Smyslem práce Josefa Šilhána z Katedry obchodního práva Právnické fakulty MU je užitečně a záživně učit právo tak, aby studující co nejlépe připravilo na praxi. S laureátem Ceny rektora MU za oblast podpory výuky jsme hovořili o inovacích, které zavedl ve dvou předmětech – Praktikum obchodního práva pro pokročilé a Obchodní právo III.
Co vás přivedlo k rozhodnutí učit Praktikum obchodního práva pro pokročilé jinak?
Hlavním důvodem bylo posílit vnitřní motivaci studujících, protože ve výuce nejvíce funguje, když se studující sami chtějí vzdělávat. My pedagogové jim můžeme předat spoustu informací, ale pokud sami nebudou chtít, tak to stejně nebude fungovat. Já jsem si delší dobu shromažďoval nápady, které se mi osvědčily při výuce, a vycházel jsem také ze své praxe na Nejvyšším soudu ČR a na Rozhodčím soudu. Zaměřil jsem se zejména na posílení simulačních prvků studujících pro role, ve kterých budou v budoucnu vystupovat ve svých právnických profesích. Aby se už při výuce cítili jako advokáti, podnikoví právníci, soudci či notáři, kteří řeší reálné problémy. Když ve výuce řeší skutečné situace, mají větší zájem se něco dozvědět a naučit a jsou více motivovaní ke správnému řešení.
Jak výuka založená na simulacích vypadá v praxi a kolik studujících se jí může účastnit?
Praktikum obchodního práva pro pokročilé je volitelný předmět pro 25 studentů. Jeho výhodou je, že si praktické simulace mohou v průběhu výuky vyzkoušet všichni studující. Některé aktivity jsou společné pro celou třídu, jiné jsou pro menší skupiny, ale připravené tak, aby byli všichni zapojení. V předmětu se studující nejdříve naučí kontraktační dovednosti. Čtou připravené návrhy smluv od protistrany, vyhodnocují fungující a nefungující smluvní řešení, navrhují úpravy, potom píší části smlouvy a posléze celou smlouvu. Na to navazují v několika seminářích argumentační „bitvy“, ve kterých stojí proti sobě dvě strany prosazující oponentní názor a třetí je v roli rozhodce. Ten musí vyhodnotit, které argumenty byly přesvědčivější a proč. Smyslem těchto cvičení je také umět si vytvořit taktiku argumentace a dokázat si obhájit svůj názor před užším nebo širším publikem. Argumentační „bitva“ probíhá nejprve přede všemi, pro efektivní hromadnou zpětnou vazbu a vnímání vhodných a nevhodných postupů, posléze se bitvy konají souběžně ve trojicích. Trojice jsou rozloženy do různých koutů třídy a vyučující (na tuto hodinu nás je někdy i více) je průběžně korigují a dávají zpětnou vazbu.
Můžete více nastínit nějaké konkrétní příklady?
Snažím se, abychom se v seminářích zaměřovali na co nejvyšší výukové cíle z hlediska Bloomovy taxonomie. Nejde jenom o to si něco zapamatovat nebo definovat, ale dokázat to sám vyhodnotit, aplikovat, doporučit vhodný postup, a především něco sám vytvořit. Studující řeší různé požadavky klientů, například prodej zchátralého domu či nákup bytu zatíženého hypotékou, nebo mají zasmluvnit provizní systém obchodního zástupce, navrhnout smluvní řešení víceprací a další. Při těchto aktivitách se musí umět doptat na důležité informace, které potřebují, aby mohli pro klienta smlouvu vytvořit přímo na míru. Je to podobné realitě, kdy klient často nezáměrně neřekne všechny informace, a vy musíte vědět, na co se ho zeptat. Studentky a studenti se v tomto předmětu dostanou i k reálným smluvním návrhům a mají rozpoznat, jestli by klientovi takovou smlouvu doporučili podepsat nebo ne, a co na ní měli změnit či upravit. To jsou přesně věci, ve kterých pak vidím, že se studující v průběhu semestru zlepšují, a díky předmětové anketě i vlastnímu dotazníku vím, že to tak vnímá i většina z nich.
Využíváte v rámci tohoto předmětu i další metody?
Často řeším otázku, jak při každé aktivitě zapojit do výuky všechny studující. Aby například v hodině při prezentaci a obhajobě vytvořených smluvních řešení jednotlivých týmů pozorně vnímali i ti, kteří právě nic neprezentují. Proto jsem začal využívat i herní prvky, které posilují jejich angažovanost a vnitřní motivaci. Ostatní jen neposlouchají, ale mají přidělenou roli klientů. Disponují virtuální finanční částkou, jež mají rozdělit týmům podle toho, jak kvalitně řešení zpracovali. Dostávají se tak do situace, kdy musí přemýšlet o tom, kolik mají za odvedené právnické služby zaplatit, a tím si uvědomují, jak mohou být v budoucnu odměňováni i oni.
Jak dlouho tyto inovace uplatňujete?
Praktikum obchodního práva vyučuji více než deset let a každý rok se předmět pokouším nějak zdokonalit. Když vyučujete smluvní právo, vyjednávání a argumentaci kolem smluv, tak se využití nějakých simulačních metod přímo nabízí. Studující si to musí „osahat“, aby to opravdu pochopili. Ale to platí o všem. Z mého pohledu je nejsilnější pedagogické působení tehdy, když studující něco sami dělají. Pasivní poslech nefunguje. Zároveň ale nechci, aby to vyznělo, že metody, které používám já, jsou nějak unikátní. Vím, že na právnické fakultě je využívá i řada dalších kolegů. Vlastně by to měla být samozřejmost.
Jakou pedagogickou výzvu pro vás představuje výuka Obchodního práva III, které se účastní více než pět set studujících?
Oproti volitelnému praktiku, o kterém byla zatím řeč, Obchodní právo je třísemestrální předmět pro celý ročník a do výuky je zapojena i celá řada kolegů. Jedna výzva souvisí se širokým rozpětím tohoto odvětví, neboť zahrnuje obrovské množství matérie – jsou tam obchodní společnosti, smluvní právo, soutěžní právo a další. V dnešní době, kdy jsme přehlcení informacemi, se jako učitelé musíme čím dál více zaměřovat na to, abychom vybrali jen ty podstatné. Druhá výzva spočívá v tom, že je to povinný předmět pro velkou masu. Protože ne každého obchodní právo zajímá, musíme přemýšlet, jak vzbudit zájem co nejvíce studujících. Snažíme se konkrétní problémy zasazovat do nějakých příběhů, praktických situací, ve kterých se pak musí najít a vyargumentovat řešení, vyvodit doporučení, varování a podobně. A třetí výzva je ta, že tento předmět vyučujeme ve více lidech a musíme předmět standardizovat tak, aby všichni studenti měli stejné podmínky ke zkoušce, a přitom jsme zachovali individualitu konkrétních pedagogů.
Prohlubujete v povinných předmětech i schopnost používání umělé inteligence?
Snažíme se, abychom práci s umělou inteligencí do výuky intenzivněji zapojovali co nejdříve. Když to trochu přeženu, tak umělá inteligence začíná být v oboru práva tak dobrá, že jsou její dílčí výstupy někdy lepší než průměrného studujícího nebo i praktikujícího právníka. Bránit se jejímu používání by byla chyba. Musíme ale stále velmi dobře právo umět, abychom mohli překontrolovat a garantovat správnost jejího výstupu, aby byl v pořádku a obstál u soudu. Schopnému právníkovi může umělá inteligence velmi pomoci. Neschopného právníka ale může nahradit. Nebo spíše, nahradí ho schopný kolega, který s umělou inteligencí bude umět pracovat.
Vy jste inovoval také úkoly, které dostávají studující ve výuce Ekonomické analýzy obchodního práva. Jak?
Jak už jsem říkal, studenti se toho nejvíc naučí, když sami něco dělají. Téměř každou lekci zpracovávají v rámci předmětu aplikaci toho, co jsme probrali. Zadání se snažím vymýšlet tak, aby byla smysluplná. Písemná plnění přitom neodevzdávají do odevzdávárny, ale vkládají do sdíleného souboru, a tam jim píšu komentáře a zpětnou vazbu. Přišlo mi, že by byla škoda, aby zajímavé nápady a řešení, která vymysleli, ale i moji zpětnou vazbu, neviděli jejich spolužáci. Proto své úkoly odevzdávají právě do sdíleného souboru, který je přístupný všem a nemusí se nic složitě rozklikávat. Je to pak pro ně i dodatkový studijní materiál. Tento způsob práce se dobře osvědčil a mě potěšilo, že ho studenti považují za záživný a užitečný.
Za oblast podpory výuky jste získal Cenu rektora MU. V čem je pro vás důležitá?
Velice si vážím a jsem moc rád, že Masarykova univerzita oceňuje nejenom prvotřídní výzkum, ale i pedagogiku. Věda a výuka se navzájem snoubí a je dobře, že nejnovější vědecké poznatky můžeme rovnou promítnout do výuky. Každý rok máme, například v obchodním právu, možnost odborně posunout více než pět set studujících, což je velmi důležitá skupina mladých lidí, kteří jsou schopni tyto poznatky vstřebat a rovnou pak aplikovat v praxi.
Hovořil jste o tom, jak je důležité motivovat studující. Co posunuje k lepším výkonům vás jako pedagoga?
Vnitřní motivace, touha dělat věci kvalitně a učit s nadšením funguje i na mé straně. Svou vnitřní motivaci nacházím každý rok, když vidím stovky absolventů, kteří mohou zlepšit stav práva v České republice. V některých oblastech si pořád neseme břemeno komunistického režimu, který právo hodně poškodil, a naším posláním je to zlepšovat. V běhu každého semestru mě motivuje vidět pokrok mnoha studujících, kteří na začátku ještě nic moc nevědí, ale na konci je zřetelné, jak moc se posunuli, a že jsou to šikovní lidé, kteří umí užitečně poradit a mohou se tím živit. To má pro mě smysl. Samozřejmě mě motivuje, když ve zpětné vazbě studující ocení, že se snažíte a že je pro ně výuka užitečná. Potěší to i od kolegů. Před několika lety jsme zavedli, že se scházíme všichni vyučující Obchodního práva a každý týden hovoříme o odborné náplni předmětu, o metodách výuky, co se komu osvědčilo, jak se to dá zlepšit. Líbí se mi, že to společně dokážeme sdílet a stále se to snažíme posouvat dopředu, aby hodiny byly co nejlepší.
