Přejít na hlavní obsah

Kde se vzalo učo. Číslo, co nikdo neodpáře

O původu čísla, které zná každý, kdo měl v posledních letech něco společného s Masarykovou univerzitou.

Prvním loginem nechť je UČO (universitní číslo osoby), druhým loginem nechť je přezdívka, kterou si uživatel volí sám (kdo dřív přijde, dřív mele), pravil v roce 1998 Michal Brandejs, a tak se stalo.Zaměstnanci a studenti Masarykovy univerzity s ním žijí už čtrnáct let, a to dost intenzivně. Třípísmenná zkratka UČO provází člověka doslova na každém kroku. Kdo ji vymyslel a co skutečně znamená?

Unikátní číslo osoby nebo univerzitní číslo osoby? Ačkoliv vyhledávače při snaze najít význam zkratky nabízí i některé skutečně bizarní možnosti, správně je druhá varianta. Nápověda v Informačním systému MU učo definuje jako jedinečnou identifikaci osoby, která jí zůstává, i pokud ukončí studium, nebo odejde ze zaměstnání. Když se po několikaleté pauze do školy opět vrátíte, jste rozpoznáni pod stejným číslem.

Jeho kořeny sahají až do roku 1998. Možná bychom dnes žili bez něj, kdyby tehdy nevznikal z popudu rektora Jiřího Zlatušky Informační systém MU. Pojem UČO poprvé použil dnešní šéf vývojového tým ISu Michal Brandejs. V e-mailu kolegovi Janu Pazdziorovi poslal: „Prvním loginem nechť je UČO (universitní číslo osoby), druhým loginem nechť je přezdívka, kterou si uživatel volí sám (kdo dřív přijde, dřív mele).“ Tehdy jej ještě napsal jako zkratku s velkými písmeny, dnes už se učo píše jako zkratkové slovo a skloňuje se.

Myšlenka založit systém podobného rozsahu, založený jen na internetové autentizaci osoby, byla ve své době neobvyklá. Brzy se však ukázala v porovnání se systémy jiných univerzit jako bezkonkurenční. Koho zajímají detaily o vzniku ISu, najde je v rozhovoru s Michalem Brandejsem.

Učo má i ten, kdo ho nikdy neměl
Jelikož je IS zároveň archivem informací o dosud ukončených studiích, mají své číslo také lidé, kteří jej za svých studí nikdy nedostali. Absolventi z dob první republiky stejně jako z éry socialismu.

Učo v datech
3.7.1998 – první zmínka o uču v emailové konverzaci
17.2.1999 – první vlna udílení uč stávajícím uživatelům ISu 30.8.2012 – nejvyšším dosud uděleným učem je 418 712

Informační systém umožňuje vyhledávat osoby podle jmen i podle uč. Snadno se tak dozvíme, že číslo 1 náleží docentu Eduardu Hofmannovi působícímu na katedře geografie pedagogické fakulty. Ďábelským číslem 666 se pak může pochlubit Renata Mrázková, která externě spolupracuje s právnickou fakultou.

Netřeba ale hledat v těchto číslech jakýkoliv význam, v roce 1999 při zavádění ISu byla stávajícím osobám na univerzitě čísla přidělena náhodně. Náhoda o přiděleném uču rozhoduje ostatně i dnes, ačkoliv můžeme vypozorovat některé vzorce.

„Fakulty uchazeče z přijímacího řízení převádějí do systému zpravidla hromadně. Proto s vyšší pravděpodobností nastává situace, kdy sousední čísla náleží lidem ze stejné fakulty,” říká Jitka Brandejsová z vývojového týmu informačního systému.

V životě lidé mění zaměstnání, vzhled, ve studiu obor nebo fakultu. Změnit lze dokonce i občanské jméno. Jednou získané učo se však člověku už neodpáře. Zapomenete-li tedy po padesáti letech to, co jste se ve škole naučili, můžete si být jisti, že alespoň učo vám zůstane navždy.