Celodenní akce s názvem Květiny k řezu: mají budoucnost? nabídla pestrý program o původu, významu i budoucnosti květin pro téměř 70 odborníků, prodejců květin, pedagogů i studentů, kteří se zajímají o udržitelnost. Akci zahájila proděkanka přírodovědecké fakulty Markéta Munzarová přivítáním návštěvníků s připomínkou, že vztah ke kráse přírody formuje člověka už od dětství. Přednáškou o významu květin od starověkého Egypta až po současnost otevřel první blok Slávek Rabušic, specialista na aranžování květin. „Na začátku měly květiny převážně pietní význam, teprve později se staly estetickým užitkovým a obchodním artiklem,“ vysvětlil.
Květiny z Keni a cena levné krásy
Na rozdíl od odborníků ne všichni ví, že většina řezaných květin prodávaných v Česku pochází z Východní Afriky. I proto druhá část bloku patřila Stanislavu Komínkovi, vedoucímu kampaní organizace Fairtrade Česko a Slovensko a dokumentaristovi, který dlouhodobě sleduje podmínky pěstitelů v rozvojových zemích. Ve své přednášce o pěstování růží v Keni představil pozadí květinového byznysu, který má v reálu k romantice daleko.
Komínek zmínil, že dvě keňské květinové farmy vyprodukují tolik květin, kolik zvládne celé Česko dohromady. Cena jedné květiny se navíc pohybuje okolo dvou korun, maximálně dvou padesáti. Prodejní ceny však zůstávají ve srovnání s náklady na výrobu stejné. „Podmínky pro pěstování jsou tam ideální – spousta slunce, dlouhé dny, horské klima. Ale otázka zní: pro koho je to vlastně výhodné?“ položil řečnickou otázku Komínek. Podle něj se za krásnými kyticemi skrývá tvrdá realita. Zaměstnanci na keňských farmách si vydělají 1 600 až 2 100 korun měsíčně, přestože pracují osm hodin šest dní v týdnu. „Podle Světové banky žije v Keni 46 procent lidí v extrémní chudobě. Většina pracovníků bydlí ve slumech, bojuje o základní potraviny a vzdělání pro děti,“ popsal. Ceny potravin jsou přitom často srovnatelné s českými. „Když se někdo ozve a žádá důstojnou mzdu, odpověď zní: za branou čeká dost jiných, kteří práci vezmou,“ citoval Komínek keňskou aktivistku Eunice Waweru z organizace Workers Rights Watch.
Přestože květiny urazí letecky do Evropy víc než sedm tisíc kilometrů, jejich uhlíková stopa je podle Komínka téměř třikrát nižší než u květin pěstovaných v Nizozemsku, kde se musí skleníky vytápět. I tak ale zůstává otázkou, zda je současný systém udržitelný – nejen ekologicky, ale i sociálně. Příklady, jak se to dá dělat jinak, nabízí některé fairtradové farmy – snaží se mj. snižovat svůj dopad na životní prostředí sázením stromů, vyráběním přírodních hnojiv, omezováním pesticidů nebo instalací fotovoltaických elektráren.
Lokální alternativa a budoucnost
S tématem lokálního pěstování a prodeje květin v Česku vystoupila na konferenci Markéta Róza Střechová, majitelka květinářství Rosebud (Do Země). „Udržitelnost je definovaná v kontextu lidské civilizace jako praktická schopnost uspokojit základní potřeby dneška, aniž dojde k omezení schopnosti uspokojit základní potřeby a udržet životní úroveň budoucích generací,“ začala Střechová definicí udržitelnosti. Pokračovala pak popisem dovozu květin z velké burzy Royal FloraHolland, od velkoobchodů, farmářů, anebo z vlastní produkce. Místní český zdroj má ale omezený čas – šest měsíců. „Český farmář většinou musí zařídit všechno už od vypěstování po prodej a funguje na malých farmách do 5 000 metrů čtverečních, na kterých se za jednu sezonu snaží prostřídat co nejvíce květin. Když zároveň působí u většího města, daří se mu víc,“ popsala Střechová.
Střechová vnímá půdu jako naše největší bohatství. „Udržitelné zemědělství se vztahuje na schopnost farem nebo statků produkovat do nekonečna, bez dlouhodobého poškození půdy a přilehlých ekosystémů. Tato forma hospodaření respektuje cyklus půdních živin a spolupracuje s ním – půda živí rostliny, které živí živočichy, jejichž ostatky živí půdu, a půda potom živí další rostliny. A to umožňuje lidskou existenci na této planetě,“ zakončila přednášku Střechová. Svými slovy inspirovala i jednu z účastnic konference, učitelku floristiky ze Střední odborné školy ve Znojmě Alenu Šinoglovou. „Bylo to opravdu ze života, popsala nám celý průběh svého podnikání, což je zajímavé jak pro nás, tak potom pro žáky, co učíme,“ reagovala Šinoglová. Téma udržitelnosti je pro ni vcelku nové a plánuje jej zavádět do výuky. „Do budoucna bychom se určitě měli soustředit na to, jak se přizpůsobit suchu na Jižní Moravě, abychom stále mohli pěstovat vlastní květiny, a ne tolik dovážet.“
Poznatky k zahradničení v souladu s přírodou doplnila i Deana Láníková, odborná pracovnice Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU. „Klíčové je pěstovat bez chemie a umělých hnojiv, využívání kompostu, jíchy nebo biouhlu a dešťové vody k zalévání, mulčování nebo podpora volně žijících živočichů. Dobré je taky řezat a uklízet zahradu až na jaře.“
Květiny jako zkouška naší odpovědnosti
Ve třetím bloku si účastníci konference poslechli přednášky o trendech okrasných rostlin z českých skleníků nebo o výzdobě slavnostních akcí. Závěr konference patřil diskusi s přednášejícími a prohlídce skleníků botanické zahrady, kde se do konce října nachází putovní výstava dokumentující pěstování růží v Keni Neviditelné trny. Právě ta se stala jedním z impulsů pro samotnou konferenci. „Připadalo nám, že tento problém se dlouho v médiích nekomentoval, takže jsme jej chtěli znovu připomenout, a zároveň poukázat na možnosti, co můžeme dělat my jako botanická zahrada, české firmy a floristé a například i iniciativy jako je Výkvět,“ okomentovala výstavu Hana Ondrušková, odborná pracovnice botanické zahrady a jedna z pořadatelek konference.
„Hlavním problémem je konzumní přístup ke konvenčně vypěstovaným květinám, který je spojený s otrockou prací lidí a poškozováním životního prostředí. Pokud chceme na této planetě dál fungovat, musíme hledat udržitelné cesty a jít trochu proti globalizaci – třeba i podporou místních prodejců,“ uvedla. Další variantou je koupit si květiny s certifikační známkou Fairtrade, teré nejsou geneticky modifikované, mají nižší dopady na okolní přírodu a zanechávají nižší uhlíkovou stopu než květy pěstované ve vytápěných evropských sklenících. Farmy navíc díky fairtradovým poplatkům mohou lidem zajistit lepší pracovní podmínky.
Poznatky ze studia si na konferenci potvrdila i studentka zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Tereza Štorková. „Fairtrade jsem zmiňovala i ve své bakalářské práci, je ale důležité vidět na vlastní oči, jak tento průmysl vlastně funguje, protože teoreticky se to člověk tak dobře nenaučí. Jsem proto ráda, že jsem si poslechla například přednášku o květinách z Keni od pana Komínka, který tam byl a vše naživo viděl,“ ocenila Tereza.
Konference tak ukázala, že květiny nejsou jen symbolem krásy, ale i zrcadlem globálních nerovností. Potvrdila, že otázka, zda mají řezané květiny budoucnost, se možná netýká jen jejich vzhledu, ale především naší ochoty dívat se za okvětní lístky až k lidem, kteří je pěstují.
Autorkou článku je studentka fakulty sociálních studií a členka studentské redakce Magazínu M.
