Instagramový profil Běžící češtinář má 27 tisíc sledujících. Jak dlouho trvalo, aby vás začal sledovat takový počet lidí?
Rok. Do té doby jsem měl profil jen jako běžec. Sdílel jsem na něm osobní zážitky z běhání a závodů. Před rokem se z něj ale opravdu stal Běžící češtinář. Chtěl jsem na sítích působit jako češtinář, který občas vysvětlí něco klasického z výuky, občas zabrousí do literatury a občas tam vloží něco, o čem kromě bohemistů nikdo netuší, že existuje. Začal jsem příspěvky z běhu mixovat s češtinou, vymyslel jsem grafiku, která je, stejně jako moje běhání, hodně barevná. Snažím se být ve výkladu češtiny vtipný. K nárůstu sledovanosti samozřejmě přispěl covid, protože žáci, studenti a hlavně rodiče hledali srozumitelné informace, které by jim pomohly s výukou.
Zároveň ale také češtinu učíte.
Připravuji v soukromé škole na přijímací zkoušky páťáky, sedmáky a deváťáky, kteří se chystají na testy. A protože už o těch didaktických testech vím první poslední, táhne mě to dál. Rád bych vyučoval češtinu po svém a tuto možnost mi nabídly sociální sítě.
Proč profil s názvem Běžící češtinář?
Běhací zní divně. To by byl češtinář určený k běhání. Běhající by asi znamenalo, že občas běhá. Mně se líbilo slovo běžící, prostě dynamika, že jakoby pořád běžím.
Takže opravdu běháte, jste sportovec?
Ano, opravdu běhám. Na základní a střední škole jsem hrál fotbal, na vysoké jsem ale trochu zlenivěl, přibral a chtěl s tím něco udělat. A začal jsem běhat. Dal jsem si cíl, zaregistroval jsem se do prvních závodů a v po prvním půlroce jsem zvládl maraton přes Praděd. Když je dobrý měsíc, naběhám přes 200 kilometrů.
Kde běháte?
Aktuálně bydlím v Králově Poli, takže běhám tam a v jeho okolí. Řekněme celá severní polovina Brna.
Co víc vaše sledující na profilu zajímá? Čeština nebo běh?
Čeština. Ale nikdo mi zatím nenapsal, že mu na mém profilu běhání vadí, což je pro mě asi nejdůležitější. Jsem rád, když mi lidé píšou, že myšlení a pohyb dávají dohromady smysl.
Kromě Instagramu, na kterých sítích Běžícího češtináře ještě najdeme?
Na Twitteru, kde mám profil Běžící češtinář o pár let déle než na Instagramu. Nemá ale až takový úspěch, mám tam jen 10 tisíc sledovatelů. Jsem i na Tiktoku a už mě sleduje 150 lidí! Instagram mi ale s grafikou a možností umístění více textu dává větší prostor se realizovat.
Jste tedy úspěšným influencerem?
V rámci učitelů asi ano. V češtině bych se správně měl nazvat vlivník nebo ovlivnitel, ale to jsou výrazy jak z národního obrození, takže jsem rád za anglický výraz. Všichni mi říkají, že je fantastické, že sledování mého profilu tak narostlo, ale to pro mě není úplně nejdůležitější. Chci se držet jednoho pravidla - to sdílené vždy musí mít i hodně ze mě samého.
Z vašeho profilu čerpají informace nejen žáci a studenti, ale také kolegové učitelé. Máte od nich nějakou zpětnou vazbu na váš profil?
Mám. Ze základních, středních škol mi píšou, že stránku svým žákům doporučují, rozesílají na ni odkazy a někdy dokonce paní učitelky píšou, že dávají moje příspěvky vytištěné na školní nástěnky. Ozývají se mi i vysokoškolští studenti, že jim to pomáhá při přípravě třeba ke státnicím. Přitom to není žádná pokročilá filologie, sdílím opravdu jen základy češtiny, jen občas řeknu něco odborněji.
Nakousl jste filologii, kterou jste studoval na MU. Byl jste na Filozofické fakultě rád?
Byl jsem na ní deset let, takže určitě. Před nástupem ke studiu na vysoké škole jsem studoval střední průmyslovou školu. Bavilo mě prakticky vše, uvažoval jsem o právech, ekonomice, žurnalistice. Ale po dnech otevřených dveří to jasně vyhrála Filozofická fakulta a studium češtiny. Vždy jsem totiž měl blízko k obecnému myšlení a filozofování a právě při dni otevřených dveří, v té staré a zhroucené budově, mě asi oslovil nějaký duch školy.
Na co rád vzpomínáte?
Na první vyučovací den. Předmět se jmenoval úvod do literatury, bylo nás namačkaných padesát v učebně pro patnáct lidí. Seděli jsme na zemi i na parapetech od oken a naše vyučující po nás chtěla, abychom se jí představili a řekli, co rádi čteme. Někteří řekli, že přečetli celého F. L. Věka, někteří jmenovali zahraniční autory, o kterých jsem nikdy neslyšel. Já jsem se postavil, řekl jsem, že jsem ze Šumperka, studoval jsem průmyslovou školu a raději píšu, než čtu. Paní docentka mi tenkrát odpověděla, že jsem asi na špatné fakultě. Prostě skvělý zážitek. Celé studium bylo moc fajn, mrzí mě jen, že jsem na krásně zrekonstruované filozofické fakultě nezůstal ještě déle. Ale člověk nikdy neví.
Už při studiu jste se vydal jinou cestou než vaši kolegové, kteří se rozhodli pro pedagogickou činnost a klasickou výuku žáků a studentů. Kam míříte nyní?
Chci se dál věnovat popularizaci češtiny. Chci pořádat webináře, dělat prezenční opakování, pořádat setkání nad pravopisem, interpunkcí a podobně. Třeba v galeriích nebo kavárnách, kde bych měl k přednášce o češtině vystavené i nějaké ty svoje grafiky a obrázky. Chci, aby na moje setkání chodil kdokoliv, koho baví čeština.
Jde nyní na vašem profilu o veřejnou službu žákům, studentům a jejich rodičům, nebo jste se už dostal do komerční roviny?
Až v posledním měsíci, kdy jsem uspořádal zmíněný webinář, který se vyprodal. Vlastně jsem tam dvě hodiny mluvil o větách, souvětích, větných členech a mělo to skvělé ohlasy. A mě to ohromně bavilo. Pořád ale budu na svém profilu dělat takovou tu službu veřejnosti. Budu se snažit reagovat na aktuální události a tvořit zajímavé příspěvky, které někoho pobaví a někomu s češtinou pomohou. A dál tam chci být hlavně člověkem, ne učebnicí.
