Univerzita třetího věku MU slaví 35 let své existence. Po celou dobu funguje podle klasického modelu – senioři studují odděleně od běžných studujících. To se ale může změnit. V uplynulém jarním semestru socioložka poprvé spojila seniory s mladými studenty v jednom kurzu.
Co vás přivedlo k myšlence obě skupiny spojit a do standardní výuky přizvat seniory?
Když procházíme životem, setkáváme se stále jen s vrstevníky – ve školce, v práci, při studiu, pak umíráme v různých institucích obklopeni lidmi podobného věku. Míst, kde se generace prolínají, je strašně málo – většinou už jen dopravní prostředky či pokladny. Tohle věkové škatulkování má za výsledek, že se lidé spolu neumí bavit, vede to k věkovým stereotypům a předsudkům. Řešením je podle mě právě rozšíření příležitostí pro mezigenerační setkávání, pro které vnímám univerzitní půdu jako ideální. S Markétou Jelínkovou z U3V dlouhodobě diskutujeme o potřebě rozvolnění věkové homogenity v rámci naší spolupráce pro Age Friendly University Global Network, jíž je Masarykova univerzita členem. Jsem jí za nabídku zrealizovat tu myšlenku v praxi moc vděčná. Věkově smíšená třída byla pro mě jako splněný sen – byla jsem nadšená, že se to děje.
Seniory jste přizvala do předmětu, který se zaměřuje na gerontologickou gramotnost. Čemu jste se věnovali?
Gerontologická gramotnost je, ve zkratce, schopnost připravit se na stáří. Věnovali jsme se různým tématům – od základů péče přes sociální role ve stáří až po velmi citlivá témata jako týrání a zneužívání seniorů. Kromě mého výkladu byly součástí hodin i diskuse a prvky zážitkové pedagogiky, třeba simulace stáří pomocí gerontoobleků. Seniorští studující přitom sehrávali klíčovou úlohu, byli jako živé knihy, sdíleli zkušenosti z první ruky a pomáhali reflektovat, co všechno stárnutí pro ně osobně znamená.
Kolik seniorů se do projektu zapojilo?
Zapsalo se kolem dvaceti posluchačů U3V, ale pravidelně jich chodilo asi deset. Bylo tam také padesát mladých studujících, pro které jsou přednášky nepovinné. Překvapilo mě, že jsme měli ve skupině relativně hodně mužů, což je mezi univerzitami třetího věku spíše výjimečné.
Jak jste již zmínila, příslušníci různých generací se mezi sebou často neumějí bavit a inklinují k věkové homogenitě. Jak tomu bylo ve vašich hodinách?
Starší studující si vždy sedli dopředu, mladší dozadu, bylo tam tedy rozdělení podle věku. Používali jsme ale různé seznamovací aktivity a během tří minut to bylo jako v úlu, bez ohledu na věk diskutujících. Snažili jsme se jim dát i prostor pro společnou diskusi. V paměti mi utkvěl moment, kdy mladý student něco prohlásil a paní z první řady se na něj otočila a řekla: „A to jste vzal kde?“ Vyřešili si to ale sami.
Plánujete ve výuce ve smíšené třídě pokračovat?
Já jsem rozhodně pro. A podle zpětné vazby by si víc takových příležitostí přáli i studující. V budoucnu ale plánuji častěji studující promíchávat a zvětšit prostor pro vzájemné diskuse: I já jako vyučující se musím pořád něco učit a věkově smíšená třída je skutečně výborná „škola“, kterou bych srdečně doporučila kolegům vyučujícím v předmětech napříč celou univerzitou.
