V horký letní podvečer 28. srpna se odehrálo v městském parku Denisovy sady výjimečné setkání milovníků folklorní hudby, přátel a následovníků etnomuzikologa a legendárního horňáckého pěvce Dušana Holého. Kulturní centrum MU připravilo nejen pro studující, akademiky, zaměstnance a absolventy Masarykovy univerzity, ale také pro brněnskou veřejnost vydařený vzpomínkový pořad spojený s koncertem pod širým nebem Chvała Bohu, že sem sa narodił.
„Chvála Bohu, že jsem sa narodil, že sem svojích mladých rokú užil, měl jsem v světě ty jedny jediné, odešly mně, nebudu mět jiné,“ citací písně, která symbolizovala téma podvečerního setkání k poctě Dušana Holého, zahájil program prorektor pro personální politiku, akademické a kulturní záležitosti Jiří Hanuš. V nabitém parku v Denisových sadech pozdravil přítomné i jménem rektora MU Martina Bareše. „Prvním veršem písně bych rád připomenul, že se tady scházíme, abychom poděkovali a byli vděční za život pana profesora Holého. Abychom byli vděční za to, co prožíváme, a že to společně můžeme sdílet. Abychom byli vděční za léto, prázdniny, že je krásně a že žijeme relativně v bezpečí,“ vyjádřil se v úvodu a připomenul osobnost Dušana Holého, který zemřel 2. ledna letošního roku.
Dušan Holý se narodil 25. dubna 1933 v Hrubé Vrbce a celoživotně se věnoval moravskému folkloru, zejména ze svého rodného Horňácka, a jeho interpretaci. Byl mimořádným vědcem v oblasti etnomuzikologie, ale i výborným zpěvákem. Čtvrteční večer proto patřil především hudbě, která prostřednictvím moudrých lidových textů, předávaných z generace na generaci, nejlépe charakterizovala pestré rysy jeho osobnosti.
V sadech pod Petrovem nejprve zazpíval Mužský sbor z Hrubé Vrbky a poté přišla na řadu Horňácká muzika Petra Mičky se sólisty – Jiřinou Mikloškovou, Jurou Miškeříkem a Petrem Mičkou. Kromě toho v pořadu vystoupil talentovaný zpěvák a houslista Martin Ňorek, který svým ohromujícím zpěvem přiměl diváky k průběžnému spontánnímu potlesku.
Vzpomínkovým pořadem provázel herec a režisér Břetislav Rychlík, který komentoval sady lidových písní například z Hrubé Vrbky, z Brna a převážně z badatelské práce Dušana Holého. Zmínil, že Dušan Holý byl původně přijat na herectví na Janáčkovu akademii múzických umění, ale nakonec se rozhodl vystudovat národopis a hudební vědu. Připomenul také, že Holý byl talentovaným zpěvákem, který působil v čerstvě vzniklém Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů (BROLN). S BROLNEM natočil řadu vynikajících snímků jako zpěvák i v roli odborného poradce.
„U pana profesora Holého šla ruku v ruce obrovská lidskost, odborná preciznost a kritičnost. To se, myslím, projevovalo nejenom v jeho osobním životě, ale zejména v jeho vědecké práci. A tady někde začíná i to, proč se sám charakterizoval jako etnomuzikolog,“ zavzpomínala kolegyně Martina Pavlicová z Ústavu evropské etnologie.
Zdůraznila, že podstatné pro Dušana Holého a jeho obor, který propojoval hudební vědu s etnologií, bylo poznání člověka. „Kdysi dávno, když jsem u něj psala disertační práci, jsem mu položila otázku o smyslu etnologie a měnícím se světě. A on mi tehdy říkal: Martinko, dokud bude člověk, bude potřeba etnologie. A je to tak, protože etnologie se zabývá těmi kulturními aspekty, které provází člověka v průběhu jeho života,“ doplnila Pavlicová. Na to navázal Rychlík tématem, které přesně dokresluje nejen vědecký, ale především niterný lidský rys Dušana Holého. Připomenul knihu Žalující píseň, týkající se holocaustu českých Romů, kterou napsal s historikem Ctiborem Nečasem.
„Žalující píseň je pro mě jedna z vrcholných prací profesora Holého, jedno ze základních děl o romském holocaustu ve světě. Tato práce historika Nečase a etnomuzikologa Holého, dvou ctihodných profesorů, je obrovským příspěvkem k humanitě a k tomu, co se už nikdy nesmí stát,“ vyzvedla Pavlicová. Kniha je prokládaná etnologickým výzkumem u přeživších Romů a muzikologickým výzkumem písní, které lidem v koncentračním táboře dodávaly vůli žít.
Druhým hostem v pořadu Chvała Bohu, že sem sa narodił byl etnolog a hudebník Petr Mička. Studoval u Dušana Holého, který mu vedl odbornou práci o hudebním rodu Hudečků z Velké nad Veličkou. Mimo to spolu dlouhodobě spolupracovali při výběru písní a jejich interpretaci na různých hudebních projektech. „Profesor Holý byl inspirativní osobnost. U etnografů, kteří jsou zároveň i hudebníky, což je můj příklad, dokázal otevírat souvislosti napříč tématy. Bylo velice vzácné ho pozorovat, jak pracuje s hudebními materiály a jak dramaturgicky připravuje vydavatelské tituly nebo studie k nim. Učil nás, jak přistupovat k hudebním materiálům a jak je interpretovat,“ zavzpomínal.
Na otázku, zda se u profesora Holého zpívalo na seminářích, Mička s radostí odpověděl: „Zpívalo. Většinou to bylo tak, že se pan profesor osazenstva v posluchárně zeptal na nějakou píseň, a bylo ticho. A pak jsem byl vyzván já, jestli bych to náhodou nezazpíval. Někdy jsme zpívali i my dva spolu.“
Síla lidové písně naplnila letní podvečer v Brně emotivní atmosférou, kterou doprovázel nejen bouřlivý potlesk diváků, ale i juchání a výskot folkloristů v publiku. Horňácká muzika, která na závěr zahrála píseň pro Holého manželku Ludmilu, byla slyšet v sadech, na Petrově, v celém širém okolí a snad došla i někam dál, třeba i k Dušanu Holému.
Fotogalerie
