Volby nového děkana Přírodovědecké fakulty MU se konaly 20. října 2025. Senátoři vybírali ze tří kandidátů, kteří chtěli zaujmout místo po Tomáši Kašparovském, jemuž končilo druhé volební období. Ve dvoukolové volbě nakonec získal potřebnou většinu hlasů Luděk Bláha.
Vy jste poprvé na funkci děkana kandidoval už před osmi lety proti Tomáši Kašparovskému. Stal jste se nakonec součástí vedení fakulty. Co si z tohoto období přinášíte do role děkana?
S trochou nadsázky bych řekl, že jsem získal trošku pokory a pochopil, že nikdy nebude „svět podle Bláhy“. Ale teď vážně. Pochopil jsem, že univerzita je opravdu velká instituce, která sice nefunguje jako korporát, ale musí dodržovat mnohá pravidla. Zjistil jsem, že akademická samospráva sice mnohé procesy neurychluje, protože se věci musí důkladně projednat, ale zároveň dává důležitou zpětnou vazbu vedoucím pracovníkům a je pro ně určitou brzdou a připomínkou, že univerzita není jen o jejich osobních představách a rozhodnutích. Když to shrnu, tak jsem se naučil, že je lepší vše řešit konsenzuální cestou a přínosnější je snaha postupně přesvědčovat lidi o tom, co považuji za důležité, než jen předkládat konkrétní řešení bez důkladného vysvětlení.
V debatách před vaším zvolením zaznělo, že fakultě chybí ucelená strategie. Jak to vnímáte a jakou strategii chcete nastavit?
Přírodovědecká fakulta má velmi diverzifikovanou strukturu – máme ústavy, které jsou svou velikostí větší než některé celé fakulty, a jiné, které mají jen několik desítek zaměstnanců. Určovat velkým ústavům, co mají dělat, je prostě nereálné a já ctím samostatnost řízení našich ústavů. Přesto potřebujeme v rámci fakulty jít všichni stejným směrem. Fakultní strategie musí být shodou na tom, kam chceme v dlouhodobém horizontu směřovat. Za mě je to především zajistit pro našich pět základních oblastí, v nichž vzděláváme a zkoumáme, silné a respektované lídry. Také chci, abychom si jasně a bez emocí přiznali, že některé části fakulty jsou přirozeně více zaměřené na výuku a jiné více na špičkový vědecký výkon, a abychom také měli shodu, že každá z těchto poloh je klíčová ve fungování fakulty a není nadřazena druhé.
Jak se taková diferenciace rolí promítne do činnosti akademických pracovníků?
Přiznejme si, že je neudržitelné, aby každý docent a profesor musel dělat všechno: být velký vědec, shánět velké granty, vést velkou skupinu, učit a sedět v různých komisích. Rád bych proto v ústavech nastartoval cílenou debatu o tom, že v jejich rámci mohou být lidé více zaměření na vědu, kteří táhnou výzkum a předávají kolegům a studujícím aktuální poznatky z oboru, ale také lidé věnující se kvalitní výuce. Důležité je pochopit, že toto uspořádání je výhodné pro všechny.
Po svém zvolení jste zmínil, že chcete zvýšit mezinárodní viditelnost fakulty. Jakým způsobem to chcete udělat?
Dobrou mezinárodní viditelnost vnímám především prostřednictvím velkých osobností. Jak už jsem zmínil, měli bychom mít v každém z našich oborů jednoho až dva silné lídry nebo lídryně, kteří budou mezinárodně rozpoznatelnými osobnostmi. Nejde přitom jen o publikace v prestižních časopisech, to myslím zvládáme všichni, spíše bychom měli mít na fakultě takové lidi, které zvou zahraniční kolegové na konference, ke spolupráci a kteří svou silnou osobností přitahují talentované kolegy do Brna.
Jak chcete takové osobnosti najít?
Najít je samozřejmě není jednoduchá věc. Chci ale zdůraznit ještě jednu nutnou podmínku pro to, abychom mohli takového stavu dosáhnout. Především se totiž musíme zbavit provinčního pocitu, že nám silné osobnosti ublíží, vezmou nám naše pozice či peníze. Naopak si musíme uvědomit, že tito lidé táhnou celek dopředu a posouvají ostatní. Mým cílem je tedy nastavit na fakultě takové prostředí, v němž jsou podobní lídři vítaní a mají vynikající podmínky pro svůj výzkum i pro vzdělávání mladších kolegů.
Zmiňoval jste také potřebu změnit postoj fakulty vůči rektorátu. V čem konkrétně?
Myslím, že musíme změnit rezervovanost v myšlení naší fakulty, kdy často nosíme trošku „nos nahoru“ a rektorát považujeme jen za přítěž. Tato rétorika není k ničemu dobrá a jen staví zbytečné bariéry. Díky tomu, že jsem v posledních letech pracoval mimo jiné na reformách doktorského studia na celé univerzitě, pochopil jsem, že centralizace v řadě agend je velkou výhodou naší univerzity, kterou nám mnozí závidí. Namátkou zmíním třeba informační systém nebo dobře nastavené jednotné standardy. Rád bych se zasadil, abychom na fakultě chápali, že rektorát není nějaký balvan, který fakultě brání v rozvoji, ale že jsme součást velké univerzity, která nám při pozitivním přístupu z obou stran v mnohém pomáhá.
Můžete představit proděkany, se kterými hodláte v následujících letech spolupracovat?
Po mém zvolení proběhla intenzivní jednání. Jsem rád, že dnes už mohu počítat s podporou týmu osmi proděkanů. Proděkanem pro rozvoj bude současný děkan, biochemik Tomáš Kašparovský, a pokračovat jako proděkan pro pregraduální studium bude biolog Pavel Lízal. Dalších šest jmen je „nových“ a chci je nejprve diskutovat s akademickým senátem. Předpokládám spolupráci s dvěma novými proděkankami z ústavů chemie a geologie, které budou mít na starosti učitelské studium a sociální témata. Těším se také na novou energii, kterou přinesou čtyři pánové proděkani z biologických a fyzikálních ústavů do oblastí koncepce vzdělávání, vědy, doktorského studia a internacionalizace.
Vraťme se teď k vašim profesním zkušenostem. Na Masarykově univerzitě jste studoval mikrobiologii a aktuálně působíte v centru RECETOX jako environmentální toxikolog. Co vás přivedlo k vědecké práci?
Já jsem chtěl být vědec od malička a miloval jsem přírodu. Snažil jsem se přečíst úplně všechno, co bylo za doby končícího socialismu běžně dostupné. Postupně jsem skončil u biologie a pragmaticky jsem se rozhodl pro mikrobiologii, protože jsem věděl, že najdu praktické uplatnění, kdyby vědecká dráha nevyšla. Během studií jsem se potkal s profesorem Damborským, mým vedoucím diplomové práce, a ten mě ve směřování do vědy utvrdil.
Co na RECETOXu děláte a pomohlo vám to nějak v plnění role proděkana a nyní děkana?
Jsem koordinátor jednoho z pěti velkých výzkumných programů, které zajišťují realizaci běžících strategických projektů centra RECETOX, což zahrnuje asi 40 lidí. Zároveň vedu vlastní výzkumnou skupinu s 15 lidmi, pracujeme na několika projektech včetně grantů z EU. Vedení a koordinaci jsem si tedy už vyzkoušel a role proděkana mi pak pomohla získat realistický pohled na to, co se dá v univerzitním prostředí zvládnout.
Nabízí se otázka, jak vaše nová pozice děkana ovlivní vaši vědeckou práci.
Jsem připraven na to, že výrazně. Ale já mám rád zkoušení nových věcí. Když se našemu týmu podaří dosáhnout úspěchů v nějakém tématu, rád je přenechám mladším kolegům. V RECETOXu mám oporu ve vynikajícím týmu, kde kolegové přebírají běžící projekty a samostatně je realizují. I když budu muset svůj čas určený pro vědeckou práci redukovat, věřím, že schůzku velkého týmu jednou měsíčně a setkání s každým studentem jednou za 14 dní zvládnu.
