V letošním roce byla poprvé vyhlášena a předána Cena prorektora pro vzdělávání a kvalitu MU za kvalitní výuku. Záměrem ceny je ocenit vyučující za komplexní přístup k otázce kvality výuky a systematickou snahu o její zvyšování. Slavnostní předání ocenění se uskutečnilo na konci uplynulého letního semestru při příležitosti akce Exkurze do dobré výuky.
S oceněnými jsme hovořili o tom, jak se vnímají jako vyučující, o pedagogickém rozvoji a přínosech zkušeností s různými druhy výuky. Zajímal nás také jejich způsob výuky a jaké různorodé aktivity a pomůcky využívají: od umělé inteligence po obrázky kočiček.
Kompletní rozhovory s Pavlem Pracným, Andreou Holešinskou, Jakubem Míškem a Sylvií Pavlokovou jsou k dispozici na stránkách Odboru pro kvalitu. V ukázkách z rozhovorů nabízíme praktické tipy: jak pro studující vytvářet bezpečné prostředí, jak je motivovat k domácí přípravě, udržet jejich pozornost a získávat cílenou zpětnou vazbu.
Pavel Pracný
Přírodovědecká fakulta, Ústav geologických věd
Mluvíte o tom, že je pro vás důležité bezpečné a respektující prostředí. Můžete říct, co si pod tím představujete a jak se ho snažíte vytvářet?
K tomu jsem dospěl i prostřednictvím toho, že mám už vlastní děti a společně řešíme různé situace a výzvy. Ve výuce za bezpečné prostředí považuji to, že studenti vědí, co mohou čekat. Snažím se minimalizovat nejistotu. Proto se snažím na úvodní hodně dát co nejvíc informací. Vždycky také říkám, že i když je informací hodně, mohou to později v klidu najít v materiálech. Dávám jim také tištěné sylaby. Prostě se snažím, aby věděli, co je čeká a jaká bude náročnost. Není nic horšího než chodit celý semestr na výuku a pak přijít ke zkoušce, kde je něco jiného, než co jsem čekal z výuky. To jsem sám také zažil – s učitelem je zábava, ale ve výsledku zjistím, že mě nic nenaučil, protože zkouší jiné věci, než učil, nebo jsem si myslel, že jsou to jen okrajové věci. Proto vnímám, že bezpečnost začíná u informovanosti.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
Andrea Holešinská
Ekonomicko-správní fakulta, Katedra regionální ekonomie
Využití umělé inteligence je u vás součástí samostatné domácí přípravy. Jak k ní studující motivujete?
Každý má rád hmatatelný výsledek, takže tou primární (oportunistickou) motivací jsou body, které studenti za domácí přípravu (tedy za odpovědi na diskusní otázky) získají, a mohou si tak jimi vylepšit známku. Studenti vědí dopředu, kolik bodů mohou za aktivní účast maximálně získat. Je vlastně na nich, jakou strategii si zvolí a jestli si známku vylepší těmito body, protože i kdyby se do diskuse nezapojovali, mají šanci předmět ukončit na základě výsledků závěrečné eseje. Ta druhá motivace pak přichází od samotných studentů, kteří záhy zjistí, že nejen reaguji na jejich odpovědi, ale pracuji s nimi a vycházím z nich v přednáškách. Mám zpětnou vazbu, že tohle je pro ně motivující. Navíc na konci semestru zjišťují, že, aniž by to zamýšleli, se tak na předmět soustavně připravovali, což běžně u předmětů nedělají.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
Jakub Míšek
Právnická fakulta, Ústav práva a technologií
Máte nějaké triky pro udržení pozornosti studujících při přednáškách?
I když to původně vzniklo trochu nahodile, ustálila se mi jedna věc, kterou využívám ve většině prezentací pro přednášky. Ačkoli to zní trochu dětinsky, snímky v prezentacích prokládám obrázky kočiček. Může to působit samoúčelně, ale není: sto minut přednášky je přece jen dlouhých, a pokud se v prezentaci objeví něco neočekávaného, člověk zbystří. Především tyto obrázky ale používám jako předěl mezi jednotlivými „kapitolami“ v rámci přednášky. Mně to dává možnost se napít a posluchačům klást otázky. I když na začátku výuky vždycky studující k pokládání otázek pobízím, rozumím, že jim může být nepříjemné při přednášce vyučujícího přerušovat. Takto zastavený čas mezi kapitolami přednášky představuje prostor pro všechny otázky a komentáře.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
Sylvie Pavloková
Farmaceutická fakulta, Ústav farmaceutické technologie
Od studujících aktivně získáváte zpětnou vazbu mimo předmětovou anketu. Jak to děláte a proč?
S tím jsem začala před dvěma lety. Tehdy už mi předmětová anketa v IS nepřipadala úplně dostatečná k tomu, abych zjistila, co pro zlepšování výuky konkrétně potřebuji. Začala jsem si tedy vytvářet vlastní dotazníky na míru každému předmětu a každé seminární skupině. Otázky si vybírám podle toho, co mě zrovna z pozice vyučující nejvíc „pálí“ a u čeho vidím, že to v průběhu výuky nejvíc rezonovalo. Dotazníky dávám studujícím především na konci semestru a bývají zaměřené na to, co probíhalo v hodinách, co se studující vlastně naučili a jak ten proces vnímali. Očekávám od nich tak i metakognici a zpětnou vazba na vlastní učení. Ptám se také, co by v předmětu do budoucna doporučili zlepšovat. Na výstupy dotazníků následně reaguji videi, která nahrávám do interaktivních osnov předmětů. Chci studující s výsledky seznamovat, protože věřím, že každý, kdo vyplňuje dotazník, rád uslyší, jak to vlastně dopadlo, co odpovídali spolužáci, a nějakou moji reakci. Zároveň se jim snažím dávat i nějaká doporučení do praxe.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
