Mendelovo muzeum změní tvář

Na přípravě expozic by se měli podílet studenti MU. V muzeu vznikne i vlastní sbírka, která bude vybrána z exponátů ve vlastnictví univerzity. Další aktivity muzea se zaměří na pořádání společenských akcí a pokračování vědeckých seminářů či přednášek pro odbornou i laickou veřejnost či přímo středoškolské studenty.

redakce

Mendelovy principy jako základy genetiky

Jméno G. J. Mendela je spojeno s pokusy s hrachem, které prováděl v zahradě augustiniánského opatství v Brně zhruba před 150 lety a jež vedly k objevu základních zákonitostí dědičnosti a vzniku vědy dnes nazývané genetika. Mendel (1822–1884) přišel do augustiniánského kláštera v Brně roku 1843 ve svých jedenadvaceti letech. Ze svých dřívějších studií na gymnáziu v Opavě a na Filosofickém učilišti v Olomouci si přinesl hluboký zájem o přírodní vědy. Prostředí kláštera bylo velmi motivující pro jeho zájmy a sám opat Napp byl vzdělancem, který podporoval vědecké bádání řeholníků v různých vědách. Byl to on, který přivedl Mendela k řešení problému „co a jak se dědí“, protože bylo třeba vysvětlit, zda hybridi (kříženci) rostlin a živočichů mohou své dobré vlastnosti předat na potomstvo. Mendelovi se podařilo problém vyřešit rozsáhlými pokusy s hrachem. Výsledky svých pokusů přednesl v roce 1865 na schůzích Přírodovědného spolku, které se konaly v Brně v budově reálky na Jánského ulici. Tehdy však Mendelovi nikdo neporozuměl a ani na publikovanou přednášku, kterou rozeslal na 133 míst do různých zemí, nebyla žádná odezva. Pochopení a potvrzení svých principů se nedočkal až do své smrti, protože teprve po roce 1900 se objevily první vědecké publikace, které potvrdily jeho závěry a navázaly na jeho dílo a dále ho rozvíjely. Na přípravě expozic by se měli podílet studenti MU. V muzeu vznikne i vlastní sbírka, která bude vybrána z exponátů ve vlastnictví univerzity. Další aktivity muzea se zaměří na pořádání společenských akcí a pokračování vědeckých seminářů či přednášek pro odbornou i laickou veřejnost či přímo středoškolské studenty.

Prostředí augustiniánského opatství v Brně bylo velmi motivující pro jeho zájmy a sám opat Napp byl vzdělancem, který podporoval vědecké bádání řeholníků v různých vědách.

Dnes víme, že Mendelovy principy dědičnosti jsou všeobecně platné a jsou základem klasické genetiky. Tak jak se například dědí barva semen u hrachu, konkrétně zelená barva, se stejným způsobem u člověka dědí například albinismus a choroby jako srpkovitá anémie (choroba červených krvinek) či fenylketonurie (porucha metabolismu). A obdobně jako žlutá barva semen hrachu se dědí u člověka Huntingtonova choroba (tzv. tanec sv. Víta – vážné nervové a svalové postižení), achondroplazie (zakrslost) nebo polydaktylie (víceprstost). Takovýchto dědičných chorob je dnes známo více než osm tisíc a zkoumání jejich dědičného základu až na úroveň DNA a pochopení podstaty funkce genů – to je dnešní genetika, která vyrostla na základech položených G. J. Mendelem v Brně.

Jiřina Relichová