Tomáš Dvořák je copywriter v digitální agentuře, což samo o sobě napovídá, že se věnuje psaní. Ale také poezii, hudbě a divadelní improvizaci pod pseudonymem Tom Cortés. Při zpravodajství z Ukrajiny se opírá se o informace z otevřených zdrojů (Open Source Inteligence – OSINT), přičemž nové zprávy primárně čerpá z desítek účtů ze sociálních sítí Twitter a Telegram, které jsou propojeny s klíčovými institucemi, médii, agenturami, blogery či dobrovolníky. Při zjišťování a ověřování informací také používá širokou škálu mapových/geolokačních nástrojů a nástrojů OSINT databází.
O udělení medaile jste informoval na sociální síti a přidal k tomu, že jste překvapen, protože poslední medaili jste získal na základní škole v hodu kriketovým míčkem. Takže vás ocenění udivilo?
Ano a velmi. Vlastně jsem si myslel, že to je nějaký vtip. Vím, co obvykle musí splňovat osobnosti, které medaili Masarykovy univerzity dostanou. Takže mi to stále přijde jako velmi, velmi neuvěřitelné.
Vaše nominace prošla vědeckou radou a souvisí s vaší činností v projektu Dnes na Ukrajině. Jak došlo k tomu, že pravidelně reportujete dění z této oblasti?
Celé moje psaní mělo nějaký vývoj. Studoval jsem politologii na mezinárodních vztazích na VŠE. Přestože mě nakonec cesty zavedly úplně někam jinam, o politiku se zajímám už dlouho a píšu i politické glosy. V roce 2013 jsem začal psát a informovat své okolí o událostech na východě Ukrajiny. V civilním povolání jsem specialista na digitální reklamu a sociální sítě a konflikt na Východě mě zajímal i proto, že se na něm daly ukázat různé metody propagandy. Jak jsou využívány algoritmy sociálních sítí k tomu, aby se šířila. Měl jsem své sledující a snažil jsem se dělat i nějakou osvětu tomuto tématu. Moje publikum bylo úplně malé, ale já tehdejší události považoval za historický okamžik. Tušil jsem, že z toho jednou bude velký problém. Když potom přišla plnohodnotná invaze, tak jsem vlastně znal pozadí, tušil jsem proč a jak konflikt vznikl, kdo jsou aktéři. A reakce na mé texty byly najednou jiné. Informace se začaly šířit mnohem rychleji, sledovanost rostla skokově z měsíce na měsíc.
Každý den popisujete, co se děje, a ještě k tomu dáváte množství relevantních odkazů. Jak moc je to náročné? A pomáhá vám s tím někdo?
Asi rok a půl zpátky Facebook v souvislosti s válkou testoval nové algoritmy a já jsem začal dostávat různé bany. V tu chvíli se ozvali další lidi, kteří mi pomáhali s tím, aby denní reporty vycházely. Přidal se kolega Miroslav Suchý, který vytvořil web a dodnes vše, co napíšu, na něj překlápí. Aby v případě, že dojde k nějakému blokování ze strany Facebooku, měly reporty kde vycházet. Zároveň jsme nedávno začali reporty zálohovat na web medium.seznam.cz. Vymanili jsme se tak z bubliny sociálních sítí a reporty mohou mít dosah i mezi zpravodajstvím. Jeden nebo dva lidé mi také pravidelně pomáhají s moderací diskusí, korekturami.
Proč to děláte?
Ze začátku to bylo čistě kvůli tomu, že jsem se sám potřeboval v konfliktu nějak orientovat. Tím, že napíšu text, používám jednu z metod, kterou se člověk zbavuje emocí – napíše a odevzdá lidem. Pak jsem viděl, jaká je poptávka po informacích z Ukrajiny na mediálním trhu. V médiích nebyli lidé, kteří by konflikt deset let sledovali a byli aktuálně v obraze. Bylo jasné, že lidé chtějí informace, chtějí relevantní data a odkazy, aby se mohli přesvědčit, že to, co se píše, je pravda. Řekl jsem si, že je to aktivita, která má šanci pomáhat. A udělal jsem si z toho svoji soukromou válku.
Zpracováváte každý den těžká témata, což je určitě psychicky náročné. Jakým způsobem z toho unikáte? Jak to, co ve válce vidíte, řešíte sám v sobě?
Špatně. Měl jsem velkou krizi někdy v prvním roce války. Člověk zkrátka není připravený sledovat a zpracovávat tolik takového obsahu. Podepsalo se to i na mých osobních vazbách, na vztazích. Nakonec jsem si stanovil určitý způsob zpracovávání těchto informací. Mám na práci vyčleněnou konkrétní dobu, kdy jsem i psychicky připraven přijmout i drastický obsah. Jen jednou jsem to nedodržel. Člověk, který se na Ukrajině pohybuje jako dobrovolník, mi poslal do soukromé zprávy video. V podstatě natočený ruský válečný zločin. Kliknul jsem na to v době, kdy jsem na to nebyl připravený, a těžce mě to poznamenalo na několik týdnů. Obával jsem se i spánku, protože jsem věděl, že se mi o tom bude zdát.
Je možné to vůbec přijmout?
Časem otupíte. Už se mi stává málokdy, že by mě něco zaskočilo. Možná konkrétní příběhy o konkrétních lidech.
Jak moc si přejete, abyste už mohl přestat psát o tom, co se děje na Ukrajině?
Velmi. Mám spoustu koníčků, kterým bych se chtěl věnovat naplno, ale budu o tom všem psát, dokud ta válka bude aktivní. Musím přiznat, že jsem nevěřil, že válka bude trvat tak dlouho. Byl jsem přesvědčen, že to bude válka v trvání v řádu měsíců, ale rozhodně ne let. Ruská propaganda byla opravdu silná a všichni, včetně mě, si mysleli, že Rusko je opravdu tak silné, jak o sobě tvrdí. Překvapilo mě, že se Ukrajina dokáže efektivně bránit dodneška. A znamená to, že z mého plánu psát o tom pár měsíců se stalo psaní na neurčito. A konec není v dohlednu.
Tomáši, už odbočím od Ukrajiny, ale řekněte mi, co děláte jako profesi? Jste specialista na reklamu na sociální sítích. Můžete to nějak popsat?
Specializuji se na sociální sítě a digitální prostor jako celek. Na to, jak a jaká reklama v digitálu funguje. Kromě toho se věnuji hudbě pod pseudonymem Tom Cortés a také improvizačnímu divadlu, takže jsem i částečně herec, divadelník. A jsem také autorem textů pro projekt Karol a Kvído, což jsou veselé vzdělávací písničky pro dětská vystoupení.
Osobně jste při akci Dies academicus převzal ocenění Masarykovy univerzity na půdě právnické fakulty. Sledujete univerzitu a její aktivity v oblastech směřujících k podpoře Ukrajiny?
Samozřejmě, že ano. Vím, jaký je postoj univerzity, jak se angažuje, a považuji to za úžasnou věc.
