Volba kandidátky na funkci děkanky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity na období od 1. února 2027 do 31. ledna 2031 byla vyhlášena 27. května 2026. Do volby vstupují dvě kandidátky s rozdílnou profesní zkušeností i pohledem na další směřování fakulty.
Simona Koryčánková staví svůj program především na kontinuitě, dokončení rozpracovaných projektů a konkrétních opatřeních, Marie Koldinská akcentuje změnu způsobu řízení fakulty, obnovu akademické kultury a větší zapojení akademické obce do rozhodování.
Simona Koryčánková působí na Pedagogické fakultě MU od roku 1994. V letech 2011–2022 vedla Katedru ruského jazyka a literatury, v období 2016–2020 zastávala funkci proděkanky pro rozvoj a vnější vztahy a následně působila jako prorektorka MU pro záležitosti studentů a absolventů. V únoru 2023 byla jmenována děkankou Pedagogické fakulty MU. Výzkumně se zaměřuje zejména na mezijazykovou lexikálně-sémantickou interferenci a metodiku výuky dalších cizích jazyků.
Marie Koldinská je historička, která od roku 2023 působí na Katedře historie Pedagogické fakulty MU. Vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala doktorát a habilitovala se v oboru české dějiny. Odborně se věnuje mimo jiné moderním a soudobým dějinám, politickým a vojenským dějinám, propagandě, hybridním konfliktům a informační a narativní gramotnosti. Patnáct let působila v České televizi jako scenáristka a moderátorka pořadu Historie.cs. V letech 2023–2024 byla poradkyní ministryně Heleny Langšádlové pro oblast hybridních hrozeb a strategické komunikace státu a následně se podílela na vzniku Odboru strategické komunikace státu.
Koryčánková: kontinuita a dokončení rozpracovaných projektů
Program současné děkanky nese motto „Kontinuita · Jistota · Otevřenost“ a právě kontinuita je jednou z jeho hlavních linií. Koryčánková chce navázat na dosavadní směřování fakulty, dokončit rozpracované projekty a současně reagovat na nové výzvy ve vzdělávání, což také potvrdila při veřejném představení.
Mezi její priority patří modernizace přípravy učitelů a její větší propojení s praxí, vznik klinické školy v Nové Zbrojovce, příprava fakulty na využívání umělé inteligence a další digitalizaci vzdělávání či zvyšování kapacit učitelských programů při zachování kvality výuky. Akcentuje také aplikovaný výzkum a jeho dopad do školské praxe, bezpečnost, pracovní a studijní prostředí, internacionalizaci a výraznější působení fakulty ve veřejné debatě o vzdělávání.
Svůj budoucí proděkanský tým uvedla se slovy, že zaručuje kontinuitu, ale zároveň přináší i změnu. „Důvěřuji mu a chci se o něj při rozhodování o budoucnosti fakulty opírat,“ upřesnila.
Koldinská: změna akademické kultury a způsobu řízení
Program Marie Koldinské klade větší důraz na způsob řízení fakulty, akademickou kulturu a vztahy uvnitř akademické obce. Jeho jádrem je participativnější řízení, vyváženější postavení výuky, vědy a třetí role univerzity, větší zapojení studentů a akademického senátu do rozhodování a posílení veřejné role fakulty.
Koldinská se zároveň ve svém programu kriticky vyjadřuje k některým krokům současného vedení, například ke způsobu řízení a reorganizace pracovišť či k pojetí vědecké excelence a wellbeingu. Při veřejné debatě vysvětlovala, že právě nespokojenost s některými aspekty současného fungování fakulty je důvodem její kandidatury. „Kdybych byla s fungováním fakulty spokojená, nekandidovala bych a podporovala pokračování současné děkanky,“ vysvětlila.
Svůj program popsala jako koncepci, která jde oproti jednotlivým provozním projektům současné děkanky „o level výš“ – k hodnotám, procesům a způsobu řízení fakulty. Současně ale zdůraznila, že nechce rušit to, co funguje. Kontinuitu nabízí i personálně: současný proděkan pro výzkum a akademické záležitosti Tomáš Janík by měl v této oblasti pokračovat také v jejím týmu.
Co zaznělo v debatě
Veřejného představení se zúčastnil také rektor MU Martin Bareš. Otázky akademické obce mířily od přijímacího řízení a financování přes postavení neakademických pracovníků až po fungování budoucích proděkanských týmů.
Jedním z témat bylo přijímací řízení a práce s uchazeči. Simona Koryčánková zdůraznila, že přijímací řízení nezačíná samotnou přihláškou, ale už tím, jak se pedagogická fakulta profiluje a jakým způsobem vstupuje do veřejného prostoru. Za důležitý ukazatel vedle počtu přihlášek označila především zápisovost a následnou schopnost studenty na fakultě udržet. Marie Koldinská uvedla, že v technickém nastavení přijímacího řízení se s Koryčánkovou zásadně nerozchází, větší důraz by ale kladla na výraznější profilaci vůči jiným fakultám. „Musíme směrem k našim uchazečům a uchazečkám komunikovat, v čem jsme jiní, co specifického nabízíme,“ řekla. Za účinné považuje zejména osobní zkušenost a doporučení současných studentů a jejich zapojování do dnů otevřených dveří.
Diskutovalo se také o ekonomické udržitelnosti plánů a vztahu mezi financováním fakulty, publikačními výsledky a výukou. Podle Koryčánkové se fakulta bez kvalitní publikační a výzkumné činnosti neobejde. „Nemůžeme stavět rozpočet na tom, že nemáme publikace v impaktovaných časopisech, protože právě to tvoří podstatnou složku našeho rozpočtu,“ řekla. Současně chce prosazovat, aby byly při financování více zohledňovány také kvalitní výstupy typické pro pedagogické fakulty, například učebnice či metodické materiály.
Koldinská v této souvislosti zmínila potřebu větší rovnováhy mezi výukou, vědou a výzkumem a třetí rolí univerzity. Kvalitní publikování podle ní zůstává nezbytné, vedle vědecké excelence by ale fakulta měla prosazovat také „excelenci ve výuce“. Za jednu z cest k větší grantové úspěšnosti považuje personální posílení projektového oddělení o profesionály v oblasti vědeckého a grantového managementu, kteří by akademikům pomáhali s přípravou náročných projektů.
Probíralo se i postavení neakademických pracovníků a to, jak by k nim obě kandidátky přistupovaly v personální politice fakulty. Marie Koldinská zdůraznila, že fakulta do značné míry stojí právě na lidech, kteří nejsou tolik vidět – od vysoce kvalifikované administrativy až po pracovníky provozu. „Jedním z prvních kroků po mém případném zvolení by bylo setkání s pracovníky jednotlivých oddělení a zjištění problémů, s nimiž se při každodenní práci potýkají. Důležitá je zpětná vazba zdola směrem nahoru, která vedení umožní reagovat například na přetížení či nedostatečné personální kapacity.“
Simona Koryčánková se naopak vyjádřila, že v této oblasti není podle ní nutné vytvářet nový přístup: „Já nebudu otevírat dveře, které už otevřené jsou. Neakademické zaměstnance znám, pravidelně se s nimi setkávám a sama příliš nerozlišuji mezi akademickými a neakademickými pracovníky. Jejich vzájemnou souhru a respekt považuji za základ dobře fungující fakulty,“ dodala Koryčánková.
Debata nabídla i osobnější moment. Kandidátky dostaly otázku, čeho si váží na své protikandidátce. Koryčánková ocenila u Koldinské odvahu vstoupit do volby. Koldinská zase vyzdvihla způsob, jakým současná děkanka reprezentuje příslušnost k fakultě prostřednictvím její typické oranžové barvy. „Vážím si toho, jakým způsobem dokáže i prostřednictvím svých outfitů komunikovat příslušnost k pedagogické fakultě,“ zaznělo z úst Koldinské. Oranžová se podle ní stala téměř „erbovým symbolem“ Koryčánkové. „Tohle se mi vlastně moc líbí, že když někam přijde, hned všichni vědí, že je to děkanka pedagogické fakulty,“ dodala.
O tom, která z kandidátek bude navržena na funkci děkanky Pedagogické fakulty MU pro období 2027–2031, rozhodne Akademický senát Pedagogické fakulty MU v úterý 29. září od 14 hodin ve fakultní Galerii RUV.
