Pozici zřídilo vedení univerzity s tím, že umělá inteligence prostupuje výukou, vědou i provozem současně. „Není to agenda, kterou by šlo delegovat na jedno pracoviště a tím ji mít vyřešenou. Potřebovali jsme někoho, kdo bude mít přehled napříč součástmi univerzity a dokáže se znalostí věci, kritickým nadhledem a zdravým rozumem podporovat spolupráci mezi lidmi, kteří se zabývají podobnými tématy,“ uvedl prorektor pro rozvoj, legislativu a informační technologie Radim Polčák. Od 1. srpna tuto roli zastává Tomáš Foltýnek z Fakulty informatiky MU. V následujícím rozhovoru pro Magazín M přibližuje, co už na univerzitě v oblasti umělé inteligence funguje, kde vidí největší příležitosti a co by mělo následovat.
Tomáš Foltýnek působí na Katedře strojového učení a zpracování dat Fakulty informatiky MU a dlouhodobě se věnuje akademické integritě. Je předsedou European Network for Academic Integrity a autorem ENAI Recommendation on Ethical Use of AI. Jeho nejcitovanější vědeckou prací je test nástrojů pro detekci textu vygenerovaného AI. Jako člen pracovní skupiny pro AI ve výuce se významně podílel na Stanovisku k využívání umělé inteligence ve výuce na Masarykově univerzitě a následném Doporučení k využití nástrojů umělé inteligence při plnění studijních povinností.
Tomáš Foltýnek vítá nápady, zkušenosti i otázky k tématu AI na MU.
Co si má člověk pod rolí AI ambasadora představit?
Především propojování. Na univerzitě už dnes vidíme spoustu aktivit spojených s umělou inteligencí – Ústav výpočetní techniky (ÚVT) školí studující i zaměstnance, na několika fakultách fungují nebo se dokončují chatboti pro studijní agendu, mnohé fakulty mají vlastní metodiky a metodičky, kteří poskytují podporu studujícím i akademikům. Vznikají nové předměty, jednotliví vyučující experimentují ve svých hodinách. Problém je, že tito lidé o sobě často navzájem nevědí. Mojí prací je vědět, co se kde děje, propojovat lidi, kteří řeší podobné věci, a pomáhat šířit dobrou praxi, aby se dostala i tam, kde třeba s těmito aktivitami ještě nezačali.
Je podle vás vznik pozice AI ambasadora správně načasovaná?
MU v této oblasti nezačíná od nuly – stanovisko k využívání AI a doporučení pro studující vydala už na jaře 2023. Připomeňme, že to byla doba, kdy se mnohé univerzity snažily přístup k ChatGPT blokovat. My jsme byli naopak pozitivní a povzbuzující, byť jsme samozřejmě upozorňovali i na rizika. Aktivity od té doby pokračovaly, jen bez většího mediálního ohlasu. Technologie i její využívání se mezitím hodně proměnily. Dostali jsme se do fáze, v níž je potřeba daleko pečlivěji jednotlivé aktivity propojovat a dát jim společný rámec. Toto je první průmyslová revoluce, která se zásadním způsobem dotýká nikoli těch, kdo pracují rukama, ale těch, kdo pracují hlavou. Tedy především lidí, kteří ke své práci potřebují univerzitní vzdělání. Proto tedy AI představuje výzvu, k níž se musí univerzity na celém světě postavit čelem, jinak riskují, že ztratí relevanci.
Kterých oblastí se vaše agenda týká?
V zásadě čtyř. První je vzdělávání – tady si klademe otázku, jaké znalosti a dovednosti má dnes smysl po studujících vyžadovat a jakým způsobem je ověřovat. Druhou je věda a výzkum, kde je AI nejen samotným předmětem zkoumání, ale pro většinu vědců především nástrojem, jenž urychluje práci od rešerší po analýzu dat. S tím souvisí otázka, jak transparentně její využití deklarovat ve výstupech. Tato otázka se přímo dotýká důvěryhodnosti vědy a v současné době se intenzivně diskutuje na mezinárodní úrovni. Třetí oblastí je provoz univerzity, tedy možnost uvolnit kapacity od rutiny pro práci, na níž skutečně záleží. A tím vším se prolíná čtvrtá oblast – technologické a regulatorní základy, dostupnost nástrojů zajišťovaná ÚVT a jasná pravidla pro to, co je kam bezpečné nahrávat. Aby na sebe jednotlivé kroky navazovaly, vzniká na MU strategie pro oblast umělé inteligence; její návrh nyní prochází projednáváním ve vedení univerzity.
A kterou považujete za nejobtížnější?
Nejspíš administrativu. Dostat AI do provozu neznamená jen pořídit nástroj – znamená to přesvědčit lidi, že jim skutečně pomůže a naučit je, jak jej správně používat. To je práce na delší dobu než napsat metodiku.
Vraťme se ke vzdělávání. Co by se mělo měnit?
Kompetence, které byly ceněné v minulosti – najít informaci a správně ji zreprodukovat – ztrácejí na váze ve prospěch schopnosti klást dobré otázky, kriticky hodnotit výsledky a poznatky syntetizovat. Nikdo dnes s jistotou neví, jak budou nástroje vypadat za pět let, ani jak se promění profese, pro které naše absolventy připravujeme. O to důležitější je schopnost se přizpůsobovat. Ta by se měla promítnout do formulací výstupů z učení i jejich ověřování.
Nejčastější otázka vyučujících se nejspíš týká studentských prací. Smí student AI použít, nebo ne?
Záleží na tom, co je smyslem konkrétního úkolu a jaké znalosti a dovednosti ověřuje – a hlavně, jestli to studující ví předem. Podle mých zkušeností plošné zákazy spíš nefungují a v domácích úkolech je prakticky nemožné využití AI kontrolovat. Co funguje, jsou jasná, srozumitelná a konzistentní pravidla: studující má vědět, k čemu daný úkol slouží, a jestli v něm může AI použít, případně v jaké míře a jak ji přiznat. Přitom znalost smyslu úkolu zásadním způsobem ovlivňuje vnitřní motivaci AI (ne)použít v souladu s pravidly. Existují k tomu hotové nástroje, například semaforový systém nebo AI Assessment Scale. Na univerzitě by co nejdříve měla proběhnout diskuse na téma, jak jednoduše a transparentně studujícím sdělit očekávané využití AI při plnění studijních úkolů.
A co takzvané AI detektory, tedy nástroje, které slibují rozpoznat text vygenerovaný umělou inteligencí?
Tyto systémy mají celou řadu problémů. Jsou nespolehlivé, založené pouze na pravděpodobnosti a neposkytují žádný důkazní materiál použitelný pro disciplinární řízení. Na podzim k tomu pro univerzitní komunitu chystám webinář, kde mám v úmyslu to celé vysvětlit podrobněji.
Znamená to, že vyučující nemá možnost si spolehlivě ověřit, zda studující skutečně dodrželi stanovená pravidla?
Pokud se jedná o úkol, který studující vypracovávají doma, tak ne. Tak to ostatně bylo i před AI – není žádným tajemstvím, že studenti a studentky občas vypracovávali individuální úkoly společně, anebo si dokonce vypracovaná řešení kupovali od specializovaných firem. Problém tak zvaného contract cheatingu je starší než AI. Takže pokud chceme ověřit, jak si studenti s nějakým úkolem poradí bez AI, nezbývá než to ověřovat v kontrolovaném prostředí.
Můžete zmínit nějaké příklady aktivit, které se na MU konají?
V jarním semestru se konala velmi úspěšná kampaň ÚVT „Posuň studium o prompt dál“ zaměřená na MS Copilot. Více než tisícovka proškolených studujících hodnotila školení jako velmi užitečná a mnozí projevili zájem o verzi pro pokročilé. V květnu následoval pilotní běh Akademie Gemini pro akademiky pedagogické a přírodovědecké fakulty, kterým prošlo 91 zaměstnanců. Jako vedlejší efekt kampaně vzniklo na ÚVT Kompetenční centrum pro AI. Fakulty i jednotliví vyučující mohou inovovat předměty a sdílet dobrou praxi v rámci projektů PPSŘ26+.
V běžném provozu už funguje chatbot pro studijní agendu přírodovědecké fakulty, obdobné řešení pro filozofickou fakultu se dokončuje. V pilotním provozu je platforma agent.muni.cz s připravenými AI agenty pro překlady dokumentů, přepisy zvuku nebo přípravu zápisů. Na podzim 2025 se na přírodovědecké fakultě poprvé otevřel předmět XS420 AI ve výuce pro studenty učitelství. Studujícím i zaměstnancům jsou navíc pod univerzitní licencí dostupné MS Copilot a Google Gemini – přehled nástrojů lze nalézt na it.muni.cz/ai. Pro vědeckou práci je dostupný výpočetní výkon i nasazené modely na e-infra.
Co se chystá dál?
Ze zpětné vazby jednoznačně vyplynulo, že lidé chtějí pokračovat ve svém vzdělávání. Chybí navazující kurzy pro pokročilejší uživatele a modul věnovaný práci s daty. Logickým krokem je rozšíření Akademie Gemini na další fakulty, stejně jako praktičtější workshopový formát s příklady přímo z akademického prostředí. V jednání je také zpřístupnění AI certifikací od Googlu pro studující. A připravuje se nová podoba webu ai.muni.cz, který by měl sloužit jako dvojjazyčný rozcestník po aktivitách na centrální i fakultní úrovni s chatbotem pro běžné dotazy.
Co může udělat každý vyučující nebo každá katedra či ústav?
Klíčovými aktéry změny jsou vyučující – nikdo jiný nerozumí lépe svému oboru ani svým studentům. Úkolem univerzity je nabídnout jim podporu: vzdělávání, výměnu zkušeností, funkční nástroje a prostor pro experimentování. Konkrétně bych doporučil mluvit o AI na poradách kateder a oddělení a ptát se kolegů, co komu pomáhá. Když někdo najde postup, který mu ušetří hodinu týdně, stojí za to dát o něm vědět dál. A stejně užitečné je sdílet i to, co nevyšlo. Univerzita je ze své podstaty plná chytrých a schopných lidí a nasazení AI je natolik komplexní věc, že se dotkne každého předmětu, každého studijního programu a každého pracoviště. Nevyřeší to vedení, ÚVT ani ambasador.
Rozhovor byl připraven pomocí nástroje Claude s modelem Opus 5 (vyjma citace prorektora Radima Polčáka, který prohlásil, že si do toho od Claudea nenechá kecat).
Přečtěte si:
Vydání Magazínu M věnované umělé inteligenci (březen 2026)
Úskalí umělé inteligence: AI modely raději lichotí, než upozorňují na chyby (it.muni.cz)
Stanovisko k využívání umělé inteligence ve výuce na Masarykově univerzitě (2023)
Doporučení k využití nástrojů umělé inteligence při plnění studijních povinností (2023)
