Na svou velkou cestu napříč oběma americkými kontinenty vyrazili na Vánoce roku 2022 legendární dodávkou Volkswagen T3 – téměř čtyřicet let starým veteránem, který si pořídili v Kanadě. Po více než roce na cestě, kterou dokonce jednou přerušili kvůli uvíznutí v autoservisu v Mexiku a návratu do Česka, už ujeli více než 11 tisíc kilometrů. A dalších minimálně 15 tisíc až do jihoamerické Argentiny mají před sebou.
Pro absolventa geologie to ale není první velká cesta, kterou již podnikl. Před deseti lety ve stejném veteránovi T3 vyrazil na osmiměsíční cestu Asií a přerušil kvůli ní i doktorské studium. Přes Turecko, Írán a Pákistán tehdy dojel až na jižní mys Indie a do Nepálu. Se spolužákem z gymnázia tam jako jeden z prvních objel na kole osmitisícovou Annapurnu a mimo jiné taky zvítězil v mistrovství Nepálu ve sjezdu na horském kole. Tenkrát projeli také Tibetem a dodnes patří mezi jedny z mála Čechů, kteří tam byli autem. Poté se přes Kyrgyzstán, Kazachstán, Rusko a Ukrajinu vydali zpátky do Česka. Celkem najeli přes 42 tisíc kilometrů.
„Projet celou Ameriku pro mě proto nebylo nic nepředstavitelného,“ říká Ondřej, který miluje veterány a v autech střídavě strávil už přes dvacet let. V dodávce žil dokonce již během svých studií na Masarykově univerzitě nebo například i rok s přítelkyní na Novém Zélandu. Projeli také jihovýchodní Asii včetně Indonésie a procestované má i téměř všechny státy Evropy, takže ve svých sedmatřiceti letech Ondřej viděl kus světa.
Zlatokopem v Kanadě
Na to, aby mohli už téměř pět let cestovat po světě, si Ondřej a Gabriela vydělávají díky investicím do nemovitostí a také prací na dálku pro stavební firmu, kterou Ondřej založil ještě během studia na MUNI. Osm let se tak věnoval podnikání a dlouhou dobu firmu dokonce řídil. Teď už spíš pomáhá s přípravou projektů a pracuje podle potřeby. Oba ale stále tráví spoustu času v knihovnách, protože se jim tam dobře a efektivně pracuje, mají tam klid a stálé internetové připojení.
Před velkou cestou napříč Severní a Jižní Amerikou si vyzkoušeli i jednu netradiční a velmi zajímavou práci v oboru. Minulý rok v létě pracovali pro geofyzikální firmu z Vancouveru specializující se na hledání ložisek zlata a mědi v kanadské provincii Britská Kolumbie.
„Byla to skvělá práce, vlastně takový dream job. Žili jsme celé léto v divočině v prospekčních kempech, kde bydleli všichni, kteří se na hledání vzácných kovů podíleli – od vědců analyzujících vzorky v polních laboratořích až po ty, kteří každý den vyráželi do terénu. Byl to vlastně takový velký pracovní tábor se stovkou lidí uprostřed divočiny, který měl i vlastní zdravotníky a kuchaře. Ve srovnání s naším cestovatelským životem to bylo skvělé, protože jsme měli všechno hrazené. A k tomu všemu jsme byli celý den v přírodě,“ přibližuje Gabriela.
Bylo to ale náročné a chvílemi i nebezpečné kvůli práci s vysokým napětím. Gabriela s Ondřejem tvořili součást geofyzikálního týmu a celou dobu pracovali v terénu. Každý den byl jiný, ale většinou začínal tím, že ráno nasedali do helikoptéry a přesouvali se na předem určená místa zkoumat podloží. V terénu nejčastěji prováděli geofyzikální metodu zvanou indukční polarizace. Ta spočívala v měření elektrických vlastností podloží v předem určených liniích. Často si proto museli prosekávat trasy a občas dokonce museli přebrodit močál nebo přelézat nekonečné množství popadaných stromů.
Při práci v lesích navíc často pracovali sami, protože jejich kolegové o několik kilometrů dál obsluhovali vrtné zdroje nebo připravovali místa pro zkušební vrty. A jelikož vyhledávání drahých kovů probíhá většinou daleko od civilizace, v hlubokých kanadských porostech uprostřed divočiny, kde se ve velkém počtu vyskytují medvědi a pumy, měli respekt před každým prasknutím větvičky. Naštěstí medvědy potkávali vždycky jen v bezpečí vozu.
„O takové dobrodružné práci jsem snil už jako malý a jsem moc rád, že jsem si ji mohl vyzkoušet. Bylo velmi zajímavé zblízka pozorovat, jak je takový průzkum náročný. Celkově je otevření nového ložiska složitý a dlouhý proces. Běžně průzkumy jednoho potenciálního ložiska trvají třeba i deset let. Takže jsem jejich práci opravdu obdivoval. Zvlášť když si člověk uvědomí, jak moc je to finančně náročné, a že se někdy ložisko nakonec ani k těžbě neotevře,“ líčí absolvent doktorské geologie.
Procestovat svět? Sen každého geologa
Díky několikaměsíční práci v Kanadě si oba vydělali dost, aby mohli další měsíce cestovat po Americe. A jejich život v dodávce prý není moc nákladný – neplatí žádný nájem a v malé dodávce nemají žádné místo pro suvenýry. Rozhodně ale nešetří na zážitcích.
„Za poslední měsíc jich máme spoustu, například výlet na kolech k aktivnímu vulkánu Popocatépetl, létání na paraglidu, vyhlídkový let v horkovzdušném balonu nad mexickými pyramidami, potápění u korálových útesů, koupání ve světélkujícím planktonu, objevování úchvatných zatopených jeskyní, kterým v Mexiku říkají cenoty, nebo dobrodružnou plavbu za krokodýly v mangrovech,“ vypočítává Ondřej.
Ale zažili toho mnohem víc. A někdy i krušnější chvíle. Například když vyjížděli v zimě, teploty se v noci pohybovaly kolem minus dvaceti stupňů. Teď naopak v Mexiku neklesají pod třicet stupňů. Ve slunné Kalifornii je potkaly povodně a ze čtyř týdnů potřebných na výměnu motoru v Jižní Americe nakonec byly tři a půl měsíce.
„Není jednoduché cestovat po světě v autě, kterému už je téměř čtyřicet let. Musíme neustále něco opravovat a pořád se objevují další problémy. Díky nim ale nejlépe poznáváme, jak místní země funguje. Naše Květa, jak dodávce říkáme, je už na tom ale mnohem lépe než před startem. A jelikož šla práce mexických mechaniků velmi pomalu, nakonec jsem se sám v servisu pustil do kompletní rekonstrukce, což byla docela věda. Nejenže jsme vyměnili celý motor za novější, ale udělali jsme si i střešní nádrž na vodu, fotovoltaický panel a celou elektroinstalaci. A dokonce jsme i opravili podvozek. Plním si tak i jeden z mých klukovských snů – odmalička mám rád historická auta a jednou takovou rekonstrukcí jsem si chtěl sám projít,“ vysvětluje Ondřej.
Ještě větším splněným snem je pro něj ale samotná cesta. „Pro geologa není nic lepšího než projíždět krajinou a vidět na vlastní oči, jak se mění hory nebo jak skutečně velké jsou zálivy, kolem nichž projíždíme v autě několik dnů. Tuhle zkušenost a formu vzdělávání bych za nic na světě nevyměnil. A jsem moc rád, že se mnou cestuje i Gabča, která má vystudovaný stejný obor jako já. Geologické diskuse jsou u nás víc než časté,“ směje se Ondřej.
Ondřej
Oblíbené koníčky – mountain biking, příroda, dobrodružství, lyžování, architektura, tvorba médií, paragliding
Oblíbená píseň – Highway to Hell (ACDC) nebo I want to ride my bicycle (Queen)
Oblíbená kniha – Atlas světa
Oblíbený film – Star Wars
Gabriela
Oblíbené koníčky – dobrodružství, plavání, turistika, sporty obecně, pečení, editování videí, rekonstrukce domů a předmětů
Oblíbená píseň – Ho Hey od Lumineers
Nejoblíbenější kniha – Alchymista
Oblíbený film – Láska nebeská
