Jsou emeritní, rozhodně ale ne „vysloužilí“. Právě tato myšlenka se nesla letošním předáváním dekretů pětici profesorů. „Jsem latinářka,“ připomněla děkanka Filozofické fakulty MU Irena Radová a pohrála si i se samotným označením. Mnohem raději by podle svých slov hovořila o profesorech „meritních“ – tedy zaslouživších se. Jejich práce pro obor, fakultu i univerzitu totiž jmenováním emeritními profesory nekončí, nýbrž pokračuje dál.
Pět nových emeritních profesorů
Filozofickou fakultu při letošním setkání zastupovali emeritní profesoři Petr Karlík a Ivo Pospíšil. „Oba jsou známými osobnostmi a o každém z nich by se dalo hovořit velmi dlouho,“ uvedla při jejich představení děkanka Irena Radová.
Petr Karlík patří k výrazným představitelům české lingvistiky posledních desetiletí. S brněnskou bohemistikou je spojen od roku 1974 a ve své vědecké práci se věnuje především české syntaxi a generativní gramatice. Je spoluautorem a editorem významných bohemistických publikací, mimo jiné jedním z editorů rozsáhlého Nového encyklopedického slovníku češtiny. Rozvíjel také spolupráci se zahraničními lingvisty a jako pedagog, badatel i lidská autorita formoval několik generací bohemistů.
Ivo Pospíšil se zapsal do historie české literární vědy a slavistiky. Ve svém výzkumu se zaměřuje zejména na ruskou literaturu, slovanské literatury, literární komparatistiku a teorii literatury. V letech 1995 až 2022 vedl na fakultě Ústav slavistiky a významně se podílel na zachování a rozvoji brněnské slavistické tradice i jejích mezinárodních vazeb. Vychoval také řadu studentů, doktorandů a mladších vědců.
Za právnickou fakultu převzal jmenovací dekret profesor Petr Průcha, výrazná osobnost českého správního práva a správní vědy. „Studenti na profesora Průchu stále vzpomínají v dobrém, nejen jako na vynikajícího odborníka a autora učebnic, ale vyzdvihují rovněž jeho extrémní slušnost a lidský přístup, což u právníků není samozřejmost,“ připomněl děkan právnické fakulty Martin Škop. Petr Průcha je s fakultou spojen již pět desetiletí, během nichž mimo jiné vedl Katedru správního práva a správní vědy a podílel se na výchově několika generací právníků. Akademickou dráhu dlouhodobě propojoval s právní praxí, mimo jiné jako soudce a předseda senátu Nejvyššího správního soudu. Praktické poznatky pak předával studujícím na vysoké úrovni, což vnímá fakulta jako obzvlášť důležité.
Děkan přírodovědecké fakulty Luděk Bláha představil dvojici profesorů – Jiřího Holčíka jako odborníka na matematickou biologii a Josefa Komárka se specializací na analytickou chemii a atomovou spektrometrii.
Jiří Holčík patří k významným postavám českého biomedicínského inženýrství, lékařské informatiky a matematické biologie. Působil na ČVUT v Praze, kde se podílel také na založení fakulty biomedicínského inženýrství, od roku 2008 je spojen s Masarykovou univerzitou, kde se jako zástupce ředitele Institutu biostatistiky a analýz MU pro pedagogiku zasloužil o vybudování a rozvoj studijního oboru Matematická biologie. „Ve své vědecké práci se profesor Holčík dlouhodobě věnoval zejména číslicovému zpracování, analýze a klasifikaci medicínských signálů, především signálů kardiovaskulárního systému, a modelování biomedicínských systémů. Jeho výzkum našel uplatnění i v praxi a vedl mimo jiné k vývoji čtyř komerčně využívaných programů pro analýzu EKG dospělých i dětí,“ upřesnil děkan Luděk Bláha.
Josef Komárek je od roku 1971 spojen s Ústavem chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Jeho celoživotním odborným zaměřením je atomová absorpční spektrometrie, zejména vývoj metod stopové analýzy a moderních spektrometrických metod využívaných při zkoumání environmentálních, klinických či geologických vzorků. „Významně se podílel na vybudování a rozvoji laboratoře plazmových zdrojů pro chemickou analýzu, pozdější laboratoře atomové spektrochemie na přírodovědecké fakultě a na řešení rozsáhlých výzkumných projektů,“ doplnil Bláha. V posledních letech se Komárek také mimo jiné věnoval analýze vzorků životního prostředí z Antarktidy.
Rektor Martin Bareš při předávání dekretů ocenil odborný i osobní vklad každého z profesorů a připomněl, že právě významní akademici a jejich dlouholetá práce představují jednu z největších hodnot univerzity. Poděkoval jim za vše, co pro Masarykovu univerzitu udělali, a popřál jim vše dobré do dalších let.
O AI, budoucnosti univerzit i smyslu vzdělávání
Následná debata se dotkla proměn jednotlivých vědních oborů, využívání umělé inteligence i budoucí role univerzit a smyslu vysokoškolského studia v době rychlých technologických a společenských změn.
Petr Karlík připomněl, že právě lingvistika se dnes ocitá pod silným tlakem rozvoje umělé inteligence. Jazykové modely se podle něj ve svých výstupech dokáží přiblížit jazykové správnosti způsobem, kterého dosavadní lingvistické disciplíny nedosahovaly, zároveň však pracují s obrovským množstvím dat zcela jinak než člověk, který si jazyk osvojuje přirozeně. O možnostech a limitech poznávání lidského mozku pak společně diskutovali lingvista Petr Karlík a rektor Martin Bareš, profesí neurolog. Zatímco Karlík téma nahlížel z perspektivy jazyka a lingvistiky, Bareš připomněl, jak výraznou proměnou prošla v posledních desetiletích neurologie a možnosti léčby neurologických onemocnění.
Řeč přišla i na budoucnost samotných univerzit. V souvislosti s demografickým vývojem a nástupem umělé inteligence podle rektora Martina Bareše budou muset být vysoké školy flexibilnější v tom, komu a jaké vzdělávání nabízejí. Vedle tradičního vysokoškolského studia proto vidí smysl v celoživotním vzdělávání, včetně kratších forem studia a mikrocertifikátů, určených lidem v různých etapách profesního života.
K samotnému smyslu vysokoškolského vzdělávání se v závěru vrátil Petr Průcha. Připomněl své „nepsané krédo“ pedagoga, podle něhož úkolem vysoké školy není pouze předávat znalosti a dovednosti. „Úkolem pedagogů je vštěpovat studentům chuť a zájem o znalosti a dovednosti. Součástí našeho působení by však měl být vedle učení i určitý prvek výchovy, byť jsou naši studenti hotoví dospělí lidé, který vede k respektování určitých práv, jež jsou pro civilizovanou společnost alfou a omegou,“ řekl. Absolvent si podle Průchy z univerzity neodnáší jen znalosti a dovednosti, ale také určitou odpovědnost spojenou s tím, že je jejím absolventem. „Měl by mít svou univerzitu a fakultu v dobré paměti a měl by jí po celý život své odborné praxe dělat dobré jméno,“ uzavřel Průcha.
