Přejít na hlavní obsah

Co nejméně dětí do dětských domovů

Ostře nastolená Masarykova debata o rušení dětských domovů nakonec vyzněla smířlivě. 

Diskuse o dětských domovech byla předmětem další z cyklu Masarykových debat, která se uskutečnila ve středu 27. března v aule na právnické fakultě. Základní teze zněla dramaticky: Dětské domovy by měly být zrušeny. Vyznění debaty ale bylo smířlivé.

Atmosféra porozumění mezi oběma tábory panovala téměř od počátku. Hned v úvodu se totiž zástupce strany pro zrušení dětských domovů proti základní tezi kupodivu vymezil. „Mám takový pocit, že v této debatě nastane souznění s protistranou. Dětské domovy by totiž mohly být zrušeny pouze, pokud by jich nebylo potřeba. Ve společnosti asi ale vždy bude několik případů, vyžadujících ústavní péči. Tato teze je tedy v podstatě neobhajitelná,“ vysvětlil ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.

Dokonce i obhajující strana tedy pohlížela na radikální myšlenku o zrušení dětských domovů s určitou rezervou. Zástupci vysvětlili divákům, že jejich cílem je to, aby co nejvíce dětí mohlo zůstat v původních rodinách, případně přejít do náhradní pěstounské péče.

Tato vize se však zdála až příliš idealistická odporující straně, která také hned zareagovala. „Přáli bychom si, aby všechny děti mohly zůstat u vlastních rodičů, nebo abychom jim mohli zajistit nějakou dobrou pěstounskou rodinu. To je ale nedosažitelný ideál,“ zpochybnila myšlenku rušení domovů předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková.

Zástupce ministerstva práce a sociálních věcí Miroslav Macela vystupující pro tezi si však stanovisko vlastní strany nenechal vyvrátit. „Převedení ústavní péče do terénu znamená samozřejmě složitější a náročnější práci. Zájmy dětí by však měly být na prvním místě. Dítě v rodině není zbaveno dvou pečujících rukou a to je nejdůležitější,“ podotkl.

Odporující strana se po právu vymezovala proti tezi, která byla základem debaty. To, že její zastánci se s názorem o zrušení úplně neztotožnili, bylo pro všechny překvapující a částečně matoucí.

Miroslav Macela se však dál snažil vysvětlit postoj obhajující strany. „V současném zákoně není napsáno, že dětské domovy se v jednu chvíli zavřou a konec. Jedná se o to, že v roce 2014 bude určeno datum, od kterého bychom chtěli přestat umisťovat děti do dětských domovů. Jde především o nejmladší děti a datum se dá samozřejmě upravit,“ snažil se osvětlit vládní strategii Macela.

Problém není buď, anebo
Oba tábory se neustále míjely v základním problému. Odporující strana vysvětlovala, proč se děti v dětských domovech mají dobře. Uvedla případy, kdy se dokonce starší svěřenci nechtěli dostat do pěstounské péče, protože jim dětský domov vyhovoval.

„Domovy se vyvíjejí, jde o rodinné skupiny, kde je šest až osm dětí. Fungují jako normální rodiny s kuchyněmi a sociálním zařízením,“ popsal dnešní situaci dětských domovů ředitel jednoho z nich a odpůrce teze Daniel Kusý.

Jejich oponenti se však nesnažili dokázat, jak jsou dětské domovy nekvalitní. Poukazovali na fakt, že nic nemůže nahradit fungující rodinu. Jejich snahou je zajistit, aby co nejvíce dětí mohlo zůstat u svých rodičů, případně se dostaly k pěstounům a až v nejzazším případě skončily v dětských domovech. Šlo by tedy o převrácení současného systému.

I přes všechna nedorozumění se objevilo téma, na kterém se všichni řečníci jednoznačně shodli. Nejmladší děti do tří let by se podle obou stran do ústavů dostávat neměly. K tomuto účelu by byla vhodná například krátkodobá pěstounská péče, protože u kojenců je důležitý každý měsíc ve fungující rodině.

Rozpačitý výsledek
Ve výsledném hlasování nakonec zvítězila strana, která podporovala zrušení dětských domovů. Počátečních deset procent diváků, kteří hlasovali pro zrušení, se rozrostlo na dvacet.

Spousta posluchačů však zůstala na rozpacích, kterou variantu zvolit. Úplné zrušení dětských domovů totiž nakonec nebylo úmyslem ani jednoho tábora. Oba se shodly spíše na transformaci ústavních zařízení, v nichž by ve výsledku končilo méně dětí.

Hlavní novinky