Krátké období plné studia, sebehledání, randění a prvních pracovních zkušeností. I to jsou dvacátá léta života, na která mnozí vzpomínají jako na nejkrásnější období. V poslední době se ale stále častěji pojí i s krizí čtvrtiny života – obdobím plným nejistoty, pochybností a přehodnocování priorit, které má do krásy mnohdy víc než daleko. Besedu pro širokou veřejnost ke zmíněnému tématu uspořádali pracovníci divadla ve spolupráci se studenty Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU.
Na krizové období se zaměřila moderátorka Katarína Machajová spolu s vedoucí Katedry psychologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity Katarínou Millovou, koučkou Michaelou Markel a influencerkou Blankou Pilátovou. Zcela zaplněný sál provázek.studia přitom potvrdil, že téma čtvrtživotní krize mezi mladými lidmi skutečně rezonuje.
Před patnácti lety by psychologové řekli, že neexistuje
Čtvrtživotní krize je přitom i v psychologii celkem novým pojmem. Podle Kataríny Millové ho začali psychologové užívat až u generace mileniálů, kteří ve svých dvacítkách stále častěji vyhledávali pomoc odborníků ve snaze řešit své problémy. „Psychologové z toho byli trochu paf, protože o ničem takovém předtím neslyšeli. A pak se začalo ukazovat, že to nejsou jenom výjimky, ale že zkrátka něco takového jako krize u dvacátníků se může objevit,” vysvětlila Millová.
Důrazně ale upozornila, že nejde o krizi, která se musí objevit u každého. „Je to spíš něco, co je hodně individuální, co se může i nemusí projevit. U někoho se to objeví, když mu je dvacet, u někoho, když mu je osmadvacet nebo pětatřicet. A u někoho vůbec,” upřesnila psycholožka.
Mezi rizikové skupiny, které krize zasahuje častěji, přitom podle ní patří právě vysokoškolští studenti. „Ale pak třeba obecně lidé s nízkým sebevědomím, lidé, kteří se cítí osamělí, kteří mají problémy v mezilidských vztazích, kteří nejsou spokojeni, kteří zkrátka nevěří sami sobě. Ale je tam spousta faktorů,” doplnila Millová.
„Na začátku svých dvaceti jsem vůbec nevěděla, kdo jsem"
O vlastní zkušenost, že dvacátá léta mohou způsobit nemalé vrásky, se podělila i influencerka Blanka Pilátová známá také jako @blanipilat. „Na začátku svých dvaceti jsem vůbec nevěděla, kdo jsem. Byl to chaos, snažila jsem se najít sama sebe, pomocí terapie odbourat nějaké věci z dětství a snažila jsem se najít, co chci dělat za práci,” přiznala dnes devětadvacetiletá účastnice.
Studium vysoké školy pro ni přitom nepředstavovalo šťastné období bez starostí a problémů. „Přijde mi, že jsem se tehdy stresovala daleko víc, než se stresuji teď. Mám pocit, že teď je každý rok vlastně lepší a lepší, takový klidnější a klidnější,” přiblížila Pilátová.
Jak člověk pozná, že je v tom?
Na její vzpomínky navázala moderátorka Katarína Machajová, kterou zajímalo, jak člověk pozná, že to, co prožívá, je již krize. „Ten první signál je, když člověk vnímá, že by potřeboval s někým promluvit, když má pocit, že je na to sám, a už neví, jaký krok má sám pro sebe udělat,” řekla koučka.
Podle Millové je přitom potřeba tuto potřebu i naplnit. „Ne si říct, že to odejde samo. A myslím si, že v tomto momentu se bavíme o krizi, když už si člověk opravdu nepomůže sám, ale potřebuje někoho externího, kdo mu s tím trošku pomůže,” doplnila.
Sociální hodiny tikají
Jedním z klíčových témat diskuse byl koncept sociálních hodin – představa společnosti o tom, kdy bychom měli dosahovat určitých životních milníků. „Sociální hodiny se týkají našeho života – kdy bychom měli dostudovat, vstoupit do partnerského vztahu, pořídit si byt na hypotéku a podobně,” vysvětlila Millová.
Upozornila, že tyto sociální hodiny ale přetrvávají déle než změny, které se ve společnosti skutečně dějí. „Před rokem 1989 byla struktura životů mezi lidmi velice podobná, dnes jsou naše životy mnohem více různorodé. Ale představa, že je ti pětadvacet a už by sis měl koupit vlastní byt a zakládat rodinu, je mnohem silnější a vytrvalejší než změny, které jsou v rámci generace obrovské,” upřesnila povahu problému psycholožka.
Podle Markel se lidé těchto představ často drží a navzájem se v nich podporují. „Ale někdy cesta, která je nalinkovaná tím, co si myslí společnost, rodiče, učitelé či zaměstnavatelé, je velmi energeticky náročná a lidé často nevidí, že to tak vůbec nemusí být. Život může být jednoduchý,” dodala koučka.
Oprostit se od očekávání okolí pomohlo třeba i Pilátové, která se namísto práce ve vystudovaném oboru rozhodla věnovat zcela jinému řemeslu. „Když jsem si uvědomila, že nemusím dělat celý život to, co jsem vystudovala, hrozně se mi ulevilo,” sdělila influencerka.
Třicítka jako strašák? Spíše jako nový začátek
Diskuse se nevyhnula ani tématu třicátých narozenin, které mnoho mladých lidí vnímá jako hranici, které se bojí. Blanka Pilátová k tomu s humorem poznamenala: „Dřív jsem si říkala, že když je na začátku věku ta trojka, už bych měla stavět baráky a kojit. Ale svého psa kojit nebudu.”
Všechny tři hostující ženy se shodly, že každý rok života přináší něco nového a lepšího. „Přijde mi, že dvacítka byla o přežívání. Je to ale lepší a lepší a věci, které jsem si nemohla dovolit ve dvacítce, si můžu dovolit teď,” shrnula Pilátová.
Krize jako příležitost k růstu
Michaela Markel připomněla, že krize nemusí být vždy negativní. „Někdy prostě jen potřebujeme rozšířit komfortní zónu, tedy to, co známe,” vysvětlila.
Zároveň dodala povzbudivá slova pro ty, kteří se bojí neúspěchu: „Každý neúspěch je úspěch v tom, že se něco naučíme. Krize stejně přicházejí průběžně, nejen ve čtvrtstoletí, a vždycky můžeme odbočit jinam. Můžeme odbočit desetkrát a nemusíme se trápit na jedné životní dráze.”
Co poradit těm, kteří krizi prožívají?
Na závěr každá z žen shrnula své poselství jednou větou. Psycholožka Millová doporučila: „Pokud mám poradit jednou větou, běžte k nejbližšímu psychologovi.” Zdůraznila přitom ale, že si s ním hned nemusíte sednout. „Když si sednete hned s prvním terapeutem, je to životní štěstí,” doplnila.
Koučka Markel apelovala na práci s emocemi: „Co nás ubíjí, je, když máme emoci, ale nevíme, co s ní dělat.” A Blanka Pilátová uzavřela diskusi s úsměvem i vážností zároveň: „Všichni běžte na terapii.”
Markel také připomněla, že není vůbec špatné využít pomoc: „Třeba i jedna návštěva u terapeuta, kouče nebo vysokoškolského psychologa může pomoci než se měsíce a roky trápit.”
Kde hledat pomoc?
Pokud se s podobnými pocity potýkáte i vy, nejste na to sami. Studenti Masarykovy univerzity mohou zdarma využít až sedm psychologických konzultací za akademický rok v Poradenském centru MU. Konzultace probíhají prezenčně i online s profesionálními psychology a terapeuty. Objednat se lze přes rezervační systém na webu poradenstvi.muni.cz nebo napsat na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Pro rychlou první pomoc je k dispozici také bezplatná aplikace Nepanikař.
Autorkou článku je studentka FSS a členka studentské redakce Magazínu M.
