Příběh Vladislava Kruty – významného evropského fyziologa, kardiologa, historika lékařství a profesora Masarykovy univerzity – byl spletitý a plný překážek, jak dokládá aktuální online výstava Neodvolat svůj projev. Přestože se intenzivně věnoval vědecké práci, byl velkým vlastencem a zastával nesmlouvavé občanské postoje. V průběhu druhé světové války se odloučil od rodiny, aby sloužil ve Velké Británii jako lékař 311. a 313. perutě RAF. Po válce se vrátil do Československa, kde pokračoval nejen ve výzkumné činnosti, ale i v budování mezinárodních spoluprací.
Vladislav Kruta (1908–1979) vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde se již během studií zapojil do práce Fyziologického ústavu a po promoci tam působil jako asistent. Ve třicátých letech opakovaně pracoval ve francouzských laboratořích, publikoval mezinárodně oceňované práce a položil základy svého celoživotního výzkumného zaměření na vztah svalů, metabolismu a srdce. „Z práce na lékařské fakultě jej vytrhly události okolo mnichovské dohody, které prožíval velmi bolestně. Ihned po nacistické okupaci v březnu 1939 se Kruta zapojil do domácího odboje. Situace se pro něj brzy stala nebezpečnou a rozhodl se emigrovat,“ připomíná historické okolnosti Jana Barbora Slaběňáková, ředitelka Archivu MU.
S manželkou, která mohla jako cizí státní příslušnice vycestovat, odjeli v červenci 1939 do Francie. Když Národní výbor československý vyhlásil mobilizaci pro Čechoslováky ve Francii, byl v prosinci 1939 odveden a v březnu 1940 zařazen ke zdravotnické službě u letectva. V červnu 1940 odplul s našimi letci do Velké Británie, ještě ne ročního syna a manželku musel zanechat ve Francii.
„Člověk slyší občas otázku, která ostatně ani na chvíli nezmizí z mysli nikoho z nás: ‚Kdy se asi vrátíme zase domů?‘ Co se asi zatím doma děje? Co se tam už stalo? Vrátíme se tam vůbec někdy? Chceme všichni věřit a věříme přes hrozné laviny zklamání, jichž řada se zdá nekonečnou. Ještě stále věříme, jinak by život už neměl ceny. Věříme pro naše děti, jimž horoucně přejeme krásnou budoucnost, aby mohly uskutečnit vše, co už nám osud odpírá a nedovoluje,“ poznamenal si Vladislav Kruta 30. června 1940 ve svém deníku.
Nejprve byl jako lékař přidělen k 311. bombardovací peruti RAF. Velmi dobře se zapracoval a pacienti jej oceňovali. „V květnu 1941 byl přeložen jako lékař k právě vzniklé 313. stíhací peruti RAF. Stále však neopouštěl svou touhu vrátit se k vědecko-výzkumné práci, při níž by mohl svoje schopnosti uplatnit nejlépe. Vedle své lékařské praxe se tedy zabýval odborným zkoumáním únavy letců,“ vysvětluje historička a archivářka Jaroslava Kacetlová.
Válečné události a odloučení od rodiny nesl Kruta těžce, jak si poznamenal 28. září 1940. „A můžeme snad vůbec si přát, doufat, že vás naše děti tím vykoupíme, že se svět obrodí, že se stane lepším, snesitelnějším, že se život stane opravdu hodným toho, aby byl žit.“ Snad i proto se v průběhu zdravotnické služby u RAF intenzivně věnoval fotografování. Jeho snímky jsou jedinečnou dokumentací každodenního života letců.
Službu u RAF ukončil v říjnu 1942 a začal pracovat ve výzkumném ústavu v Oxfordu, kde se zabýval problematikou výživy v okupovaných zemích po válce. „V této oblasti spolupracoval i s československou exilovou vládou a stal se významným spolupracovníkem Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA),“ říká Slaběňáková. S manželkou a synem Václavem se setkal až na podzim 1944, když byla Francie postupně osvobozována spojeneckými vojsky.
Poválečný život v Brně
Po druhé světové válce se Vladislav Kruta vrátil do Československa a pokračoval ve své výzkumné činnosti. Dostal se do významných skupin, které se zabývaly otázkami zdravé výživy, zdravé populace a fyziologie. Od padesátých let působil v Brně na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kde se stal přednostou jejího Fyziologického ústavu a dosáhl mezinárodního vědeckého uznání, zejména v oblasti fyziologie srdečního svalu.
„Profesor Kruta byl nesmírně vědecký erudován. Svými zahraničními styky a spolupracemi s profesory z Francie, Anglie, Holandska a Německa nás vedl k tomu, abychom si také našli spolupracovníky, se kterými bychom diskutovali vědecké výsledky nejen na národních fórech, ale také na mezinárodních. Zahraniční kontakty i díky němu udržujeme dodnes,“ připomíná lékařka Jarmila Siegelová, která od poloviny šedesátých let pracovala u Vladislava Kruty ve Fyziologickém ústavu.
V červnu 1968 podepsal petici na podporu manifestu Dva tisíce slov, což později vedlo k jeho vědecké likvidaci. „Poslední velkou akci, kterou Vladislav Kruta v Brně zorganizoval, bylo Společné zasedání Francouzské asociace fyziologů, které se konalo v roce 1970 v Brně. Po ní byl profesorovi rozvázán pracovní poměr a nesměl vstoupit do ústavu. Byl to důsledek jeho osobní statečnosti, když veřejně neodvolal svůj podpis Dva tisíce slov,“ zdůrazňuje Jarmila Siegelová. Vladislav Kruta se musel vzdát i funkcí ve vědeckých společnostech a nemohl pokračovat ve výzkumech. Dařilo se mu však publikovat studie z dějin medicíny, ve kterých se intenzivně zabýval zejména osobností a dílem Jana Evangelisty Purkyně.
Fotografie Vladislava Kruty z RAF
