Seminář vznikl před patnácti lety jako platforma spojující studující pedagogiky a vyučující matematiky z praxe pro vzájemné předávaní poznatků. V průběhu jednotlivých ročníků se jeho podoba v zásadě nezměnila. „Stále se snažíme volit aktuální a důležitá témata, o nichž se mluví, a s nimiž si třeba někteří učitelé neví rady,“ přiblížila zaměření akce organizátorka Irena Budínová.
Dva letošní workshopy se tentokrát zaměřily na mezipředmětové vztahy, průřezová témata ve výuce matematiky jakožto nástroje rozvoje žákovských kompetencí a integraci vzdělávacích obsahů.
„Jsme rádi, když se nám podaří úspěšně oslovit studenta, který najde odvahu předstoupit před učitele z praxe. Nebývá to pravidlem,“ upozornila Budínová na první část programu vedenou diplomantem Dominikem Vašíčkem, studentem učitelství matematiky a fyziky pro základní školy.
Vašíčkův příspěvek Výtvarná výchova a pracovní činnosti v matematice vycházel z jeho praxe v šesté třídě ZŠ. „Že budu přednášet na toto téma, jsem upřímně nečekal. Výtvarnou výchovu jsem nikdy moc nemusel a pracovní činnosti mi moc nešly. Z nějakého důvodu se to ale tak sešlo. Aspoň vidíte, že to zvládne každý,“ zmínil se úvodem Vašíček.
Celý nápad vznikl na hodině, kde velká část žáků nespolupracovala. Vašíček s nimi rozvedl debatu o tom, proč tomu tak je: „Jedna žákyně mi řekla: Pane učiteli, to není tím, že bychom neměli rádi vás, my jen nemáme rádi matiku. Zeptal jsem se, co mají tedy rádi. Odpověď zněla: Výtvarku.“
Vašíček prezentoval svůj diferenciovaný výukový materiál zaměřený na objem a povrch krychle a kvádru, který obsahuje dvě motivační výukové aktivity, jež vznikaly podle teorie triarchické inteligence Roberta Sternberga, která rozlišuje tři způsoby myšlení.
Obě zmíněné aktivity si sami účastníci vyzkoušeli. Kreativní aktivita, nazvaná podle jedné z jeho žákyň jako „výtvarka v matematice“, vyžadovala nůžky, lepidlo, čtvercovou síť na papíře a kapku šikovnosti. Úkolem bylo složit papírové krychle a kvádry a poté s nimi počítat. Ta praktická byla akčnější. V jejím popisu bylo hledat předměty ve třídě ve tvaru zmíněných těles, změřit je a plnit zadané úkoly s nimi spojené.
„Žakům jsem zadal taky úkol najít co největší a nejmenší objem ve třídě. Chytře přišli na to, že vlastně největší je objem třídy. Samotného mě to při zadávání úkolu nenapadlo,“ podělil se Vašíček i o řadu zajímavých a zároveň vtipných postřehů ze své praxe.
Již potřetí seminář navštívila Barbora Tomáštíková, která ho jako budoucí učitelka považuje za velmi inspirativní: „V dnešní době je hodně těžké žáky zaujmout, nějaký ten výtvarný projekt může být tak určitě přínosnější. Musíme zaujmout něčím jiným než jen mluvením.“
Druhou část programu vedla učitelka Bohumila Kroupová ze ZŠ Husova Brno s přednáškou Číslo pí a lidské tělo. Mimo algoritmy pro vypočet čísla pí předvedla, jak můžeme aplikovat matematiku pro různá měření lidského těla. Například, jak určíme kapacitu plic, nebo na těle nalezneme zlatý řez.
Setkání má řadu věrných návštěvníků. „Máme učitele, kteří jsou s námi po celou dobu a nikdy nevynechají. To je pro mě signálem, že očekávají opět něco zajímavého,“ vyjádřila vděčnost Budínová.
