Pojďte se společně s Magazínem M s oběma kandidáty seznámit v následujícím rozhovoru. A především Anežce a Martinovi nezapomeňte vyjádřit podporu v internetovém hlasování. Pro krále i královnu se hlasuje na webu festivalu až do hlavního dne oslav.
Když se vrátíme na úplný začátek – proč jste se rozhodli ucházet o královský trůn?
Anežka: Já jsem minulý rok byla v úzké družině krále Peti, který vlastně celý Majáles potom vyhrál, a byla to parádní zkušenost. Vím, že jsem minulý rok nadhodila, že bych to možná vyzkoušela, ale pak už jsem se k tomu úplně nechtěla vracet. Věděla jsem ale, že Marťa by to chtěl vyzkoušet. S tím, že jsme nejlepší kamarádi, mě v podstatě přemluvil, ať to taky zkusím, a jsem moc ráda. Teď o tom s oblibou říkám, že jsem k tomu přišla jako „slepý k houslím“, a důvody, proč je to dobře, sbírám cestou.
Martin: Podle mě je na to Anežka jako stvořená, proto jsem ji do toho dotlačil. Já jsem byl taky minulý rok v úzké družině Peti a moc jsem si to užil. Jen to u mě bylo trošku složitější, protože jsem měl toto jaro jet původně na Erasmus, ale uprostřed minulého Majálesu jsem si řekl, že nepojedu, protože to musím zažít znova. Erasmus jsem zrušil i pod hrozbou, že bych znovu nemohl jet. A rozhodně to nebyla chyba, zatím si to moc užívám. A na Erasmus jsem se podruhé nakonec taky dostal.
Na co se vás ptali na pohovoru ke kandidatuře?
Anežka: Na pohovorech se hodně dbalo na to, abychom byli informováni, do čeho jdeme, protože Majáles je hodně časově náročný. Chtěli vědět, jak jsme na tom s mimoškolními aktivitami, jak jsme ve škole vytížení nebo jestli máme ještě nějakou práci. Potom už se začalo mluvit o nástřelu takzvaného královského projektu, protože jedna ze stěžejních věcí je, aby král a královna měli svůj projekt, který nějakým způsobem zlepší studentský život v Brně. A pak klasické otázky – třeba důvody, proč bych zrovna já měla být královna a tak podobně.
Martin: My králové jsme to měli jednodušší, protože jsme byli jen tři kandidáti, takže jsme se všichni dostali do finále, čímž bych chtěl apelovat na příští roky: běžte do toho určitě, protože nebýt nás tří, tak MUNI vůbec na Majálesu není a jako největší univerzita v Brně by to byla škoda a trochu i ostuda! Každopádně měl jsem nějaký mini pohovor až přímo na finále s organizátory Majálesu, proč bych to měl být zrovna já, co bych do toho chtěl přinést a kolik mám času.
Za MUNI byli nominovaní tři studenti a tři studentky. Z nich jste byli vybráni online hlasováním na sociálních sítích a poté porotou a účastníky párty na Flédě. Jaké byly vaše dojmy, když jste se poprvé dozvěděli, že právě vy budete králem a královnou za MUNI?
Anežka: Byla jsem nadšená, protože jsme do toho šli s Marťou spolu, a nejlepší scénář byl právě ten, že já vyhraju královnu a on krále. Vzhledem k tomu, že jsme si to oba zažili už jednou z trochu jiné pozice, tak jsme věděli přesně, do čeho jdeme a byli jsme natěšení.
Martin: Já jsem si celou dobu říkal, že tam jdu pro výhru, ale při hlasování jsem byl trošku nervní. Když jsme ale viděli podporu lidí, co na Flédu za námi došli – měli jsme tam asi největší fanouškovskou základnu, protože máme společné kamarády – tak jsem byl klidnější. A když nám Barča s Peťou z minulého roku předali koruny, tak už jsem byl nadšený a už se začalo plánovat, co bude dál.
Co vás čekalo ihned po volbě?
Anežka: Hned po zvolení jsme si měli určit naši úzkou družinu, což je skupina pěti nejbližších lidí, se kterými budeme Majáles prožívat. S nimi jsme potom měli různé schůzky ohledně toho, co budeme dál dělat, co všechno máme před sebou a za co všechno budeme hodnoceni. Postupně jsme načerpávali všechny informace, o čem to celé bude a jestli se něco bude lišit od minulého roku.
Martin: Tím, že jsme byli zvoleni po Univerzitě obrany jako druzí, šli jsme ještě potom na volbu Mendelky, VUT a Veterinární univerzity, kde jsme se mohli seznámit i s ostatními královnami a králi. První týdny tak byly hlavně o seznamování s Majálesem a lidmi, se kterými budeme v následujících dnech trávit hodně času.
S vaší družinou jste si také museli vybrat téma kandidatury. Proč jste si vybrali Divoký západ?
Anežka: My jsme se hrozně dlouho nemohli domluvit, co si vybereme. Minulý rok byli hippies, to bylo parádní! Přišlo nám, že to koresponduje s Majálesem, a chtěli jsme to nějak udržet na podobné vlně, aby to bylo festivalové a zároveň jsme se na tom mohli vyřádit. S tímto tématem přišla jedna členka užší družiny a půlka družiny se do toho nadchla. Druhá půlka si nebyla jistá, ale teď jsme z toho všichni nadšení, protože to má obrovský potenciál.
Martin: Já jsem byl ve skupině, která si myslela, že je to super nápad. Dají se na to dobře napasovat kostýmy, které nosíme na akcích, dá se vyřádit s grafikou a vystoupením na Majálesu. Takže za mě je western jedno z nejlepších témat, co jsme mohli mít.
Kdybyste vyhráli v klání o královský trůn, jaký projekt byste zrealizovali?
Anežka: Vzhledem k tomu, že jsme napříč naší kandidaturou navštěvovali fakulty a měli jsme možnost se setkat i s lidmi, se kterými bychom se normálně nepotkali, došlo mi, že je MUNI hodně rozpolcená. Nemáme jednotné místo, kam chodíme, tak se hraje hodně za jednotlivé fakulty, a ne za celistvost univerzity. Vymyslela jsem si proto jako svůj projekt akci MUNI Vánoce, decentně inspirované hudbou z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, v podstatě studentské kapely, s otevřeným prostranstvím a místem pro všechny, co o to budou mít zájem. Vím, že třeba prváci nebo druháci, se kterými jsme se bavili o majálesových akcích, z toho byli hrozně nadšení. Pamatuju si, že v době, než jsem se začala v prváku nějak studentsky angažovat třeba ve spolku, by mi nějaká taková událost velmi pomohla. Chtěla bych, aby můj projekt byl impulsem k odstartování dalších akcí na Masarykově univerzitě.
Martin: Můj projekt je mířený podobným směrem, na propojování studentů nejen fakult na MUNI, ale celého Brna. Jde o vytvoření internetové stránky, kterou by vedly samostatně spolky nejen z MUNI, ale i z ostatních univerzit. Jednoduše by si tam spolky nahrávaly eventy, které chtějí dělat, a navzájem si je promovaly. Studenti by tam našli informace o jednotlivých spolcích, takže když prváci přijdou do Brna, najednou by věděli, že nějaké spolky existují. Když jsem před čtyřmi lety přišel do Brna já, tak jsem sociálně vůbec nežil. Znal jsem asi 2 spolky, přitom jich na MUNI máme asi 84, a je škoda, že se o nich neví. Takže bych chtěl, aby si studenti užívali svůj studentský život naplno a nějaká společná platforma všech spolků by tomu mohla pomoct.
Co všechno pro vás být králem a královnou za MUNI obnáší?
Anežka: Měli jsme nějaké organizační schůzky s koordinátory a širším týmem Majálesu, pak následovala losovačka, kde jsme soutěžili napříč družinami – družina, která získala nejvíc bodů, si mohla jako první vybírat kapelu. My jsme se umístili třetí a zvolili jsme si kapelu Mirai, z čehož jsme nadšení. Potom následovaly herní akce a přípravy na stavění májky a na májkový průvod. Mně se například do hodnocení počítá výzdoba májky, kterou jsme se letos snažili pojmout trochu jinak – chodili jsme po fakultách a studenti si mohli vyrobit květinu, která na májce figuruje. Zároveň si tam studenti napsali nějaká přání a my jsme mohli zvýšit povědomí o majálesových akcích. Potom se ještě konal charitativní běh pro malou Klárku, který byl super. Přišla hromada lidí, zaběhli jsme si 4,2 kilometru a vyhráli jsme. A také se konala debata, kde jsme představovali svoje královské projekty a zároveň jsme mohli s ostatními kandidáty debatovat nad otázkami od rektorů i publika.
Martin: Chtěl bych dodat, že nejsme jen Majáles Brno, ale spolupracujeme taky s Majálesem Praha, Hradec Králové a Ostrava, takže před Majálesem v Brně se účastníme i v jiných městech. Také se konala soutěž kapel, protože Majáles pomáhá i studentským kapelám, a tak ve finále soutěží dvě kapely za střední školy a dvě za vysoké. Tam jsme volili, která kapela bude hrát před průvodem v den Brněnského Majálesu. Teď už se budeme věnovat hlavně výzdobě valníku, plánování a vyrábění věcí a pak už bude jenom Majáles.
Jak to stíháte sladit se školou?
Anežka: Zabírá nám to hodně času, ale počítali jsme s tím. Sice oproti loňsku nastaly nějaké škrty, pokud jde o akce, i tak ale máme co dělat. Oba ještě do toho i pracujeme, takže já mám třeba spánku pomálu, ale baví mě to, takže jsem schopná hodně obětovat.
Martin: Já tomu dávám 90 procent času, ale užíváme si to strašně moc. Už studuji magistra, a tam nám vychází učitelé vstříc. Ne na všechny předměty je povinná docházka, takže si to nějak můžu nahrazovat. Když jsem byl minulý rok v úzké družině, dopisoval bakalářku a státnicoval, bylo to horší.
Při těchto akcích jste středem pozornosti – musíte mluvit na mikrofon, nechat se fotit, dávat rozhovory. Jaký to je pro vás pocit?
Anežka: Mně nikdy úplně nevadilo být středem pozornosti, takže já si to upřímně užívám, ale měla jsem po volbě chvilku, kdy jsem byla sociálně vyčerpaná. Ale už jsem si na to zvykla a je to moje vášeň, moc ráda o tom komukoli vyprávím.
Martin: Já teď v podstatě žiju Majálesem, protože všichni moji nejbližší kamarádi jsou v úzké nebo širší družině. Když tím všichni žijeme kolektivně, všichni se známe a nikdo pomalu neřeší nic jiného, přijde mi to jako běžná součást života a necítím žádný tlak. A na mluvení do mikrofonu jsem zvyklý, to už jsem dělal na gymnáziu skrz nějaké Akademie, které jsem moderoval.
Co by pro vás znamenala výhra brněnského trůnu?
Anežka: Minulý rok to vlastně bylo úplně historicky poprvé, co se majálesová korunka dostala na Masarykovu univerzitu. My jsme upřímně trochu doufali, že to bude větší impuls, aby se na naší univerzitě začalo o Majáles zajímat víc lidí. S koordinátorkami se letos snažíme věnovat se víc propagaci. A do budoucna bychom chtěli uskutečnit naše projekty, protože jim věříme, a to by nám právě majálesová korunka umožnila. Taky bych určitě chtěla vrátit univerzitě to, co mi dala, protože jsem dostala spoustu úžasných příležitostí.
Martin: Za mě to vůbec vlastně není o nás. Je to o propagaci Majálesu a o tom, že lidé na univerzitě mohou něco dělat, a ne jenom studovat, protože oproti ostatním univerzitám je o Majáles na MUNI dost menší zájem. Pokud to má někdo z nás dvou vyhrát, tak právě kvůli tomu, aby to studentům pomohlo dostat se do Majálesu a studentského života obecně.
Anežka: Zároveň je to i o budování nějaké hrdosti na vlastní univerzitu. Máme se od ostatních univerzit z hlediska ucelenosti co učit, a myslím si, že se nám bude všem o dost líp učit, když si budeme uvědomovat, že jsme na parádní univerzitě s parádními lidmi.
Proč by pro vás lidi měli hlasovat?
Anežka: Upřímně si myslím, že správná studentská královna by měla splňovat několik aspektů. Měla by být vidět, slyšet, měla by mít dobrou motivaci k tomu, co dělá, a hlavně by k tomu měla umět nadchnout i ostatní. A věřte mi, že o tom, že tohle všechno mám, není pochyb!
Martin: Stejně jako u královen, tak i u králů se dbá na to, jakou energii vytváří. Já se vždy snažím, aby se lidi kolem mě měli dobře a užívali si veškerý čas, který se mnou tráví. Myslím, že se mi to daří, a když k tomu připočtu to, že jsem vidět, HODNĚ slyšet, mám motivaci vytvářet a udržovat jméno MUNI v Brně a nezastavím se před žádnou výzvou, tak vznikne kombo, které má rozhodně majálesový potenciál. A jelikož všechny tyto vlastnosti máme s Anežkou oba, tak bychom byli rádi, pokud byste nám svůj hlas dali a dopomohli nám k těm cennějším – brněnským – korunám.
Autorkou rozhovoru je studentka fakulty sociálních studií a členka studentské redakce Magazínu M.
