Profesor Radek Horáček (* 4. března 1959 Nové Město na Moravě – † 27. 9. 2026 Brno) patřil k zakladatelským a nejpřednějším osobnostem české galerijní pedagogiky, teorie zprostředkování umění a výtvarného života v Brně i v celostátním kontextu. Během své čtyřicetileté profesní dráhy dokázal organicky propojit akademický výzkum s praktickou kurátorskou činností, řízením významných kulturních institucí a soustavnou kultivací veřejného prostoru. Jeho teoretický vklad a metodologické inovace zásadním způsobem proměnily vnímání role veřejnosti ve výtvarném umění a zformovaly galerijní pedagogiku jako svébytný vědní a studijní obor v České republice.
Radek Horáček se narodil v Novém Městě na Moravě v roce 1959, své životní i profesní působení však pevně spojil s Brnem, které se stalo ohniskem jeho výzkumných a kurátorských projektů. V roce 1984 dokončil magisterské studium českého jazyka a výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity (tehdejší Univerzity J. E. Purkyně) a v roce 1997 absolvoval studium dějin umění na Filozofické fakultě stejné univerzity. Profesní dráhu zahájil jako učitele na základní škole, což mu poskytlo cenný empirický základ pro pozdější metodologickou a teoretickou práci. V letech 1984–1985 působil jako učitel na Základní škole Šlapanice a v letech 1985–1990 vyučoval na Základní škole Kalininova (dnešní Labská) v Brně. V tomto období byl rovněž sám umělecky činný a své výtvarné práce vystavoval mimo jiné v brněnské Galerii mladých.
Na akademickou půdu Masarykovy univerzity vstoupil v roce 1988 jako externista na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty a od roku 1990 zde začal působit jako kmenový zaměstnanec. V roce 1998 se na Pedagogické fakultě MU habilitoval v oboru výtvarná výchova a v roce 2009 byl na základě jmenovacího řízení na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem jmenován profesorem. V letech 2007–2022 zastával funkci vedoucího Katedry výtvarné výchovy PdF MU, která se díky němu zařadila mezi přední česká pracoviště svého druhu. Paralelně působil na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde v letech 2010–2012 vedl doktorské studium a vyučoval na katedře teorií a dějin umění. Prohlubování mezinárodních zkušeností mu umožnily akademické stáže, například v Muzeu moderního umění ve Vídni, na Univerzitě Gerharda Mercatora v Duisburgu, Pedagogické akademii v Salcburku, na Univerzitě v Erlangen-Norimberku a v dalších institucích.
Zásadním vědeckým a společenským přínosem profesora Radka Horáčka bylo vytvoření teoretických i praktických základů české galerijní pedagogiky. V roce 1998 publikoval monografii Galerijní animace a zprostředkování umění, která se stala vůbec první českou odbornou knižní publikací věnovanou aktivizačním programům na výstavách soudobého výtvarného umění. V této práci poprvé v českém prostředí zavedl a terminologicky ukotvil pojem „galerijní animace“, aby jej zřetelně odlišil od animace filmové. Na teoretický výzkum navázal systémovými kroky, když Katedra výtvarné výchovy PdF MU pod jeho vedením získala v roce 2008 jako první pracoviště v ČR akreditaci pro samostatný magisterský studijní program Galerijní pedagogika a zprostředkování umění. Jeho dlouhodobé úsilí v pracovní skupině náměstka ministra kultury ČR navíc v roce 2018 vyvrcholilo zařazením profese zprostředkovatele umění do Státního katalogu prací ČR pod názvem „edukátor v kultuře“.
Významnou kapitolu v jeho profesním životě představovalo působení ve funkci ředitele Domu umění města Brna v letech 2002–2006, kam vstoupil s koncepcí galerie jako otevřené „komunikační zóny“ a uplatňoval model vyvážení muzea jako chrámu (templum) a fóra (fórum). V roce 2010 stál u zrodu festivalu Týden výtvarné kultury v Brně, který se v roce 2026 konal (pod názvem Brno Art Week) již posedmnácté a který propojuje muzea, galerie a vysoké školy a přibližuje tak výtvarné umění nejširší veřejnosti. Soustavně mapoval sochařské dílo a umění ve veřejném prostoru, což vyústilo v publikace Sochařské Brno 1989–2019 a Z galerie ven! Umění v českém veřejném prostoru po roce 1989. V roce 2024 pak společně s Markétou Peringerovou vydal v nakladatelství Munipress vědeckou monografii Výtvarné Brno Igora Zhoře 1957–1997, v níž detailně zanalyzoval edukační obrat a odkaz výtvarného teoretika Igora Zhoře.
Díky svému odbornému rozhledu zasedal v desítkách akademických, vědeckých a poradních orgánů, působil například jako předseda Akademického senátu PdF MU (1999–2002), člen Vědecké rady PdF MU, člen Vědecké rady VUT v Brně, člen Umělecké rady Fakulty výtvarných umění VUT a předseda Poradního sboru pro kulturu Magistrátu města Brna.
Jeho publikační dílo zahrnuje teoretické monografie Umění bez revolucí? Proměny soudobého výtvarného umění či Veřejný diskurs výtvarného umění a více než tisíc odborných studií, recenzí a článků. Jeho přínos byl oceněn Stříbrnou medailí Masarykovy univerzity (2016), Cenou rektora MU za významný umělecký počin (2022) a Zlatou medailí Vysokého učení technického v Brně (2024).
Na jeho osobnost a význam pro fakultu vzpomíná děkanka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Simona Koryčánková: „Profesor Radek Horáček spojil s naší fakultou více než tři desetiletí svého života a za tu dobu se nesmazatelně zapsal do jejího života. Byl mimořádným učitelem a odborníkem, ale především člověkem, který dokázal pro umění, vzdělávání i nové myšlenky nadchnout druhé. K fakultě měl hluboký vztah a svou energií, nápady a prací se výrazně podílel na jejím rozvoji. A stejně tak jsme měli rádi my jeho – pro jeho osobitost, velkorysost a nadhled, profesní zaujetí, široký tematický přesah a hlavně hlubokou lidskost. Jeho místo zůstane prázdné, ale stopa, kterou na fakultě i v nás zanechal, tu bude přítomná stále.“
Poslední rozloučení se koná ve středu 7. října 2026 ve 14.45 v obřadní síni krematoria města Brna, Jihlavská ulice 1.
