Jak nastavit funkční systém podpory nadaných dětí u nás? Jak přilákat děti a mladé lidi ke studiu přírodovědných oborů? Jak systematicky podporovat rozvoj talentu? O těchto a dalších tématech diskutovali v Univerzitním kampusu Bohunice odborníci, učitelé a školní psychologové na konferenci Nadaní a STEM, která byla současně vyvrcholením stejnojmenného projektu podpořeného Technologickou agenturou České republiky (TAČR).
„Nadání se formuje a utváří celý život. Je potřeba ho systematicky rozvíjet na všech úrovních vzdělávání, ideálně už od základní a střední školy. Masarykova univerzita podporuje rozvoj mladých talentů například prostřednictvím svého výukového centra Bioskop nebo juniorské univerzity MjUNI,“ uvedla při zahájení konference prorektorka MU pro výzkum a doktorské studium Šárka Pospíšilová.
Fufan, Ampérie a Kaktusák
Hlavním bodem konference bylo představení moderního diagnostického softwaru, který během uplynulých tří let testovali a vyvíjeli výzkumníci z Fakulty sociálních studií, Přírodovědecké fakulty a Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity. Software pomáhá odhalit a rozvíjet vědecké myšlení u dětí formou hry – děti v něm prostřednictvím postaviček Fufana, Ampérie a Kaktusáka řeší úkoly inspirované vědeckou prací. Určené jsou pro děti od 5. do 9. třídy.
„Na rozdíl od běžných testů nesleduje náš software pouze správné odpovědi nebo rychlost vypracování, ale především samotný proces uvažování. Zaměřuje se na způsob, jakým děti experimentují, ověřují hypotézy a hledají souvislosti. Nadané dítě totiž není to, které zná vždy správné odpovědi. Je to dítě, které si umí klást správné otázky,“ vysvětlila Šárka Portešová z Institutu pro psychologický výzkum (INPSY) na fakultě sociálních studií, kde se výzkumu nadaných dětí dlouhodobě věnují.
Právě schopnosti experimentovat a ověřovat hypotézy podle odborníků rozhodují o tom, kdo má potenciál uspět ve STEM oborech, tedy ve čtyřech vzdělávacích a profesních oblastech: Science (přírodní vědy), Technology (technologie), Engineering (technika) a Mathematics (matematika).
„Fufan, Ampérie a Kaktusák simulují v herním prostředí laboratorní situace, v nichž děti zkoumají a hledají souvislosti. Zjišťují například, za jakých podmínek se vyvíjí fiktivní organismus, co ovlivňuje růst rostlin nebo jak spolu souvisejí jednotlivé proměnné. Děti ve hře mohou chybovat, zkoušet a hledat vlastní strategie. Právě to je pro nás klíčové. Nehodnotíme rychlost ani množství zapamatovaných informací. Zajímá nás způsob uvažování a experimentování,“ upřesnila Portešová.
IQ není všechno
Odborníci se dlouhodobě zabývají otázkou, co všechno nadání utváří a jak spolehlivě rozpoznat nadané dítě. „Rodiče nadaných dětí většinou tuší, že jejich dítě vyčnívá nad ostatními, ale nedokáží to konkrétně specifikovat. Nejčastěji se pak setkáváme s tím, že nevědí, jak s takovým dítětem dále pracovat a rozvíjet jeho schopnosti,“ popisuje Portešová.
Dříve se k rozpoznání mladých talentů používala hlavně diagnostika pomocí určení stupně IQ. Označení nadané dítě mohl dostat jen jedinec s IQ nad 130, což jsou asi dvě až tři procenta z každého populačního ročníku. Dnes se od tohoto postupu ustupuje, protože nezohledňuje specifické formy talentu. „Vedle nadprůměrných schopností je pro úspěch nadaných dětí neméně důležitý i rozvoj osobnosti dítěte, jeho motivace, zájmu, vytrvalosti, radosti nebo tvořivosti. Důležitou roli hraje také zájem dítěte na sobě dále pracovat. Proto psychologové sledují nejen to, v čem konkrétní jedinec vyniká, ale i to, zda ho aktivity, kterých se účastní, baví,“ vysvětlila Portešová.
Výzkum i praxe také ukazují, že nejméně dvě až pět procent žáků s poruchami učení jsou mimořádně rozumově nadané děti. Jde o děti s takzvanou dvojí výjimečností, které mají kromě nadání i určitý handicap, jako jsou například poruchy učení. Téměř u poloviny z nich však není jejich nadání rozpoznáno až do jejich středoškolského věku a významná část tak své nadání nikdy nerozvine. „Mnohé z velmi chytrých dětí mají kvůli dyslexii nebo dysortografii či jiné poruše problém například vyřešit jednoduchý příklad z matematiky, ale přitom mají výborné logické myšlení a jsou schopny zvládnout obtížné úkoly. Aby však zapadli do průměrného kolektivu, často záměrně podávají horší výkony nebo na sebe upozorňují tím, že zlobí,“ dodala Portešová.
Nebojte se experimentovat
Tomu, jak odhalit a především podpořit talentované lidi, se věnovala i diskuse uzavírající dopolední program konference. Mluvili na ní zmocněnec ministerstva školství pro popularizaci vědy a rozvoj talentu Jakub Rybář, investor a zakladatel Dendis Capital podporující investice do technologických a vědeckých projektů Miloš Dendis, ředitel agentury JCMM Jiří Nantl, výzkumník a iniciátor vybudování výukového centra MU Bioskop Lumír Krejčí a Darja Klementová, vítězka České hlavičky z roku 2022 a studentka Přírodovědecké fakulty MU.
Debatu vedl redaktor Českého rozhlasu Marek Hensl a panelistů se ptal například na to, zda vůbec o mimořádně talentované lidi mají zájem firmy a zda je umí podporovat – především s ohledem na to, že talent se často pojí s nedostatky v jiných oblastech. Miloš Dendis podotkl, že talentované lidi potřebují i firmy, ale musí jej umět kombinovat se schopností komunikovat, plánovat a dotahovat věci. Jiří Nantl podotkl, že je potřeba změnit celkové vnímání fungování společnosti a přejít z hierarchického nastavení k principu „kolaborativního individualismu“, kdy je klíčové znát silné stránky jednotlivců v týmu a umět spolupracovat. Právě dovednosti v oblasti spolupráce s dalšími lidmi je podle něj potřeba více podporovat a posilovat. Nadnesl také otázku, zda má smysl mít například ve vzdělávání nastavené laťky pro všechny stejně, což právě třeba mimořádně talentovaným lidem neumožňuje postupovat rychleji vpřed, a zmínil, že s tímto by mohly pomoci například vysokoškolské kredity, které by středoškoláci získávali za vybrané kurzy a které by chtěl v Jihomoravském kraji prosadit.
O tom, proč se nebát i v základním a středním školství experimentovat a dávat mimořádným talentům prostor, mluvila také Darja Klementová, která na rigiditu systému sama narazila. Když se totiž ve 13 letech chtěla po absolvování kurzu v Bioskopu začít víc věnovat vědecké práci v oblasti molekulární biologie, pro což našla na MU podporu, musela se z přírodovědného gymnázia vrátit na soukromou uměleckou školu, kde ji v tom podpořili a poskytli jí individuální vzdělávání. Umožnilo jí to v 15 letech začít pracovat v laboratořích s velkými teoretickými znalostmi, a díky tomu také získat ocenění Česká hlavička za výzkumnou práci.
Lumír Krejčí, který ji na začátku této cesty podpořil začleněním do kurzu pro starší studenty, zdůraznil, že je třeba podporovat talentované i motivované studující. Především tím, že jim dáme prostor a příležitost rozvíjet nejen talent, ale i další potřebné dovednosti. Právě projekty jako Bioskop MU či Středoškolská odborná činnost pomáhají rozvíjet potřebné kritické, technické a analytické myšlení, které je pro vědeckou práci nezbytné, ale i práci s chybami. Zástupce ministerstva školství Jakub Rybář dodal, že v podpoře talentů by měl být stát stabilní oporou učitelům, protože právě oni rozhodují, zda budou mít děti přírodovědné obory a vědu rádi. Varoval ale před přílišnou byrokratizací a závislostí na dotacích.
V závěru debaty se moderátor zeptal, co by mohli učitelé udělat pro podporu talentů hned a bez financí či speciálních programů. Krejčí zdůraznil, že je třeba podporovat nejen talentované, ale i motivované studující, a to vytvářením „pyramidy“ příležitostí, jejímž vrcholem je Středoškolská odborná činnost (SOČ). V závěru se panelisté shodli, že nejdůležitější věcí, kterou mohou učitelé udělat hned, je zbavit se „pedagogického pesimismu“ a věřit v potenciál dětí. Zatímco Nantl a Dendis zdůraznili motivaci a nastavování vysokých latěk, Rybář apeloval na to, aby učitelé do třídy přinesli reálný zápal pro svůj obor. Darja Klementová pak učitelům doporučila nebát se experimentovat a vyměnit frontální výuku za tu, do níž se děti mohou samy výrazněji zapojit.
