Cílem Research Infrastructures for the Future of Ukraine neboli projektu RIFF je vytvořit plán, který poslouží jako vodítko pro financování ukrajinských výzkumných infrastruktur a bude sloužit jako rámec pro mezinárodní dárce. Práce na takzvané roadmapě mapující potřeby vysokých škol a výzkumných institucí v zemi, která je už čtvrtým rokem ve válce s Ruskem a téměř každodenně čelí útokům nejen na vojenské a strategické cíle, ale i na civilní infrastrukturu, není rozhodně jednoduchá.
„Každodenní spolupráce s ukrajinskými partnery, v projektu jich máme osm, je něco jiného než spolupráce s partnery z Evropské unie. A to nejen z hlediska jazyka a kultury. Při spuštění kamery je vidět, že kolegové z Ukrajiny jsou doma, často nesvítí světlo (ale notebook je nabitý a jsou připojeni přes mobil) a jsou nabaleni do teplých svetrů a zimních bund. A energicky se zapojují do diskuse. Pro ně je to totiž setkání s normalitou, kdy mohou na chvíli na válku zapomenout,“ popisuje Ondřej Hradil online schůzky, které při práci na projektu převažují. Většina hovorů pak podle něj končí přáním tepla a toho, ať se ve zdraví zase setkáme.
Podobná setkání se někdy konají i dvě až tři během jednoho týdne. A psychická náročnost takovéto spolupráce, byť z tepla kanceláře v Česku, není nezanedbatelná. „Je to jako žít dvojí realitu. V pondělí 19. ledna jsme měli informační den projektu v Charkově. Byť je Charkov jen asi třicet kilometrů od frontové linie, bylo na akci na dvě desítky fyzických účastníků a další více než stovka online. Po konci takovéto akce si člověk vždy oddechne, že vše dopadlo dobře. Nejen organizačně, ale také proto, že se nic nestalo. Ruská raketa nebo dron může dopadnout kamkoliv,“ přibližuje Hradil, jak náročný je projekt psychicky.
Bezpečnost především
Také další okolnosti spolupráce nejsou úplně standardní. Všechny akce na Ukrajině se pořádají hybridně a je potřeba při nich zachovávat určitá bezpečnostní opatření. Například přesné místo konání akce se nikde veřejně nepublikuje dopředu na webu. Složitější je také vycestovat na Ukrajinu osobně.
„Společně se dvěma kolegy z konsorcia našeho projektu jsme podnikli cestu na Ukrajinu na konci října loňského roku. Já, portugalský zástupce výzkumného ústavu INESC v Bruselu a Ukrajinka z Luhaňsku, žijící již od roku 2014 v Paříži a pracující pro konzultační firmu EFIS centre. Vycestovat na standardní služební cestu na Ukrajinu nebylo úplně jednoduché. Ale podařilo se, včetně získání pojištění.“ Pojistná makléřka při přípravě cesty pro Hradila pak překvapivě poznamenala, že pracovních cest do země čelící už čtvrtým rokem útokům sousedního Ruska je docela hodně.
„Nebyla to moje první služební cesta, ale rozhodně byla první, na niž jsem si vezl lékárničku s vybavením na poskytnutí první pomoci v náročných podmínkách. V rámci bezpečnostního briefingu jsem si také stáhnul na mobilní telefon aplikaci varující před leteckými útoky,“ přibližuje přípravy na cestu Hradil a podotýká, že už zná i rozdíly mezi tím, když útočí drony, shaheedy nebo balistické rakety. „Rozdíly jsou velké – při útoku balistickou raketou má člověk asi 20 až 30 sekund na nějakou reakci. Během noci se například aspoň skutálet z postele, pokud nespí v koupelně. U shaheedů je času mnohem více.“
Vědci přispívají k odolnosti Ukrajiny
I když útok naštěstí nezažil, přivezl si z cesty řadu jiných zážitků a poznání. „Všichni vědci na Ukrajině mají jasnou vizi – přispívají k odolnosti Ukrajiny a pomáhají své zemi bojovat s ruskou agresí. A to nejen v oblastech, kde je spojení s válečným úsilím jednoznačné. Navštívili jsme třeba laboratoře, kde biologové zkoumají, jaké rostliny bude možné využít k poválečné obnově, aby „vytáhly“ z půdy škodlivé látky,“ říká Hradil.
Další zajímavostí je podle něj neskutečné urychlení inovací. A opět nejen v sektorech napojených na zbrojní průmysl, ale třeba také ve zdravotnictví – ať už jde o ošetření vojáků na frontě, zdravotní prostředky nebo péči o veterány (protézy, které je pomáhají vracet zpět do života). „Osobně jsme viděli poloprovozní linku, kde se vyrábí hydrogelové náplasti. Ty směřují do prvosledových nemocnic u fronty. Tam na každou šarži do jednoho až dvou týdnů poskytnou zpětnou vazbu – jak funguje, co je potřeba zlepšit a upravit. A následně za několik týdnů putuje nová vylepšená várka opět na frontu.“
Už nyní je na Ukrajině vidět mezinárodní podpora tamní vědy a výzkumu. „Na prohlídkách univerzit a ústavů akademie věd jsme viděli, že celou řadu přístrojů Ukrajině darovali v rámci rozvojové spolupráce Spojené státy nebo Německo, podobně jak jsou v ČR přístroje oblepené povinnou publicitou operačních programů, ze kterých byly financovány. O to více jsem byl potěšen, když jsem na kyjevské univerzitě živých a environmentálních věd (NUBIP) viděl laboratoř vybavenou z české rozvojové pomoci. Počítačové vybavení pomáhá zpracovávat satelitní snímky poskytované evropskými systémy globálního pozorování země Galileo a Copernicus a Ukrajině pomáhají se starostí o lesy, které hlavně na východě nyní dostávají na frak,“ dodává Hradil.
