Fotografie Jaroslava Pulicara nezaznamenávají mezní situace tak často zachycované reportéry, nejsou o emigrantech, válkách ani zabíjení. Přesto je Pulicar fotografem mezních okamžiků. Přesvědčit se o tom mohou návštěvníci výstavy v prostoru Čítárny na filozofické fakultě. Zaplnily ho přes dvě desítky černobílých fotografií z Ukrajiny, Polska, Rumunska a dalších zemí.
„Výstavou a bohatým doprovodným programem chceme symbolicky podpořit boji zasaženou Ukrajinu. Po dobu trvání výstavy by se Čítárna měla stát prostorem pro diskusi akademické obce i širší veřejnosti o aktuálním dění na Ukrajině; místem pro hlubší poznávání kulturního dědictví a historie této země,” shodují se odcházející a nastupující proděkanky pro vnější vztahy, Jana Horáková a Zdeňka Jastrzembská.
Výstava Na východ od Brna současně odstartovala cyklus kulturních akcí na půdě filozofické fakulty, které se otevřou veřejnosti. „Rádi bychom prostor Čítárny otevřeli jako místo, kde se potkává svět studentský a akademický s širokou veřejností, s městem, v němž jako fakulta působíme a žijeme,“ upřesňuje vedoucí oddělení vnějších vztahů Ondřej Krajtl.
První snímky, k nimž se Pulicar hlásí, vznikly v první polovině osmdesátých let. Tehdy fotografoval především slavnosti. „Lákal jej spirituální východ, tak vzdálený při pohledu ze zadrátovaného socialistického Československa. Po otevření hranic si splnil své cestovatelské sny: projel Čínu, Tibet a Nepál, později se vydával především do Polska, Rumunska a na Ukrajinu. Jeho cesty mířily z Brna na východ. I nadále zde často fotografoval poutní místa nebo náboženské obřady, především právě ony jsou vhodnými jevišti pro jeho fotografie, místy, kde lidé po staletí vykonávají podobné činnosti a gesta. Zejména v prostředí poutí a kostelů nachází zbytky tradičního života rozvíjeného po staletí,“ přibližuje Pulicarovu tvorbu historik umění Tomáš Pospěch.
„Ve fotografování mi jde o obecné zachycení toho, čemu se poněkud literárně a nadneseně říká "lidský úděl", proto mi na Ukrajině nešlo o to fotit tak, aby bylo vidět, že je to Ukrajina. V praxi to znamená vyhnout se, pokud možno, nápisům, krojům a podobně, což pochopitelně není rigidní požadavek a často jej překračuji,” poznamenává Pulicar, který krátce po zahájení výstavy Na východ od Brna představí svoji fotografickou tvorbu v Leica Gallery Prague a v létě pak bude vystavovat na očekávané, rozsáhlé výstavě v Domě umění města Brna.
Výstava v Čítárně filozofické fakulty zůstane dva měsíce a po tuto dobu ji doplní debaty, přednášky a autorská čtení. Těšit se diváci mohou na povídání ukrajinisty Petra Kaliny z ústavu slavistiky nebo Evy Rusínové a Yany Dmyterchuk z kabinetu češtiny pro cizince, který, již od druhého dne napadení Ukrajiny Ruskem, pořádá jazykové kurzy pro uprchlíky. „Kurzy nabízíme v různých úrovních. Ty pro začátečníky posluchačům pomohou s osvojením si základních témat, aby byli soběstační na úřadech či v obchodech – aby se naučili znovu koncentrovat a přišli po hrůze války na jiné myšlenky,“ uvádí Rusínová.
Z dalších hostů se představí například překladatelka Lucie Řehoříková, která se podílela na vydání protiválečné knihy Válka, která změnila Rondo. Česko-ukrajinský svazek vyjde v polovině dubna. „Kniha je určená dětem od šesti let a autoři za ni dostali řadu ocenění po celém světě. Přímočarý a dojemný příběh, vyprávěný poetickým i vizuálním jazykem, dětem vysvětluje, co to vlastně je ta válka. Symbolika příběhu citlivě vyzdvihuje hodnoty, jakými jsou soudržnost, vzájemná pomoc i odvaha. Autory knihy jsou ukrajinští umělci Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv, členové studia Agrafka,” uvádí Řehoříková.
Doprovodný program k výstavě a další akce na podporu Ukrajiny lze dohledat na webových stránkách fakulty.
