Jako na člověka nesmírně erudovaného, vlídného a s pevnými morálními postoji vzpomínají bývalí studenti i významné osobnosti nejen z oblasti vědy na profesora Martina Černohorského. Významný fyzik působící dlouhá léta na Masarykově univerzitě zemřel 9. února. Dožil se úctyhodného věku, když loni v létě oslavil 100 let.
Fyzika se stala Martinu Černohorskému životním oborem i vášní, které zasvětil celou svoji aktivní kariéru a přinesla mu prestižní uznání. Na tehdejším Ústavu experimentální fyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity začal působit už v roce 1948. Z výpomocného asistenta se postupně stal asistentem odborným, docentem a v roce 1991 profesorem. Na výuce na přírodovědecké fakultě se Martin Černohorský podílel až do akademického roku 2020/21 poznamenaného opatřeními proti covidu.
„Profesor Černohorský byl nejen výjimečnou osobností Masarykovy univerzity, její přírodovědecké fakulty, ale byl také významnou a respektovanou personou českého univerzitního prostředí. Stál u zrodu Slezské univerzity v Opavě a spolupodílel se na formování celých generací studentů, pedagogů, vědců, zejména pak fyziků. I přes svůj výjimečný odkaz a obdivuhodně úspěšný a dlouhý život zůstal ryzím člověkem, který chápal, že podstata lidského štěstí a smysluplnosti se ukrývá v práci. V práci, kterou člověk chce dělat a může ji vykonávat uspokojujícím způsobem. V práci, jež dává smysl i lidem, kteří se s ní seznamují. V tomto ohledu prožil profesor Černohorský neobyčejně plodný a úspěšný život, neboť jeho odkaz zanechal v mnohých z nás nesmazatelnou stopu,“ uvedl rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš.
V 90. letech se profesor Černohorský podílel na vzniku Slezské univerzity v Opavě, kterou poté po dvě funkční období vedl jako rektor. Současně patřil v roce 1993 k zakladatelům České konference rektorů (ČKR), kde byl po jejím ustavení jmenován do funkce kancléře. „Z popudu profesora Černohorského jsem se přihlásila do výběrového řízení na místo tajemnice Klubu rektorů českých a slovenských vysokých škol, a když jsem byla výběrovou komisí vybrána, byli jsme domluveni, že si „odskakuji“ z Ústavu přístrojové techniky AV ČR, kde jsem pracovala jako fyzička, jenom na rok. Nakonec jsem se stala 28. ledna 1993 tajemnicí ČKR, a tuto funkci vykonávám dodnes,“ zavzpomínala Marie Fojtíková, bývalá studentka a doktorandka profesora Černohorského na přírodovědecké fakultě.
Marie Fojtíková se podílela i na vzniku loni vydané knihy v nakladatelství Munipress s názvem Martin Černohorský. Studenti v centru pozornosti. Jádro publikace tvoří rozhovory, které s profesorem Černohorským pravidelně od roku 2020 vedl historik Masarykova ústavu a Archivu AV ČR Tomáš W. Pavlíček. Společně se ve vzpomínání dotkli témat týkajících se poválečného studia, vývoje vysokého školství či organizace vědeckého výzkumu v Československu. „Kniha vyšla ještě za profesorova života. Vím, že letos na konci ledna se její existencí mohl ještě potěšit v nemocnici, ale na podrobnější prohlížení či čtení už bohužel dojít nemohlo,“ přiblížila Marie Fojtíková.
Martin Černohorský je také držitelem Zlaté medaile MU z roku 1993, Ceny města Brna 2021 a řady dalších ocenění. K jeho studentům patřil například i přední český astronom, fyzik a popularizátor vědy Jiří Grygar, který svá studia před odchodem do Prahy začal právě na Masarykově univerzitě. „Potkal jsem v Brně úžasné společenství lidí a osobnosti, které mě velmi inspirovaly. Jedním z nich byl dnes už emeritní profesor Martin Černohorský, k němuž jsem chodil na základní kurz fyziky. Ovlivnil nejen mě, ale všechny ostatní kolegy a kolegyně, kteří v kurzu byli,“ zavzpomínal před lety Jiří Grygar při přebírání Zlaté medaile Masarykovy univerzity.
I v pokročilém věku se profesor Martin Černohorský stále zajímal o dění ve svém oboru i na Masarykově univerzitě. Žil ve svém bytě v Brně-Žabovřeskách.
Poslední rozloučení s profesorem Martinem Černohorským bude 22. února ve 14 hodin ve velké síni brněnského krematoria v Jihlavské ulici. Obřad je přístupný i veřejnosti.
BYL VŽDY VYSOCE NAD VĚCÍ
V letech 1973-1978 jsem na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně) studovala obor Matematika-Fyzika. Základní kurz fyziky, který probíhal první rok našeho studia, přednášel profesor Černohorský. Jeho přednášky byly vynikající a vyprávíme si o nich dodnes. Naposledy jsme se setkali 10. června 2023 a byl s námi, jako do té doby vždy, profesor Černohorský, jemuž jsme mezi sebou říkali Martin, anebo Velký Martin. Byl naším tzv. kruhovým učitelem, který nás provázel jako rádce po celou dobu studia až do jeho absolvování. Po ročním studijním pobytu na fakultě jsem pod vedením profesora Černohorského a na základě rigorózní práce získala titul RNDr. Ale moje další setrvání na fakultě možné nebylo, neboť jsem odmítla nabízené členství v Komunistické straně Československa (KSČ). I na takovou otázku, kdy jsem se ptala, co mám dělat, že do KSČ vstoupit nechci, jsem dostala od „našeho učitele“ odpověď: „Zamyslete se nad tím, s kým byste šla do hor“. A bylo jasno, že když mám jasno, co chci, musím být schopna vyřídit to na úrovni i po té formální stránce.
Na stole pana profesora, tehdy ještě docenta, jsem poprvé jako studentka, když jsem k němu přišla na konzultaci, viděla samizdat. On sám se angažoval v brněnské samizdatové edici Prameny, do níž nás nenásilně vtáhl podílem na překladech knih, které u nás nemohly vyjít, byť šlo o knihy světoznámých fyziků jako byli Albert Einstein či Erwin Schrödinger. V bytě Černohorských jsme „vyráběli“ samizdaty knih básní Jana Skácela, které jsem osobně nosila na Kotlářskou 35a k podpisu Jana Skácela, který bohužel zemřel o deset dnů dříve, než došlo ke změně režimu u nás.
Profesor Černohorský pomohl mnoha lidem – zejména svým studentům a spolupracovníkům – nejen po stránce odborné, ale i čistě lidské. Měl dar věcné a vlídné komunikace, nikomu nikdy nic nevnucoval, jenom sděloval varianty možných řešení. Nepamatuji, že by řekl o komkoli něco negativního, i kdyby to dotyčný tzv. zasluhoval. Byl vždy vysoce nad věcí.
Po smrti své manželky v roce 2015 zůstal pan profesor v bytě sám, ale zvládal vše bez problémů až do svých 95. narozenin, i když ještě v době, kdy mu bylo 96 let, jezdil každý měsíc do Prahy, kde pořádal v Matematickém ústavu AV ČR, sídle Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF), pověstná Akademická fóra.
Od svých 98 let se začal vydávat na procházky pro jistotu s chodítkem, kvůli stabilitě, a to mu zůstalo až do 100 let. Byl na světě velmi rád. Zdravotní problémy ho postihly až na přelomu listopadu a prosince 2023, kdy musel být hospitalizován, a v nemocnici také 9. února 2024 ve 22:00 zemřel. Zemřel tiše, v klidu a míru, a nebyl na to sám…
Marie Fojtíková,
bývalá studentka profesora Martina Černohorského
