Prezident republiky Petr Pavel Šárce Pospíšilové vyznamenání udělil včera na Pražském hradě při příležitosti státního svátku (Den vzniku samostatného československého státu) 28. října. Ocenění převzalo celkem 48 osobností, část byla vyznamenána in memoriam. Medaile Za zásluhy se uděluje osobám, které se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek. Mezi oblasti, ve kterých lze zásluhy prokázat, patří hospodářství, věda, technika, kultura, umění, sport, výchova a školství, životní prostředí, obrana a bezpečnost státu a občanů, a také sociální, charitativní, dobrovolnické nebo zdravotnické aktivity.
K mimořádnému ocenění přinášíme rozhovor, v němž Šárka Pospíšilová hovoří o svém výzkumu, profesní dráze i práci pro Masarykovu univerzitu.
V čem vy sama spatřujete největší přínos? V samotné vědecké práci nebo v oblastech úzce souvisejících s hematoonkologickou diagnostikou, nebo také v podpoře a popularizaci vědy?
Moje práce má více rovin – tou první je výzkum leukémií a dalších nádorových onemocnění, na který přímo navazuje vývoj nových diagnostických přístupů pro pacienty s hematologickými malignitami, zejména pro nejčastější leukémii dospělých –chronickou lymfocytární leukémii. Druhou oblastí mé odborné práce je genetika a genomika se zaměřením nejenom na hematologické a onkologické pacienty, ale také na pacienty s dědičnými onemocněními a také na analýzu genetické informace zdravé populace. V této oblasti například nyní za Česko koordinuji projekt Genome of Europe, kde do této celoevropské iniciativy přispějeme souborem tří tisíc genomů zdravé populace, jež se začlení mezi ostatní evropské geny. Cílem je definovat, jak vypadá referenční evropský genom, a také zjistit, zda existují významné rozdíly mezi jednotlivými evropskými populacemi, což bude využitelné nejenom pro výzkum, ale také přímo pro lékařskou diagnostiku a nastavení preventivních opatření a screeningů. V této oblasti jsem též koordinovala projekt Analýza Českých Genomů pro Teranostiku, jehož zkratka A-C-G-T je současně označení písmen genetické abecedy. Obě zmíněné oblasti mého zájmu však spolu úzce souvisí, protože jak u zdravých jedinců, tak u hematoonkologických pacientů analyzujeme jejich genom a zjišťujeme, jaké genové varianty či mutace se u nich vyskytují a které je mohou predisponovat k určitým onemocněním. V nádorových buňkách se vždy vyskytují změny genomu, které přispívají ke vzniku nádoru a v průběhu onemocnění se často dále hromadí, a dokonce spolu jednotlivé nádorové klony s různými genetickými vlastnostmi kompetují – nastává takzvaná klonální evoluce. Na základě genetických vlastností nádorových buněk už po řadu let volíme co nejvhodnější terapii pro hematoonkologické pacienty. V této oblasti patříme k evropské špičce a náš tým je dokonce koordinátorem a hlavním autorem mezinárodních lékařských doporučení pro diagnostiku chronické lymfocytární leukémie, podle nichž se pak všechna evropská pracoviště řídí.
Jak byste vyhodnotila situaci dnes a třeba před deseti lety – v čem vidíte největší posun ve vaší vědecké práci?
Zcela zásadní vliv na rozvoj výzkumu a diagnostiky v oblasti molekulární genetiky měl rozvoj moderních technologií. Když se analyzoval první lidský genom dokončený v roce 2003, trvalo to více než deset let a podílela se na tom řada pracovišť z celého světa. Pár let poté byly vyvinuty zcela nové technologie, tzv. sekvenování DNA nové generace (NGS) nazývané též masivní paralelní sekvenování, které znamenalo rapidní urychlení možností čtení genetické informace. Díky tomu jsme v dnešní době schopni přečíst celý lidský genom člověka či jiných organismů v řádu hodin. Zároveň významně klesla jeho cena. Zatímco u prvního genomu šlo až o miliardy amerických dolarů, dnes se pohybujeme v řádu tisíců korun a cena se nadále snižuje, což je výborná zpráva jak pro biomedicínský výzkum, tak pro diagnostiku.
Zažíváte jako vědkyně i fascinující okamžiky typu „Heuréka, objevil jsem!“? Co vás dokáže či v minulosti dokázalo uchvátit? Které momenty to byly?
Výzkumu se věnuji – dá se říct – od střední školy, kdy jsem dělala SOČku. Po studiu molekulární biologie a genetiky na Přírodovědecké fakultě MU jsem pracovala v Biofyzikální ústavu Akademie věd ČR, v Masarykově onkologickém ústavu a po zahraničních stážích ve Velké Británii a v Rakousku jsem zakotvila na Masarykově univerzitě a ve Fakultní nemocnici Brno. Moje vědecká kariéra tedy měla různé fáze – od počátečních pokusů v laboratoři, kdy jsem zažívala nadšení v okamžicích, kdy se povedl experiment a potvrdil teoretická očekávání. Ale každý takový úspěšný výsledek vždy znamenal mnoho práce a mnoho provedených experimentů, které tomu musely předcházet. Po fázi studentky, diplomatky, doktorandky a post-dočky jsem se stala vedoucí laboratorního výzkumného týmu, který se postupně rozrůstal. Tím pádem už bohužel netrávím čas vlastním prováděním laboratorních experimentů, ale nadšení z úspěšné práce určitě mohu alespoň občas zažívat i nyní. Například při řešení mnohých velkých projektů, v rámci kterých odhalujeme, jak vypadají genomy české populace. A také bych ráda zmínila jeden neobvyklý multidisciplinární projekt, který se vymykal běžné práci našeho výzkumného týmu. Šlo o výzkum genetické informace zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela, který proběhl ve spolupráci s Augustiniánským opatstvím Staré Brno, a zapojila se do něj řada odborníků, zejména archeologů, antropologů, genetiků, bioinformatiků a mnoha dalších. Od začátku šlo o projekt odvážný, protože jsme vůbec netušili, zda se podaří Mendelovu genetickou informaci identifikovat a zda v ní něco objevíme. A bylo pro nás všechny velkým překvapením, že jsme našli ještě více, než jsme mohli očekávat – kromě identifikace G. J. Mendela jsme našli také dosud neobjevené ostatky jeho předchůdce a mentora opata Nappa a zjistili pravděpodobnou příčinu Mendelova úmrtí. A projekt dokonce pomohl nastartovat i další mezioborové spolupráce v rámci Masarykovy univerzity.
Soustavně se věnujete též popularizaci vědy a podporujete mladé začínající vědce – v čem a proč to považujete za zásadní a důležité?
Jsem velmi ráda, že v současné době jako prorektorka MU mám možnost přímo nastavovat vhodné mechanismy podpory mladých vědců. V rámci Grantové agentury Masarykovy univerzity jsme nastavili řadu schémat určených jak pro podporu příchodů nových nadějných vědců na naši univerzitu (schémata MASH), ale také jsme zavedli schéma Carreer Restart podporující vědkyně či vědce navracející se po mateřské či rodičovské dovolené. A jsem velmi ráda, že jsme v rámci těchto schémat už mohli podpořit desítky mladých vědců a vědkyň a podpora dalších bude pokračovat. O podporu mladých kolegů se snažím i v rámci svého výzkumného týmu a věřím, že mladší kolegové mají vytvořeny dobré podmínky pro práci včetně finančního zabezpečení. Jsem ráda, že mnozí z nich to dokázali dobře využít a z řady mých bývalých doktorandů jsou nyní výborní vědci, kteří již mají samostatné výzkumné skupiny, získávají prestižní granty a ocenění. Z toho mám opravdu velkou radost.
Pokud jde o popularizaci vědy vůči veřejnosti, tak se domnívám, že vědci obecně mají v této oblasti velký dluh. Mnozí totiž považují za zbytečné se snažit informovat vhodným způsobem o výsledcích svého výzkumu veřejnost. Často je totiž velmi komplikované jednoduše vysvětlit podstatu náročných vědeckých experimentů i to, k čemu může takový výzkum sloužit. Já sama jsem k tomu také postupně dospívala, ale nyní vím, jak potřebná tato oblast vědeckého života je.
Jsem velmi ráda, že jsem se v posledních letech mohla zapojit do popularizace genetiky i dalších oborů v rámci letního Mendel festivalu, kde organizujeme populárně-vědecké přednášky pro veřejnost. Zveme na ně řadu odborníků a těší mne, že jsou přednášky hojně navštěvované laickou veřejností.
Vedle vědecké práce jste zároveň prorektorkou pro výzkum a doktorské studium, což musí být časově náročné, nicméně je něco, v čem vám role prorektorky pomáhá jako vědkyni, anebo naopak?
Kombinace práce prorektorky a vedení vlastního vědeckého týmu je opravdu velkou výzvou. Ale domnívám se, že pro práci prorektorky pro výzkum a doktorské studium je důležité a užitečné, abych se ve výzkumu sama pohybovala, řešila grantové projekty včetně mezinárodních a zároveň zůstávala v kontaktu s doktorskými studenty. Jsem velmi ráda, že už čtrnáct doktorandů, jejichž jsem byla školitelkou, úspěšně obhájilo, a věřím, že během příštího roku dokončí svou disertační práci další dva. Masarykova univerzita je však multioborová, máme deset fakult a dva vysokoškolské ústavy, a existují velké rozdíly mezi jednotlivými obory jak ve výzkumu, publikačních zvyklostech, tak v nastavení doktorského studia. Poznání těchto specifik a jejich slaďování ve prospěch Masarykovy univerzity je však pro mě velmi zajímavé, i když to mnohdy není jednoduché. Ráda bych tímto poděkovala kolegům z různých fakult za četné diskuse a společné nacházení kompromisů mezi různými vědními obory. Je nepochybné, že z toho čerpám poučení a zkušenosti i pro svoji vlastní vědeckou práci.
Na svém kontě máte řadu odborných ocenění, jak vnímáte vyznamenání z Hradu – má pro vás jiný rozměr či význam?
Je to pro mě obrovská čest a velmi si tohoto ocenění od prezidenta republiky vážím. Vnímám ho nejen jako ocenění jak za vědeckou a odbornou práci celého našeho týmu, ale také ocenění práce, kterou se snažím dělat pro vědeckou komunitu v roli prorektorky. Na Masarykově univerzitě patříme, troufám si tvrdit, mezi průkopníky v řadě oblastí řízení vědy a výzkumu, například v systémovém rozdělování finančních prostředků pro výzkum na základě výkonových indikátorů, v mechanismech interního hodnocení výzkumu a doktorského studia nebo v podpoře jednotlivých vědců v rámci Grantové agentury Masarykovy univerzity včetně nových schémat podpory jako je MASH pro příchozí juniorní vědce nebo Carreer Restart pro vědkyně a vědce navracející se po přerušení kariéry. Jsem opravdu velmi vděčná, že se pan prezident rozhodl ocenit tuto práci, která zahrnuje základní biomedicínský výzkum, zavádění nových přístupů do lékařské diagnostiky, zapojení do koordinace vědecké činnosti a podpory dalších vědců i do popularizace vědy. Ráda bych však zdůraznila, že rozhodně nejde jen o moji práci – nic z toho bych nemohla dělat bez týmu skvělých kolegů, kterým bych tímto ráda poděkovala za spolupráci, a doufám, že bude pokračovat i nadále.
