Přesně 170 let uplynulo v březnu od narození prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který stál i u zrodu univerzity, která nese jeho jméno. Připomínat by ho od letoška měla tradice Masarykových dnů, na které přijel premiérově přednášet historik Andrew J. O’Shaughnessy. Připomněl, že Masaryk nebyl zdaleka unikátní v tom, jak se zasazoval o existenci vysokých škol. Americký host mluvil v Brně o tom, jakou roli by univerzity ve společnosti vlastně měly mít.
Shaughnessy se coby viceprezident Nadace Thomase Jeffersona a profesor historie na University of Virginia osobností třetího amerického prezidenta, jenž byl v úřadě v letech 1801 až 1809 a je autorem amerického prohlášení nezávislosti, zabývá už léta. Jeho brněnské vystoupení ukázalo spoustu podobností ve vývoji jeho domovské univerzity i té Masarykovy.
University of Virginia založil Jefferson v roce 1819, několik let po konci svého prezidentství, plán to byl ale dlouhodobý. „V době americké revoluce se nejdřív pokoušel reformovat druhou nejstarší americkou univerzitu College of William & Mary, se kterou nebyl spokojený a považoval ji za nezdravé a příliš průměrné místo,“ vysvětluje O’Shaughnessy. Místo toho se Jefferson nakonec soustředil na budování nové univerzity, v čemž se angažoval nejen ideově, ale přímo fyzicky. Navrhl i dispoziční plán univerzity, vybral stavební materiál a konzultoval všechno s řemeslníky.
Z jeho pohledu to celé byla důležitá součást budování demokratického státu. „Chtěl vytvořit univerzitu, která by vychovala elitu pro republikánské vládnutí, přirozenou aristokracii, jež stát potáhne kupředu. Zároveň ale zdůrazňoval, že příliš velká moc korumpuje a připomínal, jak v minulosti jiné republikánské projekty krachovaly. Nechtěl, aby jeho země neopakovala stejné chyby,“ líčí americko-britský historik, jenž ale připomíná to, že univerzity byly jenom vrcholkem Jeffersonova plánu.
Bývalý americký prezident chtěl mít i systém dalších veřejných škol, které by vzdělávaly běžné občany, aby mohli kontrolovat svoje lídry. Třetí americký prezident zároveň občany nechtěl nutit, aby do škol docházeli, ale převzal ze Španělska myšlenku, kterou poukazoval na to, jak jsou příslušnost ke státu a vzdělávání propojené: Podle jeho vizí neměl dostat americké občanství nikdo, kdo nebude chodit do školy.
Obdobně o důležitosti vzdělávání přemýšlel o řadu let později také Tomáš Garrigue Masaryk, který razil myšlenku, že pokud má dobře fungovat školství i země samotná, nestačí jen jedna Univerzita Karlova, ale musí vzniknout ještě další škola, se kterou bude ta pražská soupeřit. Ve výsledku se tím posune vzdělávání a také stát jako celek. Mimo jiné na tomto podkladu byla v lednu roku 1919 Masarykova univerzita založena.
Vědecká excelence nebo sociální spravedlnost?
Některá srovnání s českým a americkým prostředím ale přirozeně nefungují, což je dané tím, že v USA se za studium platí. Zastánci systému tvrdí, že terciárnímu vzdělávání to přináší víc peněz a dokládají to výsledky amerických škol, které obsazují přední pozice v mezinárodních žebříčcích. Odpůrci naopak poukazují na to, že nutnost za studium platit vytváří nerovnost v přístupu ke vzdělávání a absolventy často uvrhává do dluhů. Čím dál častěji se děje, že nezískají takovou práci, která by jim umožnila dluhy v rozumném čase pokrýt.
O’Shaughnessy uznává oba pohledy, přidává ale také další. „Nebezpečí systému bez poplatků spočívá v tom, že pro politiky je důležitější vzít na univerzity co nejvíc uchazečů, což je pro ně politicky výhodné, ale už se pak nezabývají kvalitou takových škol a jejich absolventů, což dokazují právě i mezinárodní žebříčky, jakkoliv nejsou všeobjímající,“ říká historik, podle něhož se zapomíná na to, že rolí univerzit není jen to, aby dávaly vzdělání co největšímu počtu lidí. „Univerzity jsou zodpovědné i za výzkum a řešení problémů společnosti. Proto si musíme na politické úrovni rozmyslet, jestli je naším cílem vědecká excelence nebo sociální spravedlnost,“ apeluje O’Shaughnessy.
Americké privátní školy a hlavně ty nejslavnější zahrnuté v takzvané Břečťanové lize jsou v řešení problémů a získávání výzkumných ocenění úspěšné. Kritici jim ale vyčítají, že vytváří elitu, která už nemá s běžnou společností nic společného, a proto jí ani nedokážou přinášet efektivní řešení problémů. „Znovu je to o udržování rovnováhy. Přirovnal bych to k letu v letadle. Máme v něm mít místa první třídy, kde si natáhnete nohy, ale větší část má zůstat pro ostatní cestující, aby se mohli do stejné destinace také dopravit.“
Vysvětlovat, proč potřebujeme univerzity
Jakkoliv to všechno zní jako obhajoba amerického vysokoškolského systému, odborník s americkým i britským občanstvím dovede pojmenovat i jeho chyby, které se opakují také v jiných zemí. Například to, že školy neplní jinou Jeffersonu vizi, že k sobě mají co nejvíc přitahovat i občanu zvnějšku, jednoduše běžnou populaci.
„Jednotlivé země se víc zajímají o svoje fotbalové týmy než o svoje univerzity a můžeme si za to do značné míry sami. Málo lobbujeme sami za sebe, málo vysvětlujeme, v čem jsme zdrojem ohromné síly a v čem jsme zemím užiteční. Přitom například na problému s koronavirem by to bylo velmi dobře realizovatelné,“ říká historik a připomíná známou komunikační teorii, podle které nemá cenu přesvědčovat jedince se silným názorem. Většina ale silný názor nemá a to je prostor pro univerzity a vědce, aby se svou odborností pomáhali směřování společnosti.
Podívejte se na záznam přednášky Andrewa J. O’Shaughnessy z Masarykových dnů (od času 32:40)
