Myšlenka na aplikaci, která poskytne lidem první rychlou psychologickou pomoc, přišla v závěru roku 2018. O několik měsíců později byla první funkční verze dostupná ke stažení a dnes ji používá téměř milion lidí po celém světě. K aplikaci Nepanikař se později přidala také stejnojmenná poradna, kam se mohou lidé anonymně obracet potřebují-li pomoc.
Prvotní nápad na aplikaci dostala Veronika Kamenská, která si psychickým onemocněním s úzkostmi a depresemi sama prošla, na přednášce z biochemie. Požádala pak kamaráda, zda by jí pomohl aplikaci naprogramovat. Dnes už se na rozvoji projektu a také online poradně podílí přes 160 lidí.
Odvedení pozornosti i záchranné plány
Na začátku byla aplikace zaměřená na rychlou pomoc při depresích, úzkosti, sebepoškozování či při myšlenkách na sebevraždu. „Bylo to částečně inspirováno mou osobní zkušeností, ale hlavně jsem se zaměřila na to, jaké problémy se zdály být nejpalčivější v populaci, a zároveň šlo o stavy relativně dobře zvládnutelné prostřednictvím mobilní aplikace,“ přiblížila Veronika první podobu svého projektu, kterému dala výstižný název Nepanikař.
Zhruba půl roku od spuštění přidala do aplikace ještě modul zaměřený na poruchy příjmu potravy. Před dvěma lety pak prošla aplikace redesignem a tým přidal i tmavý režim, který spousta uživatelů preferuje.
„První funkcionality v aplikaci jsem zpracovávala já a přidávala jsem i zkušenosti dalších lidí s duševním onemocněním. Když jsem dala vše dohromady, tak jsem celý ten balíček vzala a představila ho několika psychologům a psychoterapeutům, kteří vše zkonzultovali. Až potom jsme aplikaci spustili,“ uvedla Veronika.
Mobilní aplikace funguje tak, že nabízí tipy, co dělat při konkrétním typu duševního onemocnění. Autoři se snažili o interaktivitu, a tak například u deprese si člověk přímo v aplikaci může dělat poznámky o tom, co ho ten den potěšilo, co dokázal, může si plánovat své aktivity. Lidé s myšlenkami na sebevraždu si zase mohou ve stabilizovaném stavu psát důvody proč to neudělat, nebo si vytvořit záchranný plán, který pak mohou v kritické chvíli využít.
„Pro úzkostné stavy tam máme návody na dechová cvičení či jednoduché hry na odvedení pozornosti, jsou tam nahraná i relaxační cvičení. U nejčastěji využívané funkce sebepoškozování pak máme v aplikaci vytvořené počítadlo, které ukazuje, jak dlouho si člověk zvládne neublížit,“ popsala autorka aplikace.
18 jazyků
Nepanikař původně vzniklo v češtině, protože Veronika chtěla pomoc pro lidi v Česku, na jejichž potřebu komunikace v mateřském jazyce jiné aplikace nereagovaly. „Aplikace se i díky tomu rozšířila docela rychle, navíc rok po spuštění přišel covid, což jejímu využívání výrazně napomohlo,“ podotkla Veronika.
Rostoucí zájem pak znamenal, že se začala první pomoc pro lidi s psychickými obtížemi překládat do řady jazyků počínaje angličtinou, slovenštinou, polštinou, ukrajinštinou, ruštinou a dalšími evropskými jazyky. „Máme i verzi v japonštině či korejštině a hindštině.“
S překlady často pomáhali kamarádi s výbornou znalostí daného jazyka či rodilí mluvčí. Pro několik jazyků pak tým využil překlad od umělé inteligence. Nejčastěji se však stále využívá česká verze aplikace.
Nekončící studium
Veronika přišla s nápadem na aplikaci na základě vlastních zkušeností. Psychické problémy se jí ale podařilo zvládnout, a i přes oční vadu a poruchy učení studuje už čtvrtý vysokoškolský studijní program.
Začínala na Vysokém učení technickém v Brně, kde vystudovala biomedicínskou techniku a pak biomedicínské inženýrství a bioinformatiku. Kvůli úspěchu a rozvoji Nepanikař, které podle ní původně vzniklo a fungovalo hodně punkově, vystudovala také strategický rozvoj podniku a dodělala si i titul MBA.
Aktuálně na Masarykově univerzitě, na lékařské fakultě, dělá doktorát v programu Simulace v medicíně. Tomuto oboru se věnuje i profesně. Pracuje totiž jako technička interaktivní výuky v Simulačním centru (SIMU) lékařské fakulty.
„Původně jsem chtěla studovat medicínu nebo jít na záchranáře, ale víc než biologie a chemie mě táhla matematika a fyzika. Biomedicína byla ideální kombinací toho, co mě bavilo a co jsem chtěla dělat. Po prvním magisterském studiu jsem taky chtěla s vysokou školou skončit, ale jelikož jsem cítila, že bych ráda dělala věci v Nepanikař profesionálně, tak jsem začala studovat další obor,“ podotkla Veronika.
Podobně to bylo s aktuální prací. Původně chtěla pracovat v bohunické nemocnici na pracovišti, kde se léčí srdeční arytmie za pomoci katetrových ablací. Ale místo jí uteklo, a tak se rozhlížela jinde. V té době se právě otevíral doktorský program pro simulace v medicíně, který ji zaujal. Protože už znala i SIMU, začala tam působit už během studií.
Co dál
I když Veronika studuje a pracuje, rozvoj Nepanikař nezanedbává. Aktuálně se o spolek stará spolu se třemi dalšími hlavními zaměstnanci a k tomu mají asi dvacítku lidí, kteří pracují na dohody. „Největší část naší pomoci ale zvládají dobrovolníci, kterých je přibližně 130. Jsou to studenti psychologie a krizoví interventi, kteří fungují na chatu a v e-mailové poradně, které jsou s aplikací provázané. Ti poskytují krizovou intervenci tam, kde už aplikace sama nestačí.“
Aplikaci chce pak dál rozvíjet. Aktuálně pracuje na vytvoření samodiagnostických testů, a pokud vše půjde dobře, tak v létě chce Veronika spustit komplexní sedmitýdenní e-health program.
Tým pod Veroničiným vedením také jezdí do škol, firem či na vysoké školy po celé republice, kde formou workshopů a přednášek učí děti i dospělé, kam se mohou obrátit, když se necítí dobře, a jak mluvit o duševním zdraví bez studu a strachu.
