Bronislav Stibor je anesteziolog, který po studiích na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity strávil dvanáct profesních let ve Fakultní nemocnici Brno. V roce 2006 se rozhodl prohloubit svoje zkušenosti a odešel – původně na krátkou dobu – do rakouského zdravotnictví. „Ze zamýšleného roku až dvou se ale nakonec stalo více než dvacet let. Rodinným zázemím a přednáškovou činností jsem ale naplno zůstal i v České republice. Dává mi to možnost porovnávat přednosti i nedostatky zdravotnictví v obou sousedících zemích,“ říká Stibor pro Magazín M.
Přestože se věnoval především klinické práci a jeho kontakty s univerzitou se týkaly v podstatě pouze výuky mediků, v roce 2024 kývl na nabídku Českého antarktického výzkumného programu a jako lékař expedice zamířil s vědci a vědkyněmi na ostrov Jamese Rosse. A také tam porovnával přednosti a nedostatky, a to medicínského vybavení a zdravotnického zařízení stanice Johanna Gregora Mendela se stanicemi jiných zemí.
„Během této expedice jsem měl unikátní příležitost navštívit antarktické stanice jiných zemí, například Chile či Uruguaye, ale také čínskou vojenskou základnu, a dokonce dvě vojenské lodě chilského vojenského námořnictva. Všude jsem se přirozeně zajímal o materiální a přístrojové lékařské zabezpečení a o to, jak je na těchto pracovištích a základnách zajištěna bezpečnost účastníků výprav,“ popisuje Stibor.
Zároveň připomíná, že Antarktida je skutečně velmi odlehlá a extrémní oblast, kde zvyky z evropského zdravotnictví neplatí. „Pokud se nám v Brně stane něco vážného, zdravotnická záchranná služba je na místě během několika minut s kompletním vybavením. A během dalších minut je pacient transportován na špičkové pracoviště, na urgentní příjem velké nemocnice, kde se mu věnuje celý tým odborníků. V Antarktidě je ale situace naprosto odlišná. V případě vážného zdravotního problému může případná evakuace trvat dny – a to pouze za příznivých povětrnostních podmínek. Počasí tam totiž často rozhoduje o všem,“ upozorňuje lékař.
Na stanici se v rámci expedic lékaři střídají a jejich cílem je být na tyto extrémní situace co nejlépe připraveni. Pokud by se cokoli stalo, chtějí udělat maximum pro záchranu účastníků expedice – tak, aby se nakonec všichni mohli ve zdraví vrátit domů. „Musím přiznat, že až v Antarktidě jsem poprvé jako lékař pocítil ten profesní strach, kdy přesně víte, co pacientovi je, víte, co by se mělo udělat, ale nemůžete. Ne proto, že by chyběly znalosti nebo zkušenosti, ale proto, že na to prostě nemáte vybavení, přístroje, technické zázemí,“ říká Stibor s tím, že pochopil, že finanční možnosti Českého antarktického výzkumného programu nejsou neomezené. Proto oslovil firmy, které vyrábějí nebo dodávají lékařské přístroje, a partnery, kteří by mohli podpořit program finančně.
„K mému velkému a velmi příjemnému překvapení se více než 90 procent z nich postavilo k této výzvě mimořádně vstřícně. Věnovali přístroje, zdravotnický materiál nebo finanční prostředky, díky nimž se podařilo posunout lékařské vybavení české polární stanice na úroveň vyspělých základen.“
Letošní expedice má díky aktivitě Bronislava Stibora už na stanici nový automatický externí defibrilátor, monitor životních funkcí s příslušenstvím, ultrazvuk s konvexní sondou, drobné lékařské vybavení a skříň na léky a další medicínské vybavení. Nové přístroje umožňují jemu a dále i jeho následovníkům provádět kvalitnější základní diagnostiku, ošetřit úrazy, sledovat životní funkce, provést ultrazvukové vyšetření či zvládnout akutní zdravotní komplikace do doby příjezdu evakuačního týmu.
Zdraví prochází i žaludkem
V rámci expedic Masarykovy univerzity do Antarktidy má lékař tři úkoly. Zdravotnické zabezpečení celé výpravy, tedy péče o vědce, techniky a všechny účastníky expedice je prvním. Druhým je lékařský a medicínský výzkum, který má praktický význam nejen pro polární medicínu. Je zaměřený na stabilitu léků v extrémních antarktických podmínkách a zkoumá, jak dlouhodobý pobyt léků na stanicích s celoročním provozem ovlivňuje jejich účinnost a bezpečnost. Třetím, poněkud netradičním úkolem, je pečení chleba. Naposledy na ostrově Jamese Rosse upekl Stibor dvaadvacet bochníků.
Bronislav Stibor vzpomíná také na studia na lékařské fakultě: „Na studentská léta v Brně se nedá zapomenout. Navíc na začátku druhého ročníku v listopadu 1989 došlo k sametové revoluci a my studenti jsme tehdy výrazně ovlivnili dění v celé zemi. Po zkušenostech ze zahraničí musím potvrdit, že úroveň vzdělání na lékařské fakultě byla na velmi vysoké úrovni a v mnoha ohledech předčila kvalitu výuky třeba na lékařské fakultě ve Vídni.“
