Přejít na hlavní obsah

Jak na transplantaci obličeje, ukázal na lékařské fakultě Bohdan Pomahač

Český chirurg, který žije a pracuje ve Spojených státech, poprvé v Česku demonstroval, jak se získává tkáň potřebná k transplantaci obličeje. Zkušenosti předával chirurgům i studujícím.

Bohdan Pomahač během kurzu.

Vzácnou příležitost vidět a vyslechnout si zkušenosti s jedním z nejsložitějších transplantačních zákroků měli v polovině září na lékařské fakultě zkušení plastičtí chirurgové i studující medicíny či široká veřejnost. Na několikadenní návštěvu tam přijel chirurg Bohdan Pomahač, který od roku 2009 provedl už deset transplantací obličeje a stovky dalších zákroků, které pomáhají lidem po velmi těžkých úrazech.

Bohdan Pomahač přijel na pozvání přednosty Kliniky popálenin a plastické chirurgie Libora Streita, který v Brně ve spolupráci s Anatomickým ústavem lékařské fakulty pořádá Brno Flap Dissection Course, tedy setkání odborníků zaměřené na demonstraci různých rekonstrukčních technik.

„Jde o poměrně prestižní setkání, které přitahuje lidi z celého světa. Předávají si zde zkušenosti s tím, jak se pracuje s kožními laloky, tedy částmi tkáně, které se využívají v plastické a rekonstrukční chirurgii. A já jsem přijel, abych ukázal, jak se odebírá tkáň pro transplantaci obličeje,“ popsal profesor Pomahač, co jej přivedlo do Brna.

Nové obličeje

Českého chirurga proslavila úplná transplantace obličeje, kterou tým pod jeho vedením provedl v roce 2011 jako jeden z prvních na světě a jako první ve Spojených státech. Jde o velmi vzácný zákrok, sám Pomahač jich doposud řešil deset, z toho v jednom případě šlo o retransplantaci. „Jedna naše pacientka o transplantovanou tvář přišla kvůli chronickému odhojování. Zvažovali jsme, zda máme znovu transplantaci provést, ale nakonec nás přesvědčila sama pacientka, které tato operace výrazně zvedla kvalitu života. Teď je pátým rokem pro retransplantaci a daří se jí dobře.“

Právě kvalita života je významným prvkem, který transplantace obličeje pacientům přináší. Nejenže často po ztrátě své podoby vypadají opět lidsky, ale díky operaci se jim může navrátit možnost dýchání nosem, mluvení, získají zpět čich či možnost jíst. Tento zákrok je podle Pomahače v podstatě alternativní formou léčby u lidí, kteří přišli o část či o celý obličej.

Obvykle se taková zranění řeší tak, že se spíše překryjí za použití tkáně z těla pacienta. Sice mají tu výhodu, že se neodhojí, ale nevýhodou je, že na lidském těle nejde najít tkáň, která by byla podobná té obličejové – liší se jemností, strukturou i barvou kůže a často pak výsledek nevypadá normálně či „lidsky“. Toho se dá dosáhnout právě jen transplantací obličejové tkáně od jiného dárce.

„Je ovšem obtížné najít pacienty vhodné pro transplantaci obličeje a také zajistit týmy, které to zvládnou. Často lidé nechtějí přistoupit na to, že budou po celý život muset brát imunosupresiva, léky potlačující imunitní odpověď organismu na cizí tkáň, také jde o velmi náročné operace časově a samozřejmě finančně. Dosud se tyto zákroky hradily v podstatě z grantů, nyní se snažíme, aby je v daných případech hradila pojišťovna,“ podotkl Pomahač.

Transplantace obličeje obvykle trvají okolo 12 hodin a samozřejmě je zajišťují týmy o desítkách lidí. Samotných chirurgů je však potřeba dohromady asi osm. „Ale samozřejmě u toho chtějí být i další, podívat se, zkusit si něco udělat,“ podotkl s úsměvem Pomahač, jak může u těchto zákroků narůstat počet zúčastněných lékařů. Doplnil, že většina postupů při transplantaci obličeje je v mikrochirurgii a plastické chirurgii běžná, unikátní je však odběr dárcovské tkáně, který právě v Brně demonstroval.

Šikovné ruce a šachové myšlení

Velké transplantační operace nemůže vést každý. Pro mikrochirurgii je podle Pomahače potřeba mít možná i vrozené vlohy pro jemnou manipulaci nástrojů a dobrou koordinaci a je také dobré mít na počátku kariéry zkušené kolegy či mentory, kteří dokáží dodat člověku pocit bezpečí a jistoty. „Zkušení mikrochirurgové zvládnou spoustu věcí, ale u zákroků jako transplantace obličeje je potřeba operovat a zároveň u toho už přemýšlet o dalších krocích a předvídat, co se může stát. Tuto schopnost nemá každý a může to pak prodlužovat dobu operace.“

Celodenní operace jsou náročné také na fyzičku. Bohdan Pomahač se ale ještě na chirurgický důchod necítí. „Moje práce mě pořád baví, v průměru jednou týdně pořád dělám mikrochirurgické zákroky, které trvají osm až dvanáct hodin. Mám už ale své rutiny, díky nimž jsem schopen to zvládnout. A hlavně mám pořád ještě pocit, že jsem o trochu lepší než loni,“ dodal s úsměvem.

Na lékařské fakultě v Brně měl také přednášku pro všechny zájemce. Profesor Pomahač studujícím i lékařům ukázal detaily z některých transplantací obličeje, přiblížil zásady těchto operací a prozradil i střípky ze zákulisního dění. Na závěr dodal: „Vracíme našim pacientům životy, a je to pro mě čest.“

Hlavní novinky