Program oslovil stovky studentů základních, středních i vysokých škol. Na fakultě se účastníci setkali s reportéry a odborníky z praxe, kteří přiblížili nejen život na bojišti. Tradiční celodenní akci zahajuje od rána Mediální jarmark v atriu, kde se návštěvníci mohou setkat s redakcemi, vyzkoušet si práci s technikou a zúčastnit se prohlídek studia Radia R a televizního studia MUNI TV a Studex TV. Pod vedením Jaroslava Čuříka Multimediální den organizují zájemci z řad studentů Fakulty sociálních studií MU a každoročně ho připravují od začátku podzimního semestru.
Slavnostní zahájení v aule doplnila venkovní fotografická výstava ČTK Válečné okamžiky při příležitosti 80. výročí od ukončení druhé světové války a předání Cen Arnošta Heinricha za nejlepší žurnalistickou tvůrčí bakalářskou práci.
Válka a krize z pohledu novinářů
Jednou z hlavních událostí dne se stala panelová debata Válka a krize z pohledu novinářů, která plní aulu do posledního místa. Reportérky a reportéři z válečných oblastí – Barbora Maxová z České televize, Markéta Kutilová z webu Reportérky.cz, Martin Novák ze Seznam Zpráv a Filip Brychta z Voxpotu mluvili o realitě práce ve válkou sužovaných zemích, o bezpečnosti, zodpovědnosti i etických dilematech. Na konci debaty zaznělo od debatujících, ať máme s lidmi, kteří jsou ovlivněni válkou, soucit. „I my jednou můžeme být ve stejné situaci. V globalizovaném světě ani to, co se může zdát být od nás daleko, daleko vlastně není. Spousta válek, co se dnes odehrává, je výsledkem mocenských her, obyčejní lidé za to nemůžou,“ zmínila v závěru debaty Markéta Kutilová a zdůraznila, že je důležité vše vidět v souvislostech. „Musí být šílená oběť psát o tragických událostech a příběhy si vlastně s sebou pořád nést,“ vyjádřila obdiv novinářům studentka Gymnázia Brno-Bystrc Sophia Roith, kterou hlavní debata zaujala z celého programu dne nejvíc.
Jak vzniká reportáž
Multimediální den pravidelně provází také workshopy pro studenty, letos zaměřené mimo jiné na zpravodajskou gramotnost, současné konflikty očima novinářů nebo praktickou tvorbu. Účastníky zaujal například workshop Jak se dělá reportáž, kde si zkoušeli všímat toho, co ostatní přehlédnou, a skládat reportáže. „Měli jsme se dívat z okna ven a v několika větách popsat krajinu bez použití konkrétních slov, jako modrá nebo dům. Já jsem třeba napsala, že červenkavá barva cihel kontrastuje s příjemně mrazivou oblohou, a na stromech odpočívají vrabci z ranní směny a jejich zpěv vystřídal hluk aut a lidí,““ uvedla Michaela Pražská, studentka třetího ročníku Gymnázia Otakara Březiny v Telči. Další workshop, který studenty zaujal, se poté věnoval žurnalistice na sociálních sítích, odkud mladá generace často čerpá informace, a je proto důležité i tam poskytovat poctivou žurnalistiku. „Zkoušeli jsme si tvořit krátké novinářské video. Zaujalo mě, že musí být krátké a stručné, aby diváka zajímalo,“ zhodnotila Natálie Vítězová, studentka třetího ročníku osmiletého Gymnázia T. G. Masaryka Hustopeče, která poznatky z workshopu plánuje uplatnit ve své tvorbě a práci na školním časopisu.
Pohled na dnešní redakční práci
„Účastníci multimediálního dne se dělí na dva proudy – my s organizačním štábem oslovujeme střední školy z Česka i Slovenska, někteří už k nám jezdí dlouhá léta – z nich sem zavítá okolo dvou set lidí. A potom k nám jezdí žáci z Asociace středoškolských klubů, která pořádá soutěž o nejlepší školní časopis – těch bývá okolo čtyř set. A to je skvělé, protože ti, co sem jedou na soutěž a časopis tvoří, už mají o žurnalistiku vlastně zájem. Workshopy byly všechny zaplněné. A nejnadšenější jsou žáci základních škol,“ vyjádřil se lektor a hlavní organizátor Multimediálního dne Jaroslav Čuřík, který na akci zároveň představil svou novou knihu Informační žurnalistika: redakce – reportéři – žánry. Publikace přináší pohled na současnou praxi v českých a slovenských redakcích prostřednictvím expertních rozhovorů, zkušeností studentů i autorových vlastních příběhů. Je obohacená o QR kódy odkazující na ukázky z praxí a AI karikatury a zaměřuje se na organizaci redakční práce, úskalí zpravodajství i konkrétní žánrové postupy. Čuřík v knize navazuje na svou předchozí odbornou publikační činnost a zdůrazňuje význam důvěry, ověřování a profesionality v době rychlých mediálních změn. „Chtěl jsem v knize dát hlas i studentům, proto jsem expertní rozhovory doplnil o citace z jejich esejí o praxích v médiích,“ okomentoval Čuřík.
Budoucnost žurnalistiky a AI
Knihu představil Jaroslav Čuřík při diskusi s vedoucím investigativního oddělení Seznam Zprávy Radkem Kedroněm a zástupcem šéfredaktora slovenského deníku SME Jakubem Filem, kteří zároveň patří mezi šestnáctku respondentů expertních rozhovorů. Ve společné debatě probírali výzvy současné žurnalistiky a novinářů. Na budoucnost novinářů v době AI se ptala diskutujících studentka velehradského Stojanova gymnázia Alena Šimčíková, plánující si podat za rok přihlášku do studijního programu Mediální studia a žurnalistika. Podle debatujících v něčem AI novináře nahradí, ale v klíčových oblastech to není možné. „Třeba v hlubokých rozhovorech, debatách a u reportování přímo z terénu to nepůjde, protože AI není schopna reagovat na lidi. U předpovědí počasí nebo zpráv z nehod je ale prý reálná šance, že během deseti dvaceti let to zvládne AI,“ rozvedla studentka.
Dezinformace a důvěryhodnost zpráv na sítích
Po skončení debaty se někteří studenti včetně Aleny ptali novinářů dál, zajímalo je například, proč lidé věří dezinformacím. „Přijde mi zajímavé, jak jsou lidé snadno ovlivnitelní a je pro ně velmi klíčové, jaké informace se jim prezentují, a od toho se potom odvíjí celé jejich vnímání světa,“ dodala Alena. Ze zájmu studentů o debatu bylo podle Jakuba Fila opravdu cítit, že jim žurnalistika není lhostejná, obávají se o její budoucnost a zároveň by ji sami chtěli dělat. Podle Radka Kedroně zvládají identifikovat hlavní problémy současné žurnalistiky jako právě krizi důvěry nebo nástup dezinformační scény. „Informační chaos, přehlcení, echo chambers a algoritmy na sociálních sítích. Ty dokážou rozvracet náš svět, a nejen mediální, ale ten reálný. Svět by podle mě vypadal úplně jinak týden poté, co by přestaly fungovat sociální sítě – bylo by míň stresu a napětí, lidé by se měli víc rádi, protože by nebyli vystavení konstantní nenávisti a kritice, vrátili by se k informacím z důvěryhodných médií,“ vysvětlil Jakub Filo s dovětkem, že by sociální sítě nezrušil, ale vnímá jako důležité o jejich problémech vést debatu. „Novináři, kteří se rozhodli přejít na freelance a působí hlavně na sociálních sítích, podléhají tomu, že potřebují sledovanost a dosah – proto přestávají lidem říkat hrozné zprávy, respektive je říkají tehdy, když jim to ve sledovanosti pomůže, a bulvarizují je,“ dodal Filo. „Sociální sítě zpravidla událost vybarví černobíle, a tu šedou tam zvládne ukázat jen dlouhý článek,“ doplňuje Kedroň.
Multimediální den uzavírá Tečka na závěr v amfiteátru atria. Tentokrát dokumentarista a režisér filmu Velký vlastenecký výlet Robin Kvapil návštěvníkům přiblížil, jak vypadá natáčení ve válečné zóně očima filmového štábu, jak se improvizuje v krizových podmínkách a jaké momenty se do filmu nakonec nikdy nedostanou.
Autorkou textu je studentka fakulty sociálních studií a členka studentské redakce Magazínu M.
Fotogalerie:
