Jedinečnou možnost prozkoumat příběhy budov kolem nichž denně chodí využila také studentka Pedagogické fakulty MU Eliška Mazánková, která popisuje v následující reportáži zážitky ze dvou komentovaných prohlídek.
Je sobota a já se spolu s dalšími lidmi vydávám na cestu v čase – od prvních architektonických výkresů budov, které jsem si vybrala z programu Open House Brno, až po jejich současnost. Absolvuji cestu za uměním vybraných fakult a musím potvrdit, že mě skryté příběhy míst, která mnozí navštěvují takřka každý den, zasahují.
Při prohlídkách mě bezděky napadá, že pokud se takové prohlídky účastní student MU, na příští přednášce už asi bude vnímat prostor kolem sebe úplně jinak. Napadá mě také zda vědí současní studenti právnické fakulty, že v prostorách jejich menzy si kdysi zřídilo luxusní kasino obávané gestapo? Mají studenti filozofické fakulty ponětí, že historická budova A na Grohově ulici byla původně útočištěm pro sirotky?
Za uměním filozofické fakulty
Každá z prohlídek trvá přibližně hodinu a začíná před vstupy do fakult, kde průvodce nejdřív nastíní vznik samotných budov.
Na Filozofické fakultě MU v ulici Arne Nováka nás tak průvodce v úvodu seznamuje s osudem budovy A – nejstarším objektem komplexu. Stavba původně sloužila jako městský sirotčinec, o jehož výstavbu se zasloužili mecenáši Heinrich Drasche von Wartinberg a Valentine Falkenstein. Projektant Josef Arnold společně s architektem Moritzem Kellnerem von Brünnheim navrhli v duchu historismu budovu inspirovanou přísnou klasikou.
Když v roce 1905 přibyla přístavba (dnešní budova B), uvolnilo se toto místo pro nově vzniklou filozofickou fakultu. Problém však nastal kvůli nedostatku prostoru. Vedle studentů a pedagogů totiž budovu obývalo také ředitelství Československých státních drah, a to až do roku 1923. Netrvalo dlouho a komplex doplnila další budova architekta Miloše Lamla. Ta původně sloužila jako sídlo rektorátu – až do roku 1932, než se vedení univerzity přestěhovalo na právnickou fakultu. Během nacistické okupace se v budově usídlil německý oberlandrat. Komplex byl pak v roce 1956 doplněn modernější budovou D. Ucelený vzhled dal nejstaršímu jádru Petr Pelčák, který si vzal na starost rozsáhlou rekonstrukci a vytvořil pro obě křídla nové dlážděné ústřední piazzetty.
Poté, co vstřebáme historii výstavby areálu, zamíří naše kroky také za uměním v interiéru budov. Nejen mou pozornost okamžitě upoutají odlitky antických soch lemující chodby. Afrodita Medici, Bojovník Borghese nebo mýtem opřený Narkissose, nás přenášejí do antického Řecka. Typicky římské sochařství zde zase reprezentuje císař Augustus (zajímavá kombinace hlavy a torza z různých epoch) a socha Marcuse Claudia Marcella. Dozvídáme se, že o sbírku získanou po druhé světové válce se zasloužil profesor Josef Della. Odlitky však dříve nesloužily pouze jako okrasný prvek, ale také jako předlohy pro studenty při studiu figurativní kresby.
Gérard Depardieu a arménská tragédie
Skrytý vizuální poklad je také v chodbách budovy D. V prvním patře se nachází monumentální freska z roku 2010 od slovenských výtvarníků Petra a Pavla Messnerových. Zajímavostí je, že jeden z jejich sponzorů byl francouzský herec Gérard Depardieu, který tehdy fakultu navštívil. Malba vypráví příběh tragédie z let 1915–1918, kdy probíhala arménská genocida. Výjev, na němž oběti prchají ze svých domovů s dětmi a knihami v ruce upoutala pozornost mě i dalších návštěvníků. Freska obsahuje tolik detailů, že bych ji mohla sledovat hodiny.
Hned vedle fresky je obraz japonské umělkyně Majumi Gotó, která věnovala filozofické fakultě ke stému výročí navázání vztahů mezi Japonskem a tehdejším Československem, svou malbu Kagucuči – 12 let staré jaro. Autorka vyjádřila propojení Japonska a České republiky pomocí motivů českých růží a japonských třešňových květů.
Naše skupina pokračuje do budovy C, kde se nachází galerie Edikula a Čítárna. Galerie Edikula je studentský projekt, který vznikl v roce 2019, malá galerie nabízí příležitost vystavovat především studentům. V budově C však míříme také do výjimečně zpřístupněné kanceláře děkanky fakulty, a to především kvůli monumentálnímu portrétu T. G. Masaryka od Františka Hlavici z roku 1925 – jde o jeden z prvních oficiálních portrétů našeho prvního prezidenta.
Chodby filozofické fakulty jsou plné umění, to nechybí ani v nejmodernější budově celého areálu – ústřední knihovně – kde prohlídku končíme.
Návštěva protiatomového krytu
Na filozofické fakultě ale zůstáváme, jen vzdušné chodby vyměníme za spíše stísněné prostory. Málokdo z kolemjdoucích asi tuší, že pod poklidným akademickým dvorem filozofické fakulty se skrývá plně funkční protiatomový kryt, a právě do něj míříme.
Vstupujeme do stísněných podzemních prostor, které jsou precizně rozděleny na šatny, protiplynové předsíně, dekontaminační zóny, ubytovny pro ukrývané i velitelský štáb. S velkým zájmem posloucháme výklad o funkci krytu a prohlížíme si autentické exponáty. Máme možnost vidět dobové vojenské mapy, záznamy, plynové masky i komunikační zařízení.
Zlatým hřebem této exkurze je pak možnost vyzkoušet si nouzový únik u krytu. Úzká, desítky metrů dlouhá úniková šachta s rozměry sotva metr na metr prověřuje flexibilitu a míru klaustrofobie mnoha z nás. Tento výjimečný zážitek má mezi účastníky exkurze velký ohlas a většina z nás si plazení betonovou rourou s nadšením a úsměvem na tváři vyzkouší.
Tajemství právnické fakulty
Další fascinující zastávkou je pro mě prohlídka Právnické fakulty MU na Veveří. Její vznik je výsledkem ambiciózních plánů, které se však neuskutečnily. Fakulta je jen zlomkem původně plánovaného velkolepého komplexu budov, které měly lemovat prvorepublikové náměstí v Brně.
Jako účastníci prohlídky máme možnost nahlédnout do dobových plánů a skic, které doprovází poutavý výklad. Dozvídáme se, že autorem vítězného návrhu, z nějž se realizovala pouze právnická fakulta, byl architekt Alois Dryák. Jeho cílem bylo vytvořit pompézní fakultní prostory, jež byly inspirované pražskou právnickou fakultou. Zajímavostí je, že v době kdy architekturu plně ovládal funkcionalismus, si autor prosadil budovu v neoklasicistním stylu s moderními prvky.
Koncept monumentální budovy architektovi vyšel, avšak s jistými změnami. Vstup na univerzitu měly lemovat sochy a zbytek budov, jak je již uvedeno výše, se nepostavil. I přes tyto faktory je však stavba ohromující. Velkolepost čiší nejen z exteriéru, ale také z interiéru. Návštěvníkům fakulta poskytuje vizuální zážitek už při vstupu do haly, která je obohacena proskleným stropem.
Dalším klenotem fakulty je slavnostní aula, kde nás ohromí monumentální obraz Antonína Procházky – Prometheus přinášející lidstvu oheň a nádherné stropní vitráže Františka Kysely. Obě díla pojí zajímavý příběh počínající okupací Československa po začátku druhé světové války.
Od průvodce se dozvídáme, že když budovu během okupace zabralo gestapo, vitráže i obraz musely být okamžitě demontovány a ukryty. Vitráže se po válce vrátily na místo, ale vydržely tam jen několik let – kvůli tehdy „politicky nevhodným“ nápisům byly trnem v oku i pro komunistický režim, a tak byly opět odstraněny. V roce 1988 proběhl pokus o jejich definitivní instalaci, ale na svém místě vydržely pouze dvanáct dní. Definitivě se vrátily zpět až po odchodu sovětských vojsk z naší země. Podobný osud měl i Procházkův obraz, který byl gestapem několikrát poškozen. Za jeho dnešní podobu tak vděčíme hlavně restaurátorům.
Kromě auly míříme také do učeben, kde nám průvodce ukazuje i konstrukční zajímavosti budovy. Například komplikovanou statiku, kvůli které nastaly před pár komplikace a část fakulty musela projít rekonstrukcí.
Na závěr prohlídky pak míříme do prostor dnešní menzy, kde se seznamujeme s bizarní historií těchto prostor. Právě zde totiž fungovalo zmíněné kasino gestapa. Nacisté tehdy pod pohrůžkou násilí donutili místní umělce, aby stěny nynější jídelny vymalovali groteskními a provokativními motivy. Jedna ze stěn byla pokryta malbami čertů. Nejzvláštnější na tom bylo, že každý z těchto čertů měl realistickou tvář konkrétního nacistického důstojníka, který chodil do kasina popíjet.
Prohlížíme si historické fotografie nástěnných maleb a jeden z účastníků exkurze poznamenává: „Ještě že to přemalovali.“ Myslím, že nahlas říká to, co si všichni myslí.
Nejen mě akce Open House Brno ukázala, že prohlídky architektury mohou být nečekaným a zajímavým zážitkem a že architektura nejsou jen chladné zdi, ale skrývají se v ní skutečné příběhy naší historie.
Fakulta sportovních studií a sportovní památky
Fakulta sportovních studií MU nabídla návštěvníkům jedinečný pohled do historie brněnského sportu skrze otevření památkově chráněné loděnice v Jundrově a historické tělocvičny v Údolní ulici. Obě budovy, které jsou dnes ve správě univerzity, přilákaly stovky zájemců o sportovní architekturu, jak popisuje další účastnice Open House Brno Rozálie Františka Rosíková.
Hlavním impulsem pro zapojení do festivalu byla snaha představit veřejnosti architektonické památky, které běžně slouží k výuce tělesné výchovy, nebo na svou obnovu teprve čekají. „Potěšil nás mimořádný zájem. Lidé se přišli podívat na místa, která mají mimořádnou historickou a společenskou hodnotu,“ uvedla tajemnice fakulty sportovních studií Lenka Goldmannová.
Fakulta umožnila veřejnosti nahlédnout do památkově chráněné loděnice na ulici Veslařská. Elegantní hrázděná stavba z roku 1869, které se kvůli barvě zdiva přezdívá „Červená loděnice“, přivítala navzdory nepříznivému počasí téměř 170 návštěvníků. Ti mohli využít komentované prohlídky a prohlédnout si přízemí budovy, jež historicky sloužilo jako sklad lodí. Pozornost poutaly architektonické detaily v čele s osmibokou věží, která původně fungovala jako pozorovatelna, či zdobné ornamentální prvky.
Do tělocvičny Pod Hradem v ulici Údolní zavítalo v rámci Brno Open House přibližně 570 zájemců. Tato neogotická budova z režného zdiva, navržená významným architektem Augustem Prokopem, představuje unikátní příklad inspirace severoněmeckou architekturou a od 50. let minulého století tento objekt slouží jako sportovní centrum Masarykovy univerzity. „Pro Masarykovu univerzitu i fakultu sportovních studií je prioritou princip udržitelnosti. Pro jundrovskou loděnici dlouhodobě hledáme udržitelné využití a zdroje financování. Klíčovým faktorem bylo rozhodnutí vedení univerzity o zahájení přípravy budoucí obnovy, aktuálně ve stupni analýzy a studie budoucího využití. Ta v nejbližších letech poslouží jako základ pro celkovou rekonstrukci, která této výjimečné stavbě vrátí bývalou krásu i význam,“ doplňuje Goldmannová.
Úspěch v rámci Open House Brno potvrdil, že propojení sportovní historie s moderním univerzitním životem má velký potenciál pro rozvoj vztahů s veřejností.
