O tématech setkání European Communication Conference (EEC26) jsme mluvili s Lenkou Waschkovou Císařovou z Katedry mediálních studií a žurnalistiky.
Téma konference pořádané pod hlavičkou asociace pro výzkum komunikace ECREA vyjadřuje sousloví „Shifting Grounds. Paths, Connections, and Futures“. Volně bych to popsala jako hledání možností oboru v bouřlivých dobách. Proč jste zvolili tento titul?
O krizi žurnalistiky, komunikační vědy a vůbec celé oblasti profesionalizované komunikace se mluví už dlouho. My jsme ale nechtěli zůstat u stěžování na současný stav. Rozhodli jsme se spíše přispět k debatě o tom, co je potřeba dělat, aby měly mediální a žurnalistická studia a také vzdělávání v žurnalistice budoucnost.
Na konferenci budete mít jednu ze dvou klíčových přednášek. Jaké je téma?
Budu mluvit o něčem, čemu se říká periferní aktéři v žurnalistických studiích. Mým hlavním cílem je představit posluchačům témata, kterými se zabýváme u nás v Brně a v našem regionu. Tedy nabídnout perspektivy z pomyslné periferie střední Evropy na to, která mediálněvědní a šířeji společenskovědní témata jsou pro nás relevantní a mohou být dříve či později důležitá i pro naše mezinárodní kolegy. Chtěla bych více emancipovat to, čemu se věnujeme, a ukázat, že naše témata mohou obohatit světovou vědu. Například otázku eroze demokracie řešíme již řadu let a nyní se ukazuje, že nejde jen o problém zemí bývalého východního bloku, ale v zásadě o problém celosvětový. Vnímání srovnatelné kvality výzkumných témat pak souvisí i s pozitivnějším vnímáním úrovně výuky, výzkumu a z toho vyplývajícího financování. A konkrétněji budu o těchto tématech mluvit optikou svého výzkumu, ve kterém se věnuji periferiím žurnalistiky, a budu vycházet jak ze své nedávno publikované knihy, tak z novějších dat o různých typech novinářek a novinářů v českém kontextu.
Čím konkrétně se výzkumníci médií zabývají?
Vezmeme-li v úvahu strukturu vnitřního uspořádání asociace ECREA do jednotlivých sekcí, tak největší část patří žurnalistickým studiím. V této oblasti výzkumu se věnujeme tomu, kdo jsou novináři, jak vypadá novinářská práce, jak žurnalistiku ovlivňují změny společenské, politické, technologické či ekonomické. Nebo se zaměřujeme na studium publika. Další sekce se věnují politické komunikaci, technologiím v komunikaci, publikům, komunikaci zdraví, televizi, filmu či emocím, což jsou témata, která se v mediálním výzkumu prosazují nově.
Emoce jsou určitě v žurnalistice důležité téma. Na co se v něm výzkumníci zaměřují?
Zkoumají nejen emoce v žurnalistickém obsahu, ale také emoce jednotlivých aktérů v komunikaci, protože předstírat, že mediovaná komunikace je bez emocí, je krátkozraké. Výzkumy například objasňují, že emocionální vztah novinářů k jejich práci, doslova vášeň k práci, pro ně může mít pozitivní důsledky jako ochotu překonat překážky v práci, ale také negativní, jako sklon k přetěžování či dokonce vyhoření. Na katedře například řešíme projekt zaměřený na emoce ve vzájemném vztahu novinářů a politiků.
Konference se dotkne i otázek výuky budoucích žurnalistů a profesionálů na komunikaci. Čekají tuto oblast nějaké radikální změny ve výuce?
Tyto obory se velmi rychle vyvíjejí a změny ve výuce a vzdělávání jsou nezbytné. Když jsme se před zhruba deseti lety připravovali na novou akreditaci našich studijních programů, tak jsme všechno radikálně přepracovali a zaměřili se mimo jiné hodně na zpravodajský dril. Naší snahou bylo, aby si studující vyzkoušeli psaní, natáčení obrazu, zvuku, aby se „vypsali“. Teď se pomalu blíží reakreditace a diskutujeme o tom, že bychom měli vše opět zcela změnit a „vrátit se“ k základům. Chceme u našich studujících posilovat spíš kreativitu, učit je rozpoznat dobrý příběh, rozvíjet schopnost vyprávět příběh, pointovat ho, umět jej odvyprávět tak, aby jej publikum bylo ochotné dočíst, dosledovat... Rychlé zpravodajství či editování pravděpodobně stále více bude ovlivňovat umělá inteligence, ale kreativita zůstane podle mě doménou lidí.
Hledání cest k budoucnosti bude náročné. Je kromě výuky a výzkumu ještě nějaká oblast, na niž byste se chtěli či měli soustředit?
Nedávno jsme se na menší oborové konferenci bavili na téma spolupráce různých aktérů, kterých se praxe, výuka či výzkum v oblasti komunikace a médií dotýká. Narazili jsme na otázku, jak vypadá spolupráce univerzit zaměřených na výuku a výzkum se samotnými médii a novináři. To je věc, kterou v českém kontextu ještě musíme vylepšovat. Lidé z médií vnímají univerzity zatím pouze selektivně, ne jako partnery v inovacích jejich práce nebo jako experty na výuku v oboru. My jako vědci musíme přispívat, nebo dokonce vyvolávat diskuse o důležitých společenských tématech a poskytovat odborná stanoviska. Nedávno jsme třeba s kolegy z pražské a olomoucké oborové katedry připravili analýzu financování médií veřejné služby napříč Evropou, a to na základě rozhovorů s tamějšími odborníky. Pustili jsme se do toho proto, abychom do aktuální debaty v Česku dodali relevantní, na faktech postavený pohled.
Mají takové výstupy odborníků na mediální komunikaci odezvu ve společnosti?
Vždy záleží na konkrétní situaci, nicméně jedním z našich úkolů je otevírat témata ve veřejném prostoru. Nemůžeme sedět zavření na univerzitách a bádat si sami pro sebe. Právě komunikace výsledků naší výzkumné práce se však zlepšuje pomaleji než samotný výzkum. Přitom bychom naše zjištění měli sdílet minimálně s těmi, kteří jsou součástí výzkumu. Bohužel se v tomto směru potýkáme i s tím, že naše práce je hodnocena především za publikace v angličtině. Pro řadu našich místních aktérů pak nejsou takové výstupy z výzkumů atraktivní či vůbec dosažitelné. Přepokládám, že i na nadcházející konferenci tak budeme mluvit o problematice publikování v národních jazycích. My se ale snažíme o to, aby prezentace výsledků výzkumu a zpětná vazba pro jejich účastníky byla automatickou součástí naší práce.
Na konferenci přivítáte zhruba patnáct set účastníků, obsadíte dvě fakulty i další místa ve městě. Má vůbec v dnešní době cenu taková setkání organizovat?
Určitě ano. Z mé zkušenosti jsou to právě konference, na nichž se poprvé objevují originální témata výzkumu a můžeme o nich intenzivně diskutovat. A samozřejmě nám, lokálnímu hostiteli akce, který má vliv na to, jak bude konference zaměřená, přinese větší známost a ukotví nás na mapě evropského i světového komunikačního výzkumu. A kreativnímu a obětavému organizačnímu týmu postavenému především na mladých ženách z Katedry mediálních studií a žurnalistiky konference přinese nové zkušenosti, kontakty a potenciál růstu v práci, kterou mají rády.
