Dobrovolnictví na Masarykově univerzitě ale zdaleka nekončí jen u jednoho projektu. Má mnoho podob a často přesahuje i hranice univerzity. Nejsou to „jen“ projekty a kampaně jako ta aktuální, vyzývající k zápisu do registru dárců kostní dřeně. Jsou to konkrétní příběhy. Třeba ten, který se začal psát na MU a dnes pokračuje v DobroCentru u sv. Anny. Spojuje manažerku, jež stála u vzniku dobrovolnického centra při Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, a studenta fakulty sociálních studií, kterého si pro práci s dobrovolníky sama vybrala.
Od rodinné zkušenosti k práci s dobrovolníky
Petr Kubant, student magisterského programu Personální management na FSS MU, již dva roky a dva měsíce pracuje jako koordinátor dobrovolníků v DobroCentru u sv. Anny. K dobrovolnictví se nedostal náhodou a jeho cesta k němu vedla už od dětství díky rodinnému zázemí.
„My to máme vlastně tak trochu dané. Máme bráchu v pěstounské péči, takže jsem s ním už jako dítě jezdil na různé pobyty a tábory. A postupně si mě tam lidé z organizace vytipovali a začal jsem pomáhat víc – doučovat, organizovat akce a podobně,“ vzpomíná Petr. Zkušenost, která byla zpočátku přirozenou součástí rodinného života, se postupně proměnila v něco, co začalo určovat jeho další směřování.
„Měl jsem zájem o práci na Oddělení celoživotního vzdělávání, a když jsem neuspěl, byl jsem docela zklamaný. Ale za týden přišla nabídka z dobrovolnického centra. Myslím, že Svatavu Kalnou, vedoucí Oddělení pro celoživotní vzdělávání RMU a zároveň manažerku centra u sv. Anny v jedné osobě jsem zaujal právě kvůli tomu, co jsem měl v životopise,“ popisuje Petr s úsměvem.
Manažerka, která byla u začátku
Svatava Kalná, ve volném čase manažerka dobrovolnického programu ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, má s DobroCentrem mnohem delší historii. U jeho zrodu stála ještě jako zaměstnankyně nemocnice a podílela se na jeho budování od prvních kroků. Dobrovolnický program tam vznikl v roce 2015 s cílem zlepšit psychickou pohodu pacientů. „Tehdy nejprve na doléčovacím a rehabilitačním oddělení, postupně se ale rozšířil i na další kliniky,“ vysvětluje Svatava Kalná. Dnes dobrovolníci působí už na pěti pracovištích.
Role Svatavy Kalné je možná méně viditelná, ale o to zásadnější. Zajišťuje financování, komunikuje s úřady i partnery, připravuje projekty, organizuje školení a drží celý systém pohromadě. Vedle toho stojí i za řadou tematických akcí pro pacienty – od sezonních dílen po speciální workshopy. A byla to právě ona, kdo v Petrovi viděl potenciál. Dnes je Petr v centru přes dva roky a jeho práce je všechno, jen ne rutinní.
„Mám na starosti PR, nábory, školení a koordinaci dobrovolníků. Vždy vycházíme oddělením vstříc a snažíme se jim najít takového dobrovolníka, kterého zrovna potřebují,“ vysvětluje Petr. Obdobně postupuje, když se přihlásí někdo nový. „Začínáme úvodní schůzkou, já přiblížím možnosti zapojení a doptávám se, jestli dává přednost jednorázovým akcím, nebo by chtěl docházet pravidelně na oddělení. Pokud se shodneme na dlouhodobé spolupráci, domluvíme konkrétní termín a vybereme vhodné oddělení, a to i s ohledem na jeho preference a zaměření. Často se k nám hlásí studenti lékařských oborů nebo ti, kteří o studiu medicíny uvažují, a mají už představu, kam by chtěli směřovat – i tomu se snažíme vyjít vstříc,“ dodává s tím, že v DobroCentru si kladou za cíl, aby každý den přišel na oddělení minimálně jeden dobrovolník.
Dobrovolnictví v praxi: od dílniček po canisterapii
DobroCentrum dnes eviduje zhruba 50 dobrovolníků, z toho asi 20 dochází na oddělení pravidelně. „Tím, že jsou mezi dobrovolníky jak pracující, tak studenti, tak jsme poměrně flexibilní, a daří se nám pokrývat služby od pondělka do pátku. Jen jedna slečna chodí i v neděli,“ doplňuje Petr.
Dobrovolníci pak pomáhají velmi různorodě – od obyčejného povídání, čtení nebo doprovodu na procházku až po organizaci kulturních aktivit.
„Děláme koncerty, přednášky, dílničky… Teď jsme třeba měli květinový workshop nebo hudební vystoupení,“ říká Petr. Jednorázové akce vyhledává i Svatava. „Na běžné návštěvy už mi moc času nezbývá, ale nikdy si nenechám ujít workshopy pro pacienty na Vánoce či Velikonoce, ty si vždycky moc užívám,“ dodává.
Nově se od loňského prosince v DobroCentru podařilo zavést také canisterapii. Právě návštěvy psů patří k aktivitám, které mají mezi pacienty mimořádný ohlas. „Chodí k nám skupinka čtyř nebo pěti pejsků, zhruba na hodinu a půl. A je vidět, jak to lidi těší,“ komentuje Petr.
Dopis na Hrad, který vyšel
Desáté výročí DobroCentra, které si tým připomněl v loňském roce, nakonec dostalo nečekanou podobu. A znovu u toho byl Petr.
„Říkali jsme si, že bychom pro dobrovolníky chtěli vymyslet něco speciálního. Přeskočil jsem všechny úrovně a napadlo mne napsat na Hrad panu prezidentovi, že slavíme desáté výročí a máme v řadách dobrovolnici nominovanou na ocenění Křesadlo. Upřímně – dával jsem tomu tak dvě, tři procenta,“ říká. O to větší překvapení bylo, když se dočkal odpovědi. Po e-mailu následoval telefonát a dotaz z prezidentské kanceláře: „Máte čas 19. prosince? Pan prezident by se s vámi rád sešel.“
Do Prahy nakonec odjela skupina devatenácti dobrovolníků. Petr i Svatava vzpomínají, že v prvních minutách audience poté, co prezident a první dáma dobrovolníky přivítali, bylo zvláštní ticho. „Nikdo nevěděl, jak začít. Ale pak jsme se rychle uvolnili. Pan prezident i první dáma byli velmi vstřícní, zajímali se o naši práci, bavili se s každým zvlášť,“ vzpomíná Petr.
„Máme takové placky, na nichž máme slogan Jedeme v tom s vámi, to se panu prezidentovi velmi líbilo. Pak jsme se ho s dobrovolníky ptali na úplně obyčejné věci – jak relaxuje, jak si čistí hlavu – a on nám z okna ukazoval trasu v parku, kudy chodí běhat. I paní Eva byla velice příjemná, hodně ji také zajímalo, co děláme na Masarykově univerzitě pro seniory v rámci Univerzity třetího věku,“ doplňuje Svatava. Setkání se postupně proměnilo v otevřený rozhovor o motivacích, zkušenostech i smyslu dobrovolnictví.
Na dobrovolníky čekal v Praze i exkluzivní program. Kromě návštěvy u prezidenta absolvovali dobrovolníci také prohlídku Katedrály sv. Víta a běžně nepřístupných prostor Hradu včetně kanceláří, kde pobývali Beneš či Hácha.
Příběh pokračuje
Příběh Svatavy Kalné a Petra Kubanta ukazuje, že dobrovolnictví často nezačíná velkým rozhodnutím. Někdy začíná nenápadně – rodinnou zkušeností, jednou větou v životopise, jedním pracovním pohovorem.
A někdy také na univerzitě.
A pak pokračuje dál – v nemocničních pokojích, v rozhovorech s pacienty, v malých každodenních situacích, které možná nejsou vidět, ale mají smysl.
Chcete si to zkusit? Teď je ideální čas
Právě během Dnů dobrovolnictví otevírá DobroCentrum u sv. Anny dveře veřejnosti. Zájemci si mohou vyzkoušet, jaké to je být dobrovolníkem na doléčovacím a rehabilitačním oddělení v Novém Lískovci.
„Budou tam naši dobrovolníci, takže se lidé můžou ptát, zjistit, co to obnáší – a klidně se zapojit,“ láká Petr. Přihlásit se je přitom jednoduché. Stačí vyplnit formulář na webu nemocnice – a do týdne se ozve koordinátor.
Pomáhat můžete i na MU
Dobrovolnické centrum MUNI POMÁHÁ dlouhodobě propojuje studenty i zaměstnance s příležitostmi, jak přiložit ruku k dílu. A letos se se spolkem Mise naděje zapojuje i do Dnů dobrovolnictví konkrétní akcí zaměřenou na registr dárců kostní dřeně.
Každý rok onemocní stovky lidí vážnými nemocemi, které lze léčit pouze transplantací. Vhodného dárce přitom často nelze najít v rodině – a právě proto jsou dobrovolnické registry klíčové.
Zapsat se do registru můžete v úterý 21. dubna od 9 do 17 hodin v Čítárně filozofické fakulty, Arne Nováka 1.
Akce je otevřená všem bez nutnosti předchozí registrace. Registrovaný dárce dřeně by měl být zdravý člověk, který v minulosti neprodělal žádné závažné onemocnění a neužívá dlouhodobě léky s výjimkou hormonální antikoncepce nebo vitaminových doplňků. Konkrétní podmínky naleznete zde.
