V ohrožení mají lidé přirozeně tendenci ostatním pomáhat a společně hrozby překonávat. Takové vzedmutí solidarity lze pozorovat například při živelných pohromách nebo během válečných či teroristických aktů.
Předchozí teorie navíc poukazovaly na fakt, že společné prožití traumatických událostí pomáhá vytvářet dlouhodobou soudržnost mezi lidmi. Martin Lang z Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se společně s kolegy zaměřili na behaviorální procesy, které pomáhají takové soudržné skupiny vytvářet a otestovali, jak se tyto procesy liší u různých hrozeb.
„V šesti různých zemích zvali výzkumníci do laboratoře vždy skupiny čtyř lidí a dali jim za úkol vymyslet, kdo by měl jejich zemi reprezentovat na mezinárodní konferenci, která se týkala buď terorismu, přírodní katastrofy, nebo vágně definovaného mezinárodního setkání,“ upřesnil Martin Lang.
Během plnění tohoto úkolu pak výzkumníci pomocí zařízení podobných chytrým telefonům měřili, jak se participanti pohybují po místnosti, jak se k sobě přibližují, a nakolik zrcadlí své pohyby, což jsou často nevědomé proměnné, které naznačují soudržnost.
„Výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že v porovnání s neutrální situací na přírodní katastrofu reagovali zvýšenou soudržností a aktivitou muži i ženy, avšak na hrozbu terorismu takto reagovali pouze muži. Tyto výsledky jsou v souladu s předchozími teoriemi, které poukazují na fakt, že mezi skupinový konflikt je většinově výhradou mužů a zároveň ukazují, jak různé hrozby ovlivňují podvědomé behaviorální procesy, které pomáhají budovat soudržné skupiny,“ shrnul závěry výzkumu Martin Lang.
