili někoho ze své skupiny, ale manažersky slabšího, přišli by o část peněz. A většina z nich dá přednost vlastní kapse,“ okomentoval dosavadní výsledky experimentů Ďuriník.

V experimentální ekonomii to není pro účastníky jen nějaká teoretická ztráta. Aby byli skutečně motivovaní chovat se podobně jako v realitě, získávají účastníci experimentů odměnu. Její výše ale závisí na tom, jak se v průběhu pokusu chovají a rozhodují.

S australským stipendiem i podporou z MUNI

Při práci na dizertaci testuje dobrovolníky v Austrálii. Dostal se tam díky tomu, že experimentální ekonomie se rozvíjí i na Ekonomicko-správní fakultě MU, kam před lety přijel na toto téma přednášet Maroš Servátka působící právě na Macquarie University. „Tehdy jsme se seznámili, a po čase mi od něj přišel mail, že má v Sydney volné místo a zda tam nechci přijet,“ řekl s úsměvem mladý ekonom.

Než se tam dostal, trvalo to téměř rok. Podařilo se mu získat stipendium od tamní univerzity, takže nemusí platit za studium a domovská fakulta mu zase pomohla s cestovními náklady. „Studium tady je náročné, ale závisí to spíš na školiteli než na univerzitě. I když se tady za školu platí docela dost peněz, neprojevuje se to nějak moc v tom, že by studenti dávali větší pozor, spíš na nich rychle poznáte, zda si platí školu sami,“ poznamenal.

Na australské univerzitě učí jako doktorand dobrovolně, baví ho to a navíc si něco přivydělá. První pobyt využil i k poznávání Austrálie, při tom druhém byl ale většinu času zavřený v laboratoři.

„Jsem rád, že jsem tady mohl strávit nějaký čas, i když některé věci jsou tady hodně bizarní. Nejde ani tak o nějaké pavouky či hady, ale fakt, že tady se všichni snaží, aby se vám nic nestalo. Vypadá to tak, že například na přechodech pro chodce jsou sice semafory, ale také branky, které otevřou k tomu určení lidé ve chvíli, kdy zasvítí zelená. Přes to je to ale velmi krásné místo.“

Hlavní novinky