Průvodci večera se stali prorektor pro personální politiku, akademické a kulturní záležitosti Jiří Hanuš a studentka historie z Filozofické fakulty MU Marie Lukášová. V Mendelově skleníku Augustiniánského opatství na Starém Brně Jiří Hanuš v úvodním slově připomněl, jak křehkou záležitostí svoboda je a proč je potřeba její význam neustále připomínat, studentka Marie Lukášová následně zasadila události 17. listopadu do historického kontextu. Inspirovaná knihou Jana Rychlíka a Vladimíra Penčeva Od minulosti k dnešku hovořila o „Jakešově Československu jako podivném ostrově minulosti“. Zároveň označila počátek sametové revoluce jako záležitost studentů, která se stala i návratem univerzit, kdy se univerzity opět staly „prostorem, který zpochybňuje samozřejmé a kde se formuje společenská zodpovědnost“.
„Deset dnů od 17. listopadu 1989 mám hluboce vryto v paměti, byl jsem tenkrát student 3. ročníku lékařské fakulty a rozváželi jsme letáky po malých vesnicích. Také jsme podporovali volbu Václava Havla prezidentem. Když toto člověk zažije, nemůže se to nepromítnout do jeho životního nastavení,“ vyslovil se rektor MU Martin Bareš. Předávání medailí, schválených Vědeckou radou MU, definoval jako poděkování Masarykovy univerzity vybraným osobnostem za to, co v osobním i profesním životě udělali pro ochránění svobody.
Oceněné osobnosti: statečnost, samizdat i vzdělávání
Stříbrnou medaili za občanskou statečnost a obětavost v boji za lidská práva a důstojnost obdrželi Kamila Bendová, významná disidentka, která se podílela i na práci Charty 77, spisovatel, novinář a překladatel Libor Dvořák z Českého rozhlasu, zpravodajka, novinářka a osobnost aktivní v oblasti humanitární činnosti Petra Procházková a novinář, spisovatel a ředitel Rádia Svoboda (při Rádiu Svobodná Evropa) Andrey Shary.
Bendová ve svém poděkování zdůraznila důležitou roli žen při pořádání bytových seminářů i jejich roli v rodině vůbec. „Vše se připravovalo v bytech, signatář měl kam jít, kde mohl říct, co se mu děje. A i když muže zavřeli, ženy dál tyto byty držely, přestály i domovní prohlídky, i když nebylo jasné, jak to skončí – a při tom všem žily normální život: chystaly snídaně, svačiny, staraly se o děti,“ připomněla Bendová s tím, že nejdůležitější úlohou rodin je naučit děti, co je pravda a co je lež, co se smí a nesmí. „Byty byly důležité a přináší dobrou myšlenku i do současných rodin,“ dodala.
Medaile Rogera Scrutona: vazba na filozofa i podzemní vzdělávání
Medaili Rogera Scrutona za přínos k obraně lidské důstojnosti a lidských práv pak převzaly osobnosti s přímou vazbou na známého britského filozofa a politologa: Pavel Bratinka a Barbara Day.
Bratinka, známý glosátor politického a společenského dění, byl známou tváří českého disentu, který po odmítnutí vstupu do socialistických struktur musel opustit Akademii věd ČR a až do roku 1989 pracoval v dělnických profesích. Patřil k okruhu československých disidentů, s nimiž Roger Scruton během 80. let spolupracoval na podpoře nezávislého myšlení a podzemního vzdělávání. Divadelní kritička, spisovatelka a překladatelka Barbara Day, která v 80. letech představovala britské veřejnosti nezávislé české umění, byla přímo zapojená do činnosti The Jan Hus Educational Foundation, která do Československa vysílala zahraniční akademiky — včetně Rogera Scrutona, aby přednášeli na takzvané podzemní univerzitě. Scrutona dokonce na bytové semináře osobně doprovázela a na organizaci seminářů se také podílela, rovněž připravovala materiály pro samizdat. Ve své vzpomínce označila Scrutona jako skvělého a okouzlujícího kolegu, seriózního a invenčního člověka a přiblížila i jejich setkání v Londýně.
Debata o hodnotách: Evropa ve stínu ruské agrese
Po slavnostním předání medailí program pokračoval debatou, do níž se zapojili Pavel Bratinka, Petra Procházková, Libor Dvořák a Andrey Shary, na téma Evropské hodnoty ve stínu ruské agrese. Diskutující si kladli otázky, které dnes pálí celou Evropu: co s námi – Evropany i Čechy – agrese dělá, jak prověřuje naše demokratické hodnoty a co vlastně bráníme jako společnosti i jako jednotlivci. Mluvilo se i o tom, kam by Rusko mělo investovat svou energii, aby nebyla destruktivní, a jak mohou vypadat nejbližší roky a možné scénáře pro Evropu.
Pavel Bratinka považuje za nejvyšší hodnotu Evropy možnost lidského soužití, kdy bychom měli krotit špatné emoce, zároveň připustil, že postrádá četníka mezinárodního práva. Dvořák doplnil, že Evropa podcenila ruské nebezpečí, které se projevilo už po roce 2008 válkou v Gruzii, počátkem ukrajinské krize i ruským angažmá na Blízkém východě. „Je zlo silnější než pravda? Rusko má sílu, Evropa mravní hodnoty, čeká nás dlouhá cesta,“ doplnil kolegy Shary.
Z diskuse vyplynulo, že svůj vliv má na situaci také rozdílné vnímání na úrovni států i rozdíl v hodnotě země a jednotlivce. „Jedinec v Rusku nic neznamená,“ upřesnil Bratinka, „ale národ je silný,“ dodal. Dvořák doplnil, že uvažování Rusů lze vyčíst i z ruské literatury, která přináší ve velmi srozumitelné podobě obraz ruského vnímání, věrohodnější než jsou sociologické a jiné studie. „V Rusku je primární stát, nikoliv člověk,“ souhlasil Shary. „Rusko je civilizace uzavřená v sobě, mluví jiným jazykem a ten ji dovedl do války,“ pokračoval.
Nejbližší budoucnost Evropy: krize demokracie a nové hrozby
Odpověď na otázku, jakou cestou by se mělo Rusko vydat, definovala Petra Procházková: „Putin říká, že Rusko nemá žádné hranice, řešením ale je, aby je mělo a zabývalo se samo sebou – ať už v demokracii nebo monarchii, důležité je zastavit expanzivní myšlení.“ Stejně tak Dvořák konstatoval, že svět koloniálních říší skončil, a pokud si Rusko na tento fakt nezvykne, budou problémy. „Zákon a ústava je nejdůležitější, to v Rusku není,“ zmínil Bratinka.
V závěru debaty se hosté zamýšleli, jak může vypadat nejbližší budoucnost Evropy. Libor Dvořák upozornil na hrozbu hluboké krize liberální demokracie, která se netýká jen Evropy, ale i USA. Pavel Bratinka zdůraznil, že rozhodující bude chování lidí a politiků – zda budou posilovat to lepší v nás, nebo naopak mobilizovat strachy a nenávist. Petra Procházková připomněla, že konflikt s Ruskem pravděpodobně neskončí rychlou porážkou, spíše zamrzne a znovu se rozhoří, protože změny světového řádu mohou trvat i staletí. Andrey Shary dodal, že válka jednou skončí, ale nebezpečí nezmizí – bude jiné, rozptýlené, navíc umocněné technologiemi a chaotickým informačním prostředím. „Musíme pokračovat a stát za hodnotami, kterým věříme – a budovat je pro nás a naše děti,“ uzavřel Shary.
Mimořádný večer pak zakončilo hudební vystoupení zpěváka Luboše Pospíšila, jehož Jiří Hanuš představil prostřednictvím názvů jeho „elpíček“ (A nestřílejte na milence, Třináctá komnata, Přízraky lásky...). Samotný interpret pak během koncertu seznámil publikum blíže i s autory textů jednotlivých písní.
