Přejít na hlavní obsah

Romský student: Když to zvládnu já, zvládnou to i jiní

Nultý ročník přípravy na vysokou školu dal Robertovi Sutorému šanci jako prvnímu z jeho rodiny začít studovat.

Vybízím ostatní, aby šli studovat, tak to musím dělat také. S takovou filozofií přistupuje ke své práci Robert Sutorý, který působí jako terénní sociální pracovník na městském úřadu v Hranicích. A skutečně nezůstává jen u slov. Absolvoval nultý ročník přípravy na vysokou školu pro romské studenty, a dnes už dálkově dokončuje navazující magisterské studium.

Přípravný ročník se na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity dělá už asi deset let, Sutorý do něj začal chodit v roce 2009. Tehdy končil střední školu se sociálně-právním zaměřením v Praze a bylo mu jasné, že chce pokračovat dál. A věděl také to, že chce jít do nultého ročníku. Volbu mezi Brnem a Olomoucí nakonec vyhrála jihomoravská metropole.

„Ve třídě nás bylo 18 a výuku jsme měli každé dva týdny. Doteď si pamatuju, jak moc důležité pro nás pro všechny bylo, že jsme si mohli vysokoškolské prostředí osahat,“ popisuje Sutorý, který tak dává nahlédnout do situace, kterou si ne každý dovede představit. Zažíval to i on sám. Na vysokou školu se vrhnul jako první z rodiny, kolem sebe neměl nikoho, koho by se zeptal, co to obnáší, jak se odevzdávají úkoly nebo shání skripta a co to vlastně ta skripta nebo kredity jsou.

„Nezdá se to, ale je to velký problém. Když člověk nemá koho se zeptat, tak si ani nepřipustí, že by na vysokou školu mohl jít. Automaticky ho to diskvalifikuje,“ povídá Sutorý, který se s takovým pohledem setkává dnes a denně. „Romové si většinou myslí, že aby mohli na univerzitu, tak musí být opravdu velmi inteligentní. Přitom ale stačí píle a chuť to zvládnout. Proto se jim snažím vštípit, že když jsem to zvládl já, dokážou to také.“

Svá slova pak Sutorý, který v Hranicích v místním Domově dětí a mládeže vede sportovní a hudební kroužek a doučování pro romské děti, dokládá příkladem z vlastní rodiny. Na vysokou školu se po jeho vzoru dala také sestra a synovec. „Je to trochu soutěž. Když jsem dodělal bakaláře, říkali mi, že budou mít ten samý titul jako já. A teď už chtějí i na magisterské studium,“ líčí s úsměvem sociální pracovník a pedagog.

Kdyby mohl něco vylepšit na přípravném ročníku, který je také součástí snahy univerzity o zpřístupnění studia všem, zaměřil by se na jeho větší propagaci a přidal by hodiny angličtiny. „O kurzu ví pořád ještě málo lidí a to je škoda. Vzdělání je stále ještě doménou úzké skupiny Romů, my ale potřebujeme, aby se tato skupina co nejvíc rozrostla,“ apeluje Sutorý, který se o to snaží, co to jde.

Když po telefonu odpovídal na dotazy Muni, loučil se zrovna se dvěma klienty, kteří se na univerzitu budou hlásit letos.

Hlavní novinky